Povídka: Maska jí tvář kryje, když tě „něžně“ bije | Kovová maska
Vloupat se někomu do domu nebývá často moudré rozhodnutí. O to větší problém máte, když je majitelka vášnivou ctitelkou některých sexuálních praktik…
Plot, dveře a zámky
Když skočil do zahrady, plot jen vrzl a skoro se nehnul. Rozhlédl se.
Nikde nikdo. Krok, dva, tři. Přískok a zeď. Pak ho spolkl stín. Obešel
domek a sáhl do kapsy pro šperháky. Škrabot planžety splynul s občasným
zaštěkáním psa a pak jen kliknul zámek zadního vchodu. Byl uvnitř.
Pečlivě došlapoval na dřevěnou podlahu a jako duch postupoval domem.
Věděl, pro co jde. Bylo to v patře. Schody pod ním lehounce vrzly, ale
gumová podrážka tlumila všechno jako mech a cvičený krok vykonal zbytek.
Chodba nahoře byla prázdná, dveře vzadu pootevřené. Došel k místnosti a
strčil do dveří jedním prstem v rukavici. Naproti němu ležel jeho cíl se
zaklapnutým displejem a blikající kontrolkou nabíjení.
Nesoulad v tichu
Laura se vzbudila s pocitem, že je něco v nepořádku. Za záclonou
svítil měsíc a všude bylo ticho. Tišší než normální ticho, jako by
vzduch sám zatajoval dech. Svezla se z postele, a jakmile se její nohy dotkly
podlahy, jako by ucítila škrabot. Jako když celým domem něco lehounce
zavibruje. Něco cizího.
Zavřela oči, zhluboka dýchala a pak zadržela dech. Naslouchala. Vteřinu,
dvě, tři… vrz.
Otevřela doširoka oči. Někdo byl na schodech. Počítač, uvědomila si.
Někdo poslal lupiče, aby jí seknul notebook se všemi daty. Ale ten někdo ji
podcenil.
Jako duch – stejně jako nezvaný návštěvník – došla k prádelníku. Zkušenými pohyby na sebe vzala černou kombinézu, kovovou masku a do ruky pořádné pevné důtky.
„Jen počkej, zajíčku…“
Sexy zajatkyně v kovové masce.
Naprosto tiše se plížil místností k nabíjejícímu se počítači. Nemohl
si dovolit ani na vteřinu povolit v ostražitosti. Muselo to vypadat, že se
notebook vypařil, nesměl tu nechat jedinou stopu.
Už se dotýkal rukou napájecí šňůry, když ucítil na ruce bolest, jako
když ho uštkne had.
Nevykřikl, ale proti své vůli zakňučel. Další úder. Zápěstí ho
pálilo jak čert.
„To se dělá, ty prevíte, lézt v noci někomu do baráku?!“ zakřičela
na něj a přidala mu další dvě švihnutí bičem.
Nezmohl se ani na odpor, tak ho ten útok zaskočil.
Bleskově ho obešla a nasadila mu rukojeť biče kolem krku. Pak mu zacpala
pusu. Ucítil nějaký zápach a pak už byla jen tma. Jako by jí předtím
nebylo všude dost.
Probral se připoutaný k posteli se zalepenou pusou a koženou maskou přes oči. Co sloup, to želízko. Nad ním se skláněla… žena v kovové masce a černém koženém prádle. S bičem v ruce.
„Takže to uděláme jednoduše, okey? Nechci vědět, kdo tě poslal,
nezajímá mě to. Vím, pro co jsi přišel i kdo to chce. Ty to nedostaneš,
dostaneš pořádnej výprask a svému chlebodárci můžeš říct, že to, co
chtěl, už je dávno pryč.“
Bez dalšího obešla postel a švihla ho přes kalhoty. Vykulil oči,
zakňučel a zaškubal sebou.
„Nenamáhej se, ta postel je celá z kovu, jen díky laku to vypadá jak
dřevo. Nemáš šanci to ulomit.“
Další švihnutí mu trochu stáhlo prádlo.
„Až se objeví ten tvůj ptáček zpěváček, tak mu dopřeju pořádnou
péči. Ale nemusí to tak být, když budeš spolupracovat naopak se mnou, co
ty na to?“
Zběsile přikývl a měl pocit, že se usmála. Odložila bič a vlezla
k němu. Nejdřív se mu do rozkroku opřela kolenem a zatlačila. Nechtěl na
sobě dát nic znát, ale tělo ho zrazovalo.
„Hmm, jsi tvrďák. To se mi zamlouvá.“ Vytáhla mu rukou penis a trochu
na něm zapumpovala. Ztvrdnul docela rychle.
„Ale tohle je zajímavý vývoj událostí,“ podotkla a zbavila se kalhotek
i podprsenky. Dosedla, sklonila se mu k obličeji a strhla mu pásku. Jen
otevřel pusu, měl její jazyk mezi zuby. Odtáhla se od něj a zhoupla se na
penisu. Zase chtěl něco říct, ale jen mu položila palec na rty a
zašeptala: „Nepokaž si to kecánim…“
Poselství:
I lupič z toho může občas vyjít ještě slušně, když spolupracuje s druhou stranou…