Andropenisu není snadné. Je k tomu nutné mít dostatečnou
motivaci. Já ji měl v podobě blonďaté přítelkyně. V našem
vztahu vše klapalo, jen v sexu to nebylo ono. Byla ohleduplná, přesto jsem
cítil, že není s velikostí mého penisu spokojena. Nechtěl jsem, aby mi ji
někdo odlákal a tak jsem se rozhodl přinést oběť v podobě nějakého
toho nepohodlí. S Andropenisem je to jako s rovnátky. Nosit je je děsný
opruz, ale výsledek stojí za to.
První den jsem pečlivě studoval přiložené materiály a
zkoušel Andropenis sestavit a nasadit. Zdálo se to obtížné, ale po
několika pokusech to šlo. Udělal jsem si plán „nošení“, který
střídaly chvíle úžasné svobody. Ze začátku jsem cítil všelijaké
nepříjemné pocity a mou myslí procházely protikladné
myšlenky. Upínal jsem svou představu ke kýženému výsledku a posiloval
vůli.
První měsíc byl nejhorší, otravný strojek v kalhotách a
jinak se nic nedělo. Velikost se zdála stejná. První výsledky se daly
pozorovat, když se druhý měsíc chýlil ke konci. Mnul jsem
si štěstím ruce i namáhaného ptáčka zpěváčka. Sliboval jsem mu, že
se konečně podívá dál, než jen na okraj vagíny. Z nošení Andropenisu
se stal určitý rituál, který přestal být otravný.
Po půl roce jsem si připadal jako hrdina. Vydržel jsem
galeje a byl ze mně skutečně „velký“ chlap". Můj penis byl
hlavně delší (asi o 3 cm), průměr zůstal téměř stejný. To
byl výsledek, ve který jsem doufal, takže jsem spokojený.
S přítelkyní jsme to řádně „sexuálně“ oslavili. Důkladně jsem
zvažoval všechna pro i proti. Nikdo neví, jestli bude takto prodloužený
penis správně fungovat i v budoucnu a zda to nebude mít vliv na jeho
funkci. Nakonec jsem do toho šel, jsem spokojený a doufám to tak
zůstane. :)