Adam Durčák
Potřebujete poradit? Zavolejte Adamovi
596 810 697 (Po–Pá 8–20, So–Ne 8–12)
100% diskrétně

Zapojte se do našeho věrnostního programu a získejte slevy a výhody!

0
Košík
Váš košík zatím neobsahuje žádné vzrušení.

Není to škoda? Pokud potřebujete poradit, využijte naši poradnu nebo nám rovnou zavolejte na 596 810 697.

Cena dopravy
IN TIME - kurýr
79 Kč
Česká pošta - Balík do ruky
89 Kč
PPL - kurýr
89 Kč
Zásilkovna - osobní odběr
49 Kč
Osobní odběr Prodejna Havířov
Zdarma

Doprava zdarma při nákupu nad 1 400 Kč.

Menu
Play! zóna Magazín Erotické povídky Povídka: Když si začneš s prsaticí, zavání to krakaticí

Magazín - Erotické povídky

Povídka: Když si začneš s prsaticí, zavání to krakaticí

Erotické povídky Erotické povídky

Karibik, poklady, kořist a spousta ženských. Ano, i takhle může vypadat život piráta, když není blbej. Brázdili jsme vlny širokých moří s Černou ústřicí (netuším, koho tohle jméno napadlo, ale lodi už ho nikdo neodpáře) a dařilo se nám. Hlídkám jsme celkem úspěšně utíkali na moři i na souši a takhle už to nějakou dobu trvalo, takže jsme si vlastně nemohli na nic stěžovat.

Ale přece jenom tu byla jedna vada na kráse. Kapitán se totiž před časem rozešel s holkou a od té doby byl lehce řečeno totálně v prdeli. Nervózní, na všechny řval a nikdo se mu nezavděčil.

Takže jsme rychle nabrali kurs do nejbližšího přístavu a beze slov se rozhodli mu tam opatřit pořádnou děvku. Měl rád prsatky. A protože už byl opravdu k nesnesení, modlili jsme se za dobrý vítr a další podmínky rychlé plavby dnem i nocí.

Naše přání byla vyslyšena, protože po pár úmorných dnech se na nás z dálky usmíval přístav Svatého Huberta. V duchu jsme zajásali, protože navzdory jménu tu byly ty nejlepší bordely v celém Karibiku. Tady kapitánovi nějakou tu kozatou děvku najdem.

Po příjezdu a zakotvení nebylo co řešit a po několika servisních záležitostech jsme vtrhli do prvního vykřičeného domu, na který jsme narazili. Svatý Hubert naštěstí lidem našeho ,,řemesla“ docela přál, takže minimálně nějakou dobu jsme tu mohli být naprosto v bezpečí. Taky jsme tu nechali dost prachů a i radní si nás celkem hýčkali. Prostě vzájemná symbióza.

Pivo a víno tekly proudem, holky se kolem nás motaly, ale kapitán se zatím neměl k akci.

Pak se ale přiřítila holka s kozama jak lodní děla a v každý ruce měla tři korbely piva.

A tehdy jsme v kapitánových očích zahlédly ty plamínky, které se objevovaly vždycky, když ho zaujala ženská.

Jak se k němu jen trochu naklonila, zahleděl se jí naprosto nepokrytě do výstřihu a jeho ruka začala zkoumat její zadek. Trochu vykvikla, ale rozhodně neuhnula a obdařila ho několika svůdnými pohledy. Chtěla to a chtěla to od kapitána, ale nechtěla si zkazit reputaci (už tak dost nevalnou) tím, že se vyspí s každým na potkání. Ona se sice vyspala skoro s každým, ale nešla na první kývnutí.

Kapitán pokračoval ve stejném duchu a jak už to tak u něj bývalo, vytratil se, ani jsme nebyli schopni odhadnout, kdy vlastně. Ale hospoda měla několik pokojů a nevypadala příliš obsazeně, takže nemusel chodit daleko.

Druhou fázi svého snažení začal tím, že dorazil k výčepu, hodil na něj pár mincí a bez okolků čapnul dotyčnou za ruku a odváděl si ji nahoru. Obsluha by normálně něco namítala, ale pokud selhal pohled na bambitku a kord, stačil kapitánův pohled s šednoucí bradkou a páskou přes oko, aby každý několik kroků odcupital.

Na chodbě se již zabořil do všech vnad této pohledné a kypré hostinské.

Chichotala se, smála se, občas mu dala políček, když na to šel moc hrr, ale všechno to bylo jen divadlo. Za vzájemného ošmatlávání, líbání a okusování i olizování všeho, co nebylo přikryto oblečením se dostali k jednomu z pokojů a zapadli do něj.

