Povídka: Sváteční večeře s asistencí...
Chvilku ho pozorovala a otáčela v rukách sklenku s červeným. Díky těm pár douškům si uvědomila, jaký má hrozný hlad a výrazně polkla.
„Nebo můžeme zajít na pizzu a namasíruješ mě potom.“ Slovo dalo slovo
a už se chtěli vydat na cestu.
„Ještě tu něco mám, a když si to dáš do klína, tak něco zažiješ.
Vibrační vajíčka jsou něco zajímavého.
„Co to je?“ zeptala se s podivem a držela tu „věc“ za silikonové
poutko.
„Jen mi věř, určitě se ti to bude líbit.“
Už cestou vyzkoušel, co vajíčko umí a jeho manželka poprvé nadskočila
a současně napůl vykřikla, napůl vzdychla. „On… ono se to hýbe.“
vykvikla překvapeně.
„Jo, hýbe. Tady mám ovladač.“ odvětil nevzrušeně a ukázal jí malou
krabičku, kterou pak zase schoval do kapsy obleku.
Když byli sami u stolu, nechal ji na pokoji. Jakmile se objevil číšník
s lístkem a ptal se na nápoje, začal ji mučit, až mu objednávku vína
oznámila s tak protáhlým vzdychnutím, že se znovu zeptal, co že to
vlastně chce a i při odchodu se na ně koukal dost zaraženě.
I další interakce s personálem byly díky vajíčku zajímavé a servírka
se dokonce zeptala, jestli je dáma v pořádku. Byla ujištěna, že je vše
ok, takže si šla opět po svých.
Když vyrazili na zpáteční cestu, dočkal se několika dotčených ran
pěstičkou do ramene.
„Ty prevíte“, vynadala mu naoko, „teďka mě mají za nadrženého
magora, teda magorku…“
„A ty nejsi?“ zeptal se s podivem a prohlédl si ji od hlavy k patě.
„Jasně, že ano.“ odvětila pohotově a zatáhla ho za límec do parku,
který zrovna míjeli.
Bez vysvětlování si sedla na lavičku a přitáhla ho k sobě. Bylo jí
jedno, jestli je někdo poblíž, potřebovala okamžitě ukojit a nevydrží to
už ani minutku.
Už ji nechtěl mučit, takže si rychle našel cestičku do jejích kalhotek a
s přehledem ji ukojil.
Zbytek cesty se o něj lehce malátně opírala, ale byla na ní vidět
spokojenost a klid po milostné bouři.
Poselství:
I pobyt mimo ložnici se dá ozvláštnit natolik, že zanechá silný dojem nejen v páru, ale něco možná pochytí i obsluha.