Povídka: Pod větvemi s prskavkou
Ačkoli to původně nečekali, nakonec si Málkovi štědrovečerní večeři skutečně užívali. Je fakt, že zkorigovat během vánoc dvě děti dá zabrat, ale i ony byly stále okouzleny atmosférou a většinu času byly někde zašité a hrály si.
Alena se snažila užít si možná jeden z posledních roků, kdy její dcerka a synek ještě věří na Ježíška. Zatím se jí dařilo neztrácet dobrou náladu, přestože s Karlem toho měli za celý den plné zuby. Ale dětem se vyhýbaly i kosti a ona jen čekala, co za překvapení jí Karel připravil.
Bylo jeho zvykem krom dárků pro děti a jeho ženu připravit ještě nějaké nápovědy, které vedly k něčemu trochu lechtivějšímu. K takovým jejich soukromým vánocům, které si užili až večer, když už děti spaly.
Během večeře na ni Karel pořád po očku mrkal, až už to nemohla vydržet a kdykoli se minuli při cestě do kuchyně nebo jiné operaci večera, vyzvídala. Po každé se ale dověděla jen: „Nech se překvapit.“ doplněné tajemným úsměvem.
Uvolnila se až ve chvíli, kdy se Karel na chvilku „ztratil“, aby dětem zacinkal skleněným zvonečkem, který byl připraven přímo u stromečku. Klárka s Petrem se na sebe podívali se směsí nadšení a obav, jakoby nevěděli, co mají očekávat. Ale takhle to dělali už několik let.
Když se ozvala tichá hudba, vzala Alena oba své caparty za ruce a klidným krokem vyrazili do obýváku. Tam už plály svíčky, svítily prskavky a mezi tím vším se blýskal zlatem a stříbrem vánoční stromeček obložený dárky, které dohromady tvořily něco jako hrad.
Když se děti rozběhly z různých stran k té záplavě, začala sondovat i Alena. Některé věci poznala podle tvaru, protože některé čekala, některé tam zase sama položila.
Děti se přehrabovaly v krabicích a papíru a pravidelně se ozývalo zavýsknutí, když narazily na něco, po čem toužily a maminka jen nastavila tvář či ústa k děkovným polibkům. Pak čekalo rozbalování i ji.
Ano, dočkala se i svého vytouženého kávového servisu. Když vzala zespoda servírovací tác, zarazila se. Něco na něm bylo. Otočila kovovou desku a spatřila obálku se symbolem otazníku. Zatajil se jí dech, usmála se a nedočkavými prsty ji lehce odlepila.
Na malém kousku papíru byly napsány dvě řady čísel pod sebou. Zarazila se, protože jí nic z toho nedávalo smysl. Ale lísteček si dala do kapsy a těšila se na to, že to ještě nějak rozšifruje, protože večer ještě není u konce.
Později večer hledala Alena při sklence vína něco na notebooku. Otevřela aplikaci s mapami a hledala jedno město v Německu. Pak jí padl zrak na dvě kolonky v rohu obrazovky. Byly to zeměpisné souřadnice. V tom ji to trklo.
Vyňala z kapsy onen papírek, který našla přilepený na spodní straně tácku a napsala čísla do obou kolonek. Počítač chvilku data zpracovával a pak jí ukázal mapu. Nechápala to. Dívala se na okolí jejich domu. Zkusila si záběr přiblížit a tehdy se usmála a ocenila Karlovu vynalézavost. Dal jí jako nápovědu zeměpisné souřadnice jejího nočního stolku v ložnici.
Stále se sklenkou vína se tiše a zvolna přesunula do ložnice, sedla si na postel a podívala se na ten kus nábytku, který se stal domovem pro její lampičku a několik knih. Neshledávala na něm aktuálně ovšem nic zvláštního. Pak ji napadlo, že by mohl Karel použít stejnou metodu, jako u kávového servisu. Tedy že by překvapení končilo stejně, jako začalo.
Dřepla si na koberec a natáhla ruku pod stolek. Její prsty za chvilku narazily na další balíček. Decentně jej odloupla ze dřeva a vytáhla na světlo světa. Catsuity a erotické overaly ležely na dně krabice, ze které je pomalu začala vytahovat.
„Líbí?“ ozval se Karel s úsměvem ode dveří. Alena se na něj podívala s jiskrou v očích.
„To se ti povedlo. Tak co, budeme si dneska hrát na kočku a myš?“
„To záleží na tom, jestli mě chytíš, až se do toho převléknu.“
oznámila svému muži Alena se sklenkou v jedné ruce a catsuitem v druhé se
vydala do koupelny.
Jejich noční setkání catsuit zahrnovalo jen na začátku. Ale byli si blízcí bez ohledu na oblečky nebo víno. Nakonec usnuli v příjemném obětí, které si oba užívali a oba také zasloužili.
