Povídka: Návštěva u očního lékaře
Šla jsem k očaři se zánětem spojivek. Toho doktora mi doporučila má nejlepší kamarádka. Prý se spolu znají už od školy. Nenápadně přitom zmínila, že je nezadaný. Zřejmě má starost jen o to,a abych nezůstala příliš dlouho bez chlapa.
Přestože se zánět zlepšil, sebrala jsem se a šla jsem poznat svou potencionální oběť do jeho ordinace. V čekárně nikdo nebyl. Posadila jsem se a čekala. Po chvilce se otevřely dveře, vyšel pacient a z ordinace se ozvalo sametové „Další, prosím“. Vstala jsem, zastrčila jsem si neposlušný pramen vlasů za ucho a vešla jsem dovnitř.
Seděl za velkým stolem, pohodlně se opíral o koženou opěrku kancelářského křesla a pozoroval mě. Překvapilo mě, že má na sobě světlou košili, kravatu a šedé sako – neměl by mít bílý plášť?
„Dobrý den, já jsem…“ Nestačila jsem ani vyslovit svoje jméno.
„Vím, slečna Anna. Zánět spojivek, že ano?“ Zeptal se a zároveň ukázal prstem na vyšetřovací křeslo. „Posaďte se.“ Sundala jsem si bundu a i s kabelkou jí pověsila na věšák. Pak jsem zamířila ke křeslu. Nespouštěl ze mě oči. Co mu proboha moje nejlepší kamarádka napovídala kromě mého jména a mé nemoci? Posadila jsem se, ruce jsem složila do klína a nohy jsem si váhavě opřela o kovovou podnožku křesla. Vždy se cítím nesvá, když nemám nohy pevně na zemi. On mezitím vstal, sundal si sako, umyl si ruce a stoupl si přímo ke mně.
„Podívejte se nahoru.“ Neznělo to jako žádost, ale poslechla jsem. Zabodla jsem zrak do stropu. Trochu mě zabolel pohled do ostrého světla zářivky. Přimhouřila jsem oči. „Bolí vás to?“ Zeptal se, znovu tak sametově…možná něžně. Vztáhl ke mně ruku a odhrnul mi neposlušný pramínek vlasů z čela. Prudce jsem zamrkala a sklopila hlavu – právě ten pramínek vlasů zabraňoval světlu proniknout do mých bolavých očí.
Po tvářích mi stekl pár slz. Ztlumil osvětlení, kapesníčkem mi otřel slzy z tváří a lehce mi zaklonil hlavu zpět. „Podívám se na to“ Mluvil teď potichu, skoro šeptal. Chvilku mě zpovídal, jestli nemám alergii a tak, vyšetřoval mě všemi možnými přístroji, ale pokaždé, když se mě dotkl, nebo se na mě podíval, naskočila mi husí kůže. Ve chvíli, kdy se nedíval, dívala jsem se já. Měl kratičké tmavé rozcuchané vlasy, tenké rty, zvláštní hluboké tmavé oči a…oči! Dívá se na mě! Znovu jsem prudce uhnula pohledem k zemi.
„Jste v pořádku?“ Zeptal se najednou. Došlo mi, že už nemám ruce v klíně, ale křečovitě držím područky křesla. Než jsem stihla cokoliv udělat nebo říct, položil svojí ruku na mojí a prst po prstu osvobozoval područku z mého sevření. Fascinovaně jsem pozorovala jeho ruku.
„Napíšu vám antibiotika.“ Prohlásil naprosto věcně. Jako bych se probrala z transu. Co? Antibiotika? No vždyť jsem u lékaře! Došlo mi.
Zvedla jsem k němu oči. Jak to, že jsou ty jeho tak blízko? Stále držel mojí ruku a teď chytil i druhou. Cukla jsem sebou.
„Šššš, nebojte se mě.“ Zašeptal. „Jenom se dívám.“ Dodal.
Cukla jsem hlavou dozadu a rozhlédla jsem se. Ruce jsem měla přivázané k opěrkám smyčkou z tlustého, jemného provazu! Vyděšeně jsem se na něj podívala. Mám sice svázané ruce, ale můžu kopat a…ale proč bych to dělala? Vstal, naklonil se ke mně a znovu mě políbil. Poslušně jsem mu vycházela vstříc. Rozepnul mi knoflíček džínů a zip. Přestal s polibky a odněkud vytáhl malý oranžový váleček s poutkem a masku přes oči – tu mi hned nasadil. .
Postavil se za mě a jednou rukou mi sáhl pod džíny přes kalhotky na klitoris. Neudržela jsem se a zasténala. Ucítila jsem pod jeho prsty ještě vibrace. Silné vibrace, správně zacílené na to správné místo. Ten oranžový váleček musel být malý vibrátorek! Moje vzrušení rapidně rostlo. Nic jsem neviděla a to mě vzrušovalo ještě víc. Dívá se na mě? Nedívá? Bylo mi to jedno. Tiskla jsem stehna k sobě a po chviličce jsem si vychutnávala orgasmus. Ale proč nepřestává? Cukla jsem sebou.
Cukala jsem spoutanýma rukama a vášnivě sténala. Vibrace naštěstí zmizely. Když jsem se uklidnila, napadlo mě, že jsem nějak unavená. Najednou jsem měla volné ruce – rychle jsem si strhla masku z očí. Opět seděl ve svém kancelářském křesílku, pohodlně se opíral a pozoroval mě. Rozechvěle jsem vstala. Pomalu jsem došla k věšáku a chtěla jsem si obléct bundu. Přišel ke mně. Couvla jsem.
„Nebojte se mě.“ Zašeptal. Nejspíš jsem koukala příliš vystrašeně. Přitiskl mě svým tělem ke zdi a zapnul mi knoflíček a zip džínů. Pak mi podal bundu a ještě jednou mě políbil. Vtiskl mi do ruky recept.
„Přijďte pozítří na kontrolu …“
TIP :Vibrátor z povídky: Funny Orange Next Gen
