Povídka: Ze dvou světů jeden pár v závoji večerních par
Když se oba světy střetly, nejdříve to byla katastrofa. Polovina civilizace byla v tahu, protože vzájemná gravitace způsobila obrovská kvanta přírodních katastrof. Svět, tak jak ho známe v dnešní podobě, přestal existovat.
Ovšem na jeho rozpadlých fragmentech začal po nějaké době rašit jiný. Jestli lepší, nebo horší, toť otázka, ale rozhodně zcela jiný… a tento krátký příběh je důkazem, že je jedno, kde se lidé nacházejí nebo v jakých podmínkách, ale některé věci zůstávají stále stejné.
Nájemný vrah a profesionální prostitutka. Některé profese budou prostě fungovat za jakýchkoli nesnází a vždycky si poradí. On byl jejím stálým zákazníkem a vždycky jí přinesl něco navíc, ona mu byla tím ženským dotekem a vrbou, se kterou si mohl popovídat a vykecat se jí ze svých pocitů předtím i po sexu. Nekladli si nárok na toho druhého, ani se mu nesnažili vstupovat do života nebo ho jakkoli moralizovat. Prostě si nabídli svou vzájemnou blízkost a zatím to fungovalo. On jí dokonce pomohl vyřešit pár problémů z minulosti, takže teď už je při společném dovádění skutečně nikdo neobtěžoval.
V jeden moment dokonce oba plánovali, že by s tím, co dělají, sekli a
vydali se spolu někam, kde je klid. Jenže za prvé prachy byly potřeba
stále, za druhé ani jeden nic dalšího neuměli a za třetí tyhle chvilky na
ně přicházely jen jednou za čas. Mnohem častěji prostě hodili oba
všechno za hlavu a oddali se lákadlu svých těl.
Po jednom z těch fantastických sexů, když se ráno holil a upravoval,
aby za klientem došel jako ze škatulky, přišla za nim Cynthia a objala ho
zezadu kolem pasu. Chvilku se jen tak mazlila s jeho vypracovaným tělem, ale
pak se zeptala.
„Nechceš podniknout něco trochu jiného, když už se známe půl
roku?“
Nejdříve ji ani nevnímal, protože byl myšlenkami někde u zbraní a
terčů, ale pak si uvědomil, že má vlastně pravdu.
„Vidíš, to bychom mohli.“
Políbil ji do vlasů.
„Co takhle zajít zítra na večeři?“
„To zní dobře, ale na nějaké dobré místo s výhledem na
moře.“
„Pár kamarádů mi dluží službičku, takže jestli to dneska přežiju,
zítra tě vyzvednu v obvyklý čas a někam zajdeme.“
Rozloučili se vášnivým líbáním a několikerým objetím a vydali se
každý svou cestou za vlastními povinnostmi.
S přechodem do svého pracovního obleku a navlečením protiotiskových černých rukavic zapomněl na Cynthii a plně se věnoval své úloze dobře placeného zabijáka. Měl sejmout někoho z druhé planety, což byl jeden ze skutečně pozitivních efektů událostí posledního desetiletí. Ačkoli proti nim sám nic neměl, alternativní verze jeho vlastního světa chtěla spousta lidí zlikvidovat a on tak měl doslova a do písmene pracovní žně.
Cynthia se mezitím patlala s dalšími zákazníky. Jednoduše proto, že
to byla její práce a nikdo jí to nemohl vyčítat. On byl jejím skutečným
partnerem, ačkoli si to nechtěla připustit a nikdy se mu o této svojí
skryté emoci nezmínila. Všichni ostatní byli jen zákazníci.
On mezitím bloumal kdoví kde a náboje pomalu docházely. Pracoval jako stroj
a nechával za sebou mrtvoly. Nemyslel prakticky na nic krom toho, jak splnit
zakázky, sejmout toho co nejvíc a přitom se pak dostat pryč se
zdravou kůží.
Ona mezitím vzdychala, někdy skutečně, jindy jen tak, pod přirážením spousty chlapů i lízáním holek. Prostě pod všemi, kteří si zaplatili její tělo a přítomnost. Ovšem nikdo nemluvil o přítomnosti ducha.
