Rozhovor – spisovatelka Irena Fuchsová: Muži jsou nejpřitažlivější nazí
Rozhovor se spisovatelkou publicistkou a blogerkou Irenou Fuchsovou mimo jiné o nevěře, SM inzerátech a erotickém prádle.
1. Vaše povídky jsou lehce erotické, s humorným podtextem. Odkud čerpáte inspiraci? Čerpáte i třeba z vyprávění svých kamarádek, známých, nebo píšete tak, jak Vám to přijde na jazyk?
Náměty sbírám ze života kolem sebe. A podle toho, jaký námět „seberu“, taková je povídka. Někdy zaslechnu inspirující útržek rozhovoru na ulici, ve vlaku, v obchodě, a vystavím na něm děj povídky.
Jindy se od kamarádek či známých dozvím kompletní příběh a jediný úkol, který mám, je změnit hlavní aktéry tak, aby nikdo nepoznal, o koho se jedná. Dobrá povídka je jako dobře postavený dům, ve kterém má každá maličkost své opodstatnění. A protože se moje povídky vyznačují nečekaným koncem, musí být „projekt i stavba“, dokonalé.
2. V povídce „Přátelé ze severní Moravy“, je humorná zápletka, díky zkratce SM. V erotice je jasné, co to znamená, už jste se ale někdy setkala s někým, kdo si pod touto zkratkou opravdu představoval severní Moravu?
Samozřejmě, setkala. A toho člověka znám dokonce velmi dobře, protože jsem to byla já. :-)
V polovině devadesátých let jsem začala spolupracovat s Nei-Reportem. Skoro v každém čísle mi vycházela povídka. Asi po roce jsem přišla do redakce a zeptala se šéfredaktora Richarda Knota, jestli si všiml, že si inzeráty do Nei-Reportu dávají nejvíc lidi ze severní Moravy. Vytřeštil na mě oči.
„Jak jsi na to přišla?“ Otevřela jsem Nei-Report na inzertní dvoustraně, a začala jsem prstem ťukat na inzeráty.
„Tady. SM. SM. Tady také SM. I tady! Všude je SM. Severní Morava.“
Chytil se za hlavu a začal svolávat všechny své kolegy.
„Všichni sem! Okamžitě všichni sem! Ta je blbá! Pojďte sem! Proboha, ta je blbá!“
Když se u něho v kanceláři shromáždili fotografové, grafici, redaktoři i sekretářky, ukázal na mě.
„Víte, co si Irena myslí, že je SM?! Severní Morava!“
Všichni se začali smát, a když se dosmáli, Richard jednomu redaktorovi přikázal, aby mi okamžitě napsal slovníček erotických slov! :-)
3. Byla ve slovníčku erotických slov, která Vám pan redaktor vypsal, nějaká další slovíčka, která jste vůbec neznala a zaujala Vás?
Nebyla. Všem erotickým slovům ve slovníčku jsem rozuměla. Prostě mě v erotických inzerátech zmátlo pouze to zpropadené SM! Do inzerátů se přece dává, odkud jsme, že? A mě napadla severní Morava, za což jsem vlastně velice vděčná, protože díky tomuto mému erotickému úsměvnému omylu, vznikla jedna z mých nejlepších, eroticko – úsměvných povídek: Přátelé ze severní Moravy, která je v knize Když se žena svléká, uvedená jako první.
4. V této povídce Mirek omotá gumovou hadicí na zalévání překvapenou Moniku, se kterou se seznámil. Omotá jí tou hadicí kolem krku, kolem prsou, protáhne ji mezi nohama… Asi máte tedy základní přehled, co se v této oblasti všechno děje, že znáte i hadice?
Znám nejenom hadice. Jsem spisovatelka, musím mít fantazii. A moje fantazie je bezbřehá. I v erotice.
5. V jedné z dalších povídek „ Život s králem“ se zmiňujete, čím udělá žena ze svého muže krále, krále všech chlapů… Myslíte si, že to je tak v běžném životě? Že chlapi potřebují svého ptáčka opravdu chválit, jak ho mají velikého?
Každému chlapovi udělá dobře, když ho žena pochválí. Nemusí zrovna chválit objem jeho mužství, stačí, když řekne, že ještě nikdy a s nikým něco takového nezažila. Nebo že se na každé milování těší, protože je úžasné.
Moudrým ženám není třeba radit, jak mají své muže chválit, protože moudré ženy vědí, že chválou roste mužům sebevědomí, což je důležité nejenom pro sex.
Ale pozor, pánové! Nemyslete si, že jenom vy potřebujete chválit! Znám ženy, které nikdy nezapomněly na to, že jim v mládí nějaký zakomplexovaný blbeček řekl, že „při tom“ leží jako dřevo. Nebo že to „tam“ mají příliš velké!