Byl jednoduchý. Postel, stolek s umyvadlem a pár drobností.

Kapitán povalil hostinskou na postel, až její konstrukce (postele, ne hostinské) trochu zaprotestovala. Pak si sundal kabátec a trhnutím uvolnil i opasek s oběma zbraněmi. Zarachotily na podlaze, ale kapitán se cítil už mnohem pohodlněji. Ještě se zbavil kalhot a jen v prádle se vrhl na svou kořist jak Kraken na loď.

Za chvilku vytvořili jeden chumel končetin, velkejch přírodních koz a pleskání stehna o stehno. Hostinská byla při chuti a kapitán měl z doby na moři spoustu nevyužité a nevybité energie. Takže asi i taková ženská krev a mlíko, jako byla právě hostinská, se možná ráno nepostaví pořádně na nohy. Kapitán tohle uměl, když to na něj přišlo a nebral si rozhodně servítky.

Pokoj naplnilo ne vzdychání, ale přímo funění, u kterého nebylo naprosto možné poznat, kdo vlastně funí, případně na koho. Když se k tomu přidalo vrzání postele, vznikl docela slušný virvál. Ještě že dole v lokále bylo plno řevu, občas taky nějaký to funění, když se někomu opravdu nechtělo chodit nahoru a navíc tam hrála naprosto otřesná přístavní kapela.

Po půlhodině přirážení se kapitán dostával do varu a hostinská viditelně vláčněla. Celá zrůžověla a usmívala se jako měsíček na hnůj, nebylo ovšem jasné, jestli ostřila do stropu nebo na kapitána. Nebo jestli ostřila vůbec.

Kapitán na to nebral ohled, pro něho existoval jen jeho rytmus a pták, který se stále zavrtával do rozšklebené kundy téhle houževnaté ženské. Na nic se jí neptal, byl sakra kapitánem pirátské lodi a takovým lidem se prokazuje úcta a jeden se jich na nic neptá.

Mačkal jí kozy a hryzal bradavky, prostě užíval si všech vnad, které mu tohle objemné tělo nabízelo a ještě nějakou dobu nebude zcela ukojen.

Když se převalila na bok, nezaváhal a strčil jí ho do zadku. Už to takhle dlouho nedělala.  Její tělo se mu skutečně líbilo. Ne jako ty vyžle s mečema, který se mu neustále snažily ukrást loď. Týhle by možná kousek paluby i přenechal. Tam akorát osouložily půlku svýho mužstva, ale o loď se pořádně postarat neuměly.

Z nejlepšího vytrhlo kapitána naše zuřivé bušení na dveře.

Nejdřív si myslel, že je to jen sen a že venku hřmí, ale pak si uvědomil, že to jde odjinud.

,,Co je kurva, to neslyšíte, že tu mám práci?“

,,Tak se podívej z vokna směrem k lodi, ty idiote.“

To prohlásil naprosto s ledovým klidem náš kormidelník Samuel. Byl to až na kapitána nejstarší člen posádky a jediná osoba, který tohle mohlo projít.

V pokoji se rozhostilo hrobové ticho, ale za chvíli bylo slyšet tiché nadávání. Pak se ozval zděšený křik, z kterého tuhla krev v žilách, a pak se ze dveří vyřítil zděšený kapitán, ani se na nás nepodíval a řítil se ven z hospody.

Ale bylo pozdě, a když jsme ven vylítli všichni, jenom jsme viděli, jak je naše loď pomalu a důkladně lámána obrovskými chapadly, která se bez kompromisů vynořovala z vody a lepila se na stěžně, palubu a vytrhávala děla ze střílen, jako by to byla stébla trávy.

Tohle nám chvíli zůstane v paměti, protože vidět takhle bezprostředně útok obří krakatice, to se nestane každý den. Ale snad už tohle neuvidíme.

Kapitán smekl svůj třírohý klobouk, roztrhl ho vejpůl se strašlivým řevem a otočil se zpátky ke dveřím hostince se slovy: ,,Tak ji aspoň zapijem, chudinku.“

Vrátili jsme se do lokálu a kapitán pomalu a smutně opět vystoupal po schodech do patra.

Už se nepotřeboval vybít. Potřeboval od někoho utěšit. Od někoho, kdo se nebude na nic ptát a jen mu poskytne hřejivou náruč a možná další části těla.

Ale byli jsme si jisti, že i tuhle misi zvládne kyprá hostinská na výbornou. Takže jsme o kapitána neměli strach a jak už to bývalo našim zvykem, zpili jsme se pod obraz a s několika dalšíma holkama z lokálu si zapíchali o sto šest.