Povídka: Sedm vrcholů Beskydské sedmičky
Beskydská sedmička. Extrémní závod a dálkový horský pochod, který pravidelně nedokončí třetina účastníků. Jako u všech výzev také ale možnost sáhnout si na dno svých sil. Zjistit, co se v člověku vlastně skrývá.
I letos se vstříc horským cestám, ostrým kamenům a naprostému vyčerpání vypravily víc jak tři tisícovky lidí.
V průvodu světel z čelovek, který postupoval z třineckého náměstí na Velký Javorový, bylo i sedm lidí, kteří se vzájemně neznali, ale každého z nich potkalo na jednom z vrcholů trasy něco, co by zrovna u extrémního závodu nečekal…
Martin
Když se Martin dostal na vrcholek Travného, šel už nějakou dobu sám. Poslední zbytky malých skupinek z hada, který se dávno roztrhal, nechal buď za sebou, nebo byly před ním. Už to ale nevnímal. Dostal se do stavu prostého autopilota, kdy prostě jen po kouskách ukrajoval vzdálenost k dalšímu vrcholu.
Teď před ním byla kupodivu rovinka, takže si mohl trochu vydechnout, a dokonce neodolal výhledu a kochal se při volné chůzi okolní krajinou.
Což o to, příroda byla krásná a Beskydy měly vždycky co nabídnout. Trochu si řekl, že je škoda, že je zrovna Sedmička tak extrémní. Ano, lidé sem šli kvůli závodu a tomu dát si pořádně do těla. Ale na chvilku se zastavit a jen vnímat vůni lesa, to asi málokoho v tom tempu napadlo.
K jeho uchu se ale dostal zvuk, který do přírody rozhodně nepatřil. Snažil se ho zařadit, protože trochu nevěřil tomu, že slyší dobře. Nedaleko něj se totiž ozývalo nezaměnitelné milostné vzdychání. To má někdo ještě sílu na nějaký čunačinky? zeptal se sám sebe.
A pohled za nedaleký balvan mu jeho domněnku potvrdil.
Na hladkém kameni ležela krásná zrzka v rouše Evině a v jejím klíně řádil kdosi s krátkými vlasy. Martin byl na jednu stranu šokován, na druhou stranu jím proběhla lehká vlna vzrušení, která byla zcela automatická. Ještě chvilku je bez dechu pozoroval, ale pak jen zamrkal a vydal se na další cestu. Kdoví, třeba by ještě dostal jednu do zubů a stejně se na výkon navíc moc necítil. Byl rád, že stačí na terén.
Natálie
Pak jí kousek od vrcholku ujely nohy na mokrém jehličí a sjela ještě asi o deset metrů níž. Zasekla se o strom a seděla s roztaženýma nohama a kmenem mezi stehny. Ten byl obrostlý mechem, takže její postup jemně zarazil a dokonce se o něj vyčerpáním opřela hlavou.
Jak se snažila vyprostit z tohoto mrtvého sevření, zašimrala ji kůra stromu přes legíny v klíně. I když se lehce snažila se vyprostit, s každým dalším pohybem se tiskla klínem na kůru stromu víc a víc. Za minutu tohoto dráždění už si nebyla jistá, jestli se snaží vstát a pokračovat v cestě, nebo se jen vrtí, aby ji jemné dřevěné bodlinky ještě trochu pošimraly přes látku na klitorisu. Tohle bylo skoro lepší než některé Vibrátory. To, co do ní vrtalo, se samo ani nehnulo. Ale každý její pohyb ji dostával víc a víc do varu.
Pak už se jen kolébala ze strany na stranu, nebo naopak zakláněla, aby vypnula klín více ke stromu, který se jí postaral o naprosto nečekaný orgasmus. A také způsobil, že měla najednou mnohem víc síly a odhodlání k dalšímu postupu. Všechen stres byl pryč, Natálie se konečně vyškrábala na vrchol a měla pocit, že po tomhle už dneska zvládne všechno.