Moudré ženy vědí, že chválou roste mužům sebevědomí, což je důležité nejenom pro sex.
A zrovna tak muži nikdy nezapomenou na okamžik, kdy si žena změřila jejich mužství s úšklebkem či utrousila pohrdavou poznámku.
Muži i ženy jsou prostě „tam“ citliví, a tak bychom se k sobě navzájem měli chovat citlivě a zbytečně se nezraňovat, ale naopak, chválit, chválit, chválit!
A věřte mi, že sebemenší chvála, se vám v sexu několikanásobně vrátí!
6. Myslíte si, že by měl muž vycítit, co žena v sexu potřebuje a naopak – žena by měla vycítit, co potřebuje v sexu muž nebo si to mají předem říkat na rovinu nebo čekat, že partner pozná, co ten druhý očekává?
Čekání na to, že partner pozná, co očekávám, nedoporučuji. To by se také čekající nemusel nikdy dočkat.
A také si nemyslím, že by si partneři měli cokoli předem říkat na rovinu. To není dobré a partnery, kteří jsou takto „zaúkolovaní“, to většinou znervózní.
Spíše doporučuji počkat na vhodnou příležitost, která většinou přijde přímo při sexu nebo může přijít i při předehře. A pak stačí několik slov a vnímavý partner se okamžitě navede na „správnou přistávací dráhu“ a vsadím se, že potom už bude správně „přistávat“ pokaždé.
7. Jak se Vám líbí erotické prádlo na mužích a ženách? Co říkáte na tvrzení, že „Nahá žena znamená sex, žena ve spodním prádle tajemství a erotiku?“
Erotické prádlo pro muže mě nezajímá. Muži jsou, podle mě, nejpřitažlivější, když jsou nazí. Žena by neměla nikdy uvidět nahého muže v ponožkách! To je totiž strašný pohled!
U žen je to něco jiného. Zahalená žena muže vždy vzruší víc, než žena úplně nahá. Muž je dobyvatel, a když se mu žena nabízí nahá, tedy bez „boje“, není to pro něho tak vzrušivé, jako když ženu musí „dobývat“, byť by se jednalo o svlečení (nebo stržení) erotické noční košilky.
Žena by neměla nikdy uvidět nahého muže v ponožkách! To je totiž strašný pohled!
8. V povídce „Žárlivý JUDr.“ se objevuje postava se zdravotním omezením – bez nohou, pouze s protézami. Myslíte si, že i zdravotně omezení lidé mohou sexuálně žít?
Tuto otázku jste určitě položila pouze akademicky, že? Protože zdravotně omezení lidé žijí sexuálně zrovna tak, jako žijí sexuálně lidé, kteří zdravotně omezení nejsou. Žádný rozdíl neexistuje. Mezi postiženými jsou lidé, kteří mají sex rádi, stejně jako ho mají rádi lidé nepostižení. Ale jsou i takoví postižení, kteří sexem „nežijí“, zrovna tak jako sexem „nežijí“ někteří nepostižení. Žádný rozdíl, co se sexu týče, mezi postiženými a nepostiženými neexistuje.
Vím, o čem mluvím, protože jsem také postižená. Ve čtyřech letech, v roce 1954, jsem dostala dětskou obrnu, proti které se v té době ještě neočkovalo. Bacil postihl hlavně levé lýtko, postižení není tedy velké, ale stejně by mě nikdy ani nenapadlo, že by mě mohlo v sexu omezovat! Proboha proč?!
Ale vrátím se k vaší otázce. V povídce „Žárlivý JUDr.“ píšu o skutečném Josífkovi. Když mu bylo osmnáct let, pracoval jako posunovač na nádraží, a vlak mu nešťastnou náhodou ujel obě nohy. Byl tedy sice celý život bez nohou, ale zároveň celý život miloval ženy. Spoustu žen.
Setkala jsem se s ním před lety v klimkovických lázních. Krásný, opálený, svalnatý chlap kolem padesátky, jel po lázeňské kolonádě na vozíku. Že neměl nohy, nebylo podstatné, podstatné bylo, jak se na nás, ženy, koukal! A jeho láskyplný pohled vyvážil to, že na vozíku vlastně seděla jenom „půlka chlapa“!
Žádný rozdíl, co se sexu týče, mezi postiženými a nepostiženými neexistuje.
Později jsem se od něho dozvěděla, že sice má na pokoji protézy – či spíše oblečenou „půlku chlapa“, ale nenosí je, protože chce postiženým dodat odvahy, že i bez nohou se dá žít plnohodnotně.
Když tehdy dojel po kolonádě ke dveřím k jídelnám, zastavil se, já k němu pomalu došla, on mě doslova „svlékl“ pohledem, a když jsem chtěla dát jeho vozíku ve dveřích přednost, usmál se a velitelsky mi pokynul, abych šla první já.