Druhý den se objevil přesně, jak slíbil. Ruku měl sice ovázanou, ale
jinak vypadla naprosto normálně. Políbili se na uvítanou, a když si
skočila pro kabelku a plášť, nasedli oba do auta. Měl ještě model ze
staré školy.
Při večeři v restauraci na útesu hleděli střídavě do moře a vzájemně
do očí. Pak beze slova položil na stůl krabici se stuhou.
„Něco pro tebe v tento večer.“
Zatajila dech, protože dárek upřímně řečeno nečekala. S citem
otevřela krabici a její prsty se dotkly síťoviny.
„Co to je?“ zeptala se zvědavě, protože nebyla schopna dárek
identifikovat.
„Je to takzvaný catsuit a myslím, že v tom budeš dneska večer vypadat
naprosto božsky.“
Ještě chviličku hladila oka tkaniny (jestli se tomu tkanina dalo říkat) a
pak se vrátila k jídlu.
Večer v tom skutečně vypadala skvěle. Dokonce se jako kočka začala chovat a jemu se to strašně líbilo. Dopadli na postel do společného vřelého objetí. Nemuseli nikam spěchat, takže si i svlékání užili do sytosti. Jeho elegantní oblek se během chvilky změnil na chumel kvalitní látky a odhalil tak jeho vypracovanou a zarostlou hruď.
Zakousla se mu lehce do bradavek a stáhla ho k sobě. Cítil její bradavky na svých a začal se s ní mazlit, jako když kámen voda hladí naplavené dřevo. Ani tvrdě, ani jemně, hlavně houževnatě. Tohle tělo by totiž dokázal hladit celé hodiny. Ale i jiné části se hlásily o slovo, když vysvobodila z jeho spodků naběhlý penis, který si už chtěl také přijít na své.
Vnikl do ní s naprostou kontrolou nad situací. Byla poddajná a přece musel překonávat pružnost jejího těla. Ale byla mu zdatnou partnerkou i v tomhle. Nebyla submisivní a dokázala si pěkně dupnout, když chtěla. A většinou chtěla hlavně pořádně ukojit, stejně jako tento večer.
Dopřál jí to potěšení, ale dnes nechtěl být jen nástrojem její touhy i svého ukojení. Střídali polohy jednu za druhou, až splynuly v jeden řetěz, který nikdy neztratil na plynulosti. Stále laskal její bradavky, tuhé jako kámen, když se proti němu vzpínaly ve svitu měsíce jako skalní stěna. Slezla z jeho ocasu a opět se jej chopila svými rty, které toho s ním v minulosti už uměly tolik vyvést. Dnes si jej chtěla vychutnat až do konce a nenechat mu ani vteřinu oddechu. V orálním sexu byla skutečnou mistryní, což dokazovala jemu i ostatním každý den svého života už někdy od patnácti.
Funěl slastí a padl vysílením naznak, když totálně ztratil kontrolu nad svojí fyzickou schránkou. Ale pro ni to ještě nebyl konec. I když sám už neměl sílu, jeho penis stále neztrácel nic ze svojí pevnosti a síly. Obemkla jej svými stehny a opět se nabodla na jeho herkulovské kopí. Nerozjela se jako šílená, jak to mívala normálně ve zvyku.
Chtěla si každé přiražení náležitě vychutnat. Pomalu se zvedla a nechala ho v sobě jen špičkou, čím pomaleji ze zvedala, tím lépe. Na vrcholku vždycky vydržela několik vteřin a pak prudce dosedla, takže její pochva byla zase prudce vyplněna tím žhavým kusem masa, které stále neztrácelo elán, ačkoli jeho majitel už byl možná duchem někde jinde.
Čas nevnímala, jen si uvědomila, že mu pak padla na hrudník a penis z ní vyklouzl. Za chvilku jej síla opustila a podobal se mrtvole mořského hada, jak na něj dopadl pramen světla z noci za okny.
Přivinula se ke svému milenci a ochránci a při pohledu na hvězdy jí napadlo, že odsud možná někam skutečně odejdou. Nevěděla kam, ale ani nevěděla, jak teďka zbytek světa pořádně vypadá. Kdoví, třeba jednoho dne, přemůže jejich vzájemnost jejich profese… třeba jednou…