Monika
Moniku potkal zážitek už při prvním výstupu na Velký Javorový. Mezi lidmi s čelovkami neustále pobíhal nějaký vtipálek a dělal kraviny. Podle všeho měl energie na rozdávání. Ale byl to takový ten typ, který pak nemůže po prvních deseti kilometrech a velmi rychle se na závod vykašle a maximálně ho najdete někde u točeného, jak všechny poučuje, co dělají blbě.
Monika by mu nevěnovala pozornost a nemusela by s ním mít co do činění. Jenže jak na potvoru ho nenapadlo nic lepšího, než jí vytrhnout mobil z ruky a někam odběhnout. A protože byla Monika holka od rány, vyběhla za ním a křičela něco o kreténech.
Běžec a zloděj v jedné osobě se lekl a rozběhl se ještě rychleji. Monika neměla chuť plýtvat tady energií a hodila po něm plechovku energeťáku, kterou měla v ruce. Trefila ho do hlavy, takže se s hlasitým „jaaaauuuu“ zarazil a opřel o blízký strom.
Nastalo handrkování o přístroj. Bohužel byl docela silný a nemohla mu ho z ruky vykroutit. Navíc si nechtěla telefon poškodit.
„Tak co chceš, ty parchante?“ zeptala se nakonec rezignovaně.
Šibalsky se na ni usmál a řekl jednoduše: „Vykuř mi ho.“
Asi čekal, že se bude zdráhat a cukat a poskytne mu tak prostor pro další škádlení. Jenže Monika s ničím moc cavyky nedělala. Bez dalších proslovů si klekla, lety praxe zdokonaleným grifem se mu dostala do kalhot a chopila se jeho ptáka. Musela uznat, že to byla velikost tak akorát a příjemně chutnal.
Ale i přes kvality jeho nástroje zůstala jen u orálku, i když její společník by se pokračování nebránil.
Aby se mu pomstila, nedodělala ho do konce, čapla mobil a ještě mu vlepila jednu výchovnou facku. Třeba se do příště naučí slušnějšímu chování.
Honza
Jak tak procházel mezi skalami, zaslechl mlasknutí, které nejdříve ignoroval. Ale po pár metrech se zarazil způsobem člověka, který právě minul něco významného a došlo mu to až se zpožděním.
Když se otočil, spatřil mezi skalami něco, z čeho mu okamžitě začal tuhnout rozkrok. Jedna blondýna se opírala o kámen, na čemž by nebylo nic tak divného. Druhá se ale o ni opírala, jakýmsi malým oranžovým vibrátorem jí lehce jezdila v rozepnutém klíně šortek, druhou rukou ji držela kolem krku a obě se vášnivě líbaly.
Honza si připadal jako v pornofilmu. Zvědavost a rostoucí chtíč přemohly jakýkoli stud a vykročil směrem k laskajícím se kráskám.
Zarazily se v pohybech jen na moment, ale vzápětí na sebe mrkly a hlavami mu pokynuly, ať je následuje. Všichni tři se přesunuli mezi stromy, kterých tu naštěstí byl dostatek. Ty dvě se do sebe opět pustily, a když se Honza k ničemu neměl a jen je pozoroval, přitáhly si ho k sobě. Ihned měl jeden jazyk v puse a čtvery ruce mu jezdily po těle. Dámy by si asi vystačily i samy, ale když byl v dosahu pořádný pevný penis, nepohrdly výpomocí.
Vzal si je svižně, protože nebyli přece na borůvkách, ale na extrémní outdoorové akci. Přijaly jeho drsnost a stejně vášnivě mu ji oplácely. Bylo to divoké, bylo to rychlé a jedna vlna rozkoše střídala bez milosti druhou, aniž nechala kohokoli z těch tří vydechnout.
Když pak sestupoval z vrcholku, dámy už se mu ztratily ze zřetele. Ale po tomhle zážitku už by ho tu nepřekvapilo asi nic, ani kdyby potkal růžového slona v životní velikosti. Asi by ho jen pozdravil a pokračoval v cestě.
