Povídka: Černobílá koule a zelená tráva…
Pokrčil rameny, odložil plechovku na noční stolek, sundal si firemní košili, sako i kalhoty a vlezl do pelíšku za svojí láskou, která se k němu přitulila jako předoucí kočka a položila mu hlavu na prsa.
Měli ještě asi deset minut, než vypukne utkání avizované v programu,
takže si spolu šeptem povídali, hladili se a jen se těšili ze vzájemné
blízkosti. Nebylo k ní potřeba dodávat nic dalšího.
Zavrtali se do deky jako párek koček, které si hledají klidnou pozici pro
společný spánek, ale pořád vykukovali a mezi společným hovorem ukusovali
oříšky a upíjeli společně z plechovky.
„Skočím si taky pro jedno, z těch křupek mám žízeň.“
„Jasně, ale nebuď tam dlouho, už to začíná.“ řekl s pohledem na
obrazovku, kde už se dohadovali moderátoři zápasu, zatímco za nimi
vévodila zelená plocha hřiště.
Zase k němu skočila a zajela mu rukou do kalhot. Sevřel stehna tak, že
nemohla hnout ani zápěstím a v žertu jí pohrozil prstem: „Až potom,
lásko, až potom…“
Sex nebyl to jediné, na co ještě došlo. V lednici byla krabička, které si
předtím nevšiml, a v ní jeho oblíbené tuňákové suši včetně hůlek a
wasabi omáčky.
Poselství:
Buďte jako hobiti ze Středozemě a udělejte z každé společné chvilky něco zvláštního, na co nezapomenete. Ať už s pomůckami, nebo bez…
