Sex a víra aneb Tělo nenáviděné i milované
Není nic nového na tom, že celá evropská kulturní tradice stojí na židovsko-křesťanských hodnotách a kořenech. Ačkoli se dnes již hodně rozmáhá ateismus či podobné postoje a víra v Boha je silnější spíše na vesnicích, jakési obecné pnutí a atmosféra křesťanských myšlenek je stále patrná. Poslední dobou často v politickém prostoru.
Víra a lidská přirozenost
Existuje ale ještě další oblast, které se tyto myšlenky zřetelněji dotýkají, a tou je lidská sexualita. A zde opět nepřekvapí, že sex a křesťanství si ne vždycky zcela rozumí. Dnešní otevřená doba plná nejrůznějších možností sexuálního vyžití někdy naráží i dosti kuriózními cestami na křesťanskou uzavřenost, konzervativnost a sklony k tabuizaci.
To se může projevit různými způsoby. Těmi lepšími jsou humorné perličky ze školních lavic, kdy je dítko z věřící rodiny silně zaskočeno přítomností knihy o sexuálním životě člověka, po případ, když je atraktivní a jinak sebevědomá slečna z vesnice ve 30 letech stále pannou.
Druhý případ je v pohodě, pokud je to čistě její rozhodnutí – do jejího panenství nemá nikdo co kecat. Problematičtější je situace, kterou má na svědomí výrazná rodinná tradice víry, díky které je člověku až zoškliveno vlastní tělo a sexualita je brána jako něco, o čem se nemluví (lepší varianta), nebo něco, co je „prostě fuj“ (horší případ). Právě tohle může pak člověka poznamenat na celý život.
Sex až po svatbě
Na rozdíl od křesťanství například známý symbol Jin a jang (neboli monáda) východních nauk staví oba principy, často mužský a ženský, do rovnováhy a vzájemného souladu. Nakonec z Indie vzešla i slavná Kámasútra (viz. článek Kámasútra).
Výsledkem křesťanských snah bylo po většinu doby jejich působnosti utlačování jakýchkoli tělesných projevů člověka do nejtemnějších koutů a komůrek. I po svatbě byl sex určen pouze k plození potomků, nikoli pro vlastní potěšení manželů. A sex před svatbou, o tom nemohla být ani řeč.
Ostatně cokoli, co by život člověka na Zemi nějak zpříjemnilo, bylo obvykle touto vírou bráno minimálně s rezervou, nedůvěrou a odstupem.
Stejně tak zkoumání vlastního těla během dospívání, kdy je to naprosto normální, bylo tabu a jakékoli volně získané zkušenosti, ač někdy tělesně příjemné, byly brány jako stigma a těžký hřích, který se s člověkem táhl celý život bez ohledu na vlastní snahy jej odčinit.
Existují i „lékařské“ spisy z počátku století, například krátká brožurka „O masturbaci“, která ji rozebírá jako hříšné pokušení, kterému jsou dítka v určitém věku vystavena, a uvádí podrobné návody, jak jejím svodům předejít a svého potomka nebo svěřence před tělesným bažením spolehlivě uchránit.
Mé tělo je mým chrámem
Tyto směry chtějí po člověku za prvé vědomí duchovnějšího přesahu tohoto aktu, za druhé propagují umění vychutnat si nejen sex samotný, ale i společnou masáž, jídlo nebo koupání. Prostě předehru i dohru, čili sex jako celek a vše, co s ním je nebo může být spojeno.
V tomto pohledu se sexualita stává něčím, co jde po kvalitě jednotlivých aktů – polibků, doteků, slov – a ne po kvantitě mnoha ukojení v co nejkratším čase.
Klid, jsme v Čechách
Budiž pozitivní zprávou, že křesťanský vliv na oblast sexuality se aspoň u nás drží stále v mezích občasných výstřelků a spíše kuriozit než něčeho, co by jednotlivce či skupiny trvale poznamenávalo.
Například v USA je situace mnohem horší. To je ale způsobeno tím, že tvrdá a konzervativní víra je v nich součástí denního života. I tam už ale vystrkuje růžky ateismus či jiné světonázory, ovšem stále to mají velmi těžké a společnost na ně hledí minimálně skrz prsty.