Dali jsme se do řeči, spřátelili jsme se a on mi vyprávěl o svém životě, a hlavně o své celoživotní lásce k ženám.
Byl vdovec, seznámil mě se svojí druhou ženou, která s ním byla také v lázních a měla dětskou obrnu, jako já, a poznala jsem i jeho syna, kterého měl s první ženou, jeho snachu a vnoučka.
Všechny ženy jsme si shodně řekly, že z Josífka erotika přímo kape! Kdyby neměl v lázních svoji manželku, s radostí a nadšeně by obšťastnil každou ženu, která by se mu připletla před jeho vozík! Vážně! Stejně jako někdo miluje knihy, víno, dobré jídlo, rybaření – Josífek miloval ženy. Udělala jsem s ním tehdy rozhovor pro Nei-Report, když za dva měsíce vyšel, stačil si ho ještě přečíst, ale bohužel, krátce na to zemřel na nádor na mozku.
9. Ve svých povídkách často píšete o nevěře manželky či manžela. Jak na nevěru pohlížíte?
Co oči nevidí, to srdce nebolí. To je stará pravda, kterou se řídili naše prababičky a naši pradědečkové, a není důvod, proč bychom této staré pravdě neměli věřit.
Nikdy, nikdy svému partnerovi nesmíte říct, že jste mu byl (a) nevěrná. Nikdy. Ani na jeho smrtelné posteli ne, protože jsou známé případy, že manželka řekla svému umírajícímu manželovi, že mu byla jednou jedinkrát nevěrná, aby jí to odpustil, a jeho to tak šokovalo, že „vstal z mrtvých“ a rozvedl se s ní.
Takže, jak říkal už doktor Plzák, zatloukat, zatloukat, zatloukat.
Pokud ovšem máme partnerku či partnera, kteří se svými nevěrami chlubí před námi i před okolím, a chtějí nám svými nevěrami ublížit či nás ponížit, pak radím z takového vztahu odejít co nejdříve.
Ale ptáte se, jak pohlížím na nevěru já. Takže: preferuji věrnost.
10. Stoupá nebo klesá podle Vás v současné době nevěra?
Myslím si, že nevěra byla, je a bude. Když začala v šedesátých letech vznikat sídliště, nikdo nečekal, jak hodně se tam bude dařit nevěrám. Hltali jsme tehdy knihy Vladimíra Párala, které byly nevěr plné, i těch na sídlištích. Ale nevěry byly, jsou a budou i na malých vesnicích – vzpomeňte si na film, Vesničko má středisková.
A jestli stoupá nebo klesá nevěra? Jak se to chcete dozvědět? Muži řeknou, ano, byl jsem nevěrný, a ženy řeknou, ne, nevěrná jsem nikdy nebyla. A lhát mohou muži i ženy. Řekla bych to takhle – kdo chce být nevěrný, ten nevěrný je. A kdo nevěru neuznává, zůstane věrný.
11. Na jakou z Vašich erotických knížek/povídek jste nejpyšnější?
Miluju knihu Když staré děti pláčou, která vyšla v roce 2003, a je dávno rozebraná. Čtenáři ji seženou pouze v knihovnách. V této knize je, kromě jiných povídek, i pět povídek, které mi vycházely koncem devadesátých let v měsíčníku PLAYBOY. Na těchto pět erotických povídek jsem nejpyšnější.
Teď mě napadlo, že bychom s mým panem nakladatelem Bronisłavem Ondrászkem, mohli tuto knihu vydat podruhé…
12. Proč jste nejpyšnější právě na tyto povídky?
Psala jsem v té době povídky pro Nei-Report. O každé jsem byla přesvědčená, že jsem jí dala maximum, že lepší být nemůže. Ale povídky pro PLAYBOY, které vyšly v knize Když staré děti pláčou, a na které jsem nejpyšnější, byly vážnější, hlubší, erotika v nich byla odvážnější, byly také delší, než ty v Nei-Reportu, protože mi PLAYBOY dával k dispozici 4 – 5 stran, mohla jsem se tedy více rozepsat, více se „položit“ do příběhu, do popisu situací. A tohle všechno bylo na výsledku znát.
V červnu 2014 jí vychází třicátá první kniha. Tentokrát je to její první kniha pro děti, o desetiletém Mikušovi, který bydlí v Kolíně a během roku prožije mnoho dobrého i nedobrého.
Kniha se jmenuje: Mikuš, Julie, Josef, Katka, Petr, Klárka, Karel, Irena, Hana, Rudolf, Marie, Alenka, Ladislav, David, Adélka.
Na vánoční trh 2014 připravuje nakladatelství Beskydy druhé vydání románu Když se žena topí. Je o čtyřicetileté ženě, která se po gynekologické operaci ztratila sama sobě a znovu se hledá. Co při tomto hledání ztratí i najde, je někdy překvapením i pro ni samotnou.