Petra
Petra postupovala mezi vrcholky svým tempem. Nikam nespěchala, a jestli dorazí před nebo po limitu, to jí bylo celkem jedno. Naopak, užívala si výhled, poslouchala muziku a brala celou akci jako možnost projít se konečně pořádně po Beskydech, vyčistit si hlavu a třeba poznat i nové lidi.
Minimálně to poslední se jí podařilo už na Lysé hoře…
Zakecala se s jedním chlápkem kousek pod vrcholem. Našli mnoho témat a připomínalo to trošku jakési rande za pochodu. Nevěděla, jestli to bylo jeho velmi milou a zároveň nevtíravou společností, příjemným počasím nebo celkovým vypětím, ale ani jeden z nich se nebránil ani osobnějším tématům, takže se řeč za nějakou dobu stočila i na sex. A Petra utrousila, že vždycky trochu snila o hře na znásilnění.
Její společník se jí později přiznal, že ani neví, co to do něj v tu chvíli vjelo. Ale ona mu poděkovala ještě několika vroucími polibky poté, co vstala z lesního mechu, na kterém se jí i přes její počáteční odpor zmocnil. Trvalo to jen chvíli, ale bylo to několik nejúžasnějších přírazů v jejím životě. Jako by každý jejich pohyb přímo dýchal nevyslovitelným chtíčem a jedinou potřebou – ukojit nadrženost obou těl a vzájemné vzrušení, které začalo už při výměně slov a pocitů.
Ještě teď se občas musela rozkošnicky kousnout do rtu, když si vzpomněla na jeho ocelové ruce, které převzaly plnou kontrolu nad jejím pružným tělem.
Marek
Vystoupal na Čertův mlýn a udělal si i několik fotek. U jedné mu ulétly prsty, tak ji chtěl ihned vymazat. Když se ale podíval na jinou, zahlédl na ní něco, co ho donutilo podívat se pořádně na to, co vlastně fotí.
A opravdu se nepletl – ani ne padesát metrů od něj se pohybovala dvě těla v jasném rytmu soulože. Neodolal a popošel trochu blíže. Ano. Chlápek s dlouhými vlasy rytmicky pronikal do těla ženy, která se pod ním svíjela, zatímco podpíral rukama její tělo a občas ji zvedl tak, že souložili úplně ve stoje.
Marek ucítil známý tlak v kalhotách, popošel ještě kousek, aby ho kryl jeden ze stromů a začal si masírovat rozkrok.
Zavolání: „Buďto vypadni, nebo se k nám přidej.“ ho naprosto vykolejilo z rytmu, ale chlápek na něj jasně mával, aby šel blíž.
Došel až k dvojici, která neustávala ve svém laskání, a když byl až u nich, černovláska ho políbila a naznačila mu, ať si odloží.
Marek nelenil, ve vteřině byl nahý a ptáka tvrdého jako kámen držel v pravé ruce.
Napíchli ji každý z jedné strany, její přítel (nebo kdo to byl) do vaginy, Marek do zadečku. Jen se mezi nimi vrtěla, držena čtyřma silnýma rukama, a obalila jejich penisy horkými a úzkými zákoutími svého nitra.
Vystřídali ještě několik poloh, ale nic netrvá věčně a potřebovali také nějakou energii na další postup, ačkoli už toho před sebou neměli tolik. Ještě nějakou dobu šli společně a občas došlo i na nějaké to muchlování, ale nakonec mu po obou milencích zbyl jenom e-mail v mobilu. I tak to bylo ale velmi příjemné setkání.
Filip
Někdo by mohl čekat, že Filip si užije nejvíc. Že se připlete k něčemu naprosto šílenému a buď narazí na hromadné orgie lesních víl, nebo ho minimálně přefikne komando nadržených vysokohorských turistek.
Nebylo tomu tak… ne, že by se Filip k takovým událostem nenachomýtl. Ba co víc, dokonce zahlédl některé zážitky, které byly popsány výše. Ale protože je Filip hrozná bačkora, buď vyklidil rychle pole, nebo se schoval někam do křoví a jen si to rychle udělal sám.
No, byl na tom i tak asi lépe než mnozí další, kteří byli i o tyto pohledy ochuzeni.
Ale nikdo nemůže mít všechno najednou…
