Povídka: Fajn dáreček
„… protože plast líp vede vibrace,“ vysvětlila Štěpánovi s úsměvem Eva, když kráčeli s plnými taškami po obchoďáku, načež se do rytmu všudypřítomné vánoční hudby zavlnila v bocích.
„A ty je vážně teď máš?“ nemohl Štěpi uvěřit. „Mám. Příjemně heboučké, sladce růžové, s prolisem dvou tmavě růžových srdíček. Parádně mě vyplňují a, “ Eva si dovolila teatrální pauzu s lascivním olíznutím rtíků, „jejich stopička na držení, která trčí ven, mi dost šikovně dráždí zadeček.“ Štěpán přimhouřil oči a rozpačitě se usmál. Sledoval její houpavou chůzi a nastražoval uši, jestli neuslyší známé bzučení či vrčení. Jenže nic. Sice ho nemrzelo, že spolu nesdílí všechny hračky, vždyť i on měl své, ale tím víc byl zvědavý.
„Jsou hodně tiché, že? Není je slyšet,“ neodpustil si nakonec. „Však nejsou na elektřinu. Jen ta kovová kulička, co je vevnitř plastového jádra obaleného silikonem, dělá vibrace tím, jak se tam kutálí,“ vysvětlila Eva. „Aha, takže ty vibrace vznikají mechanickým chvěním!“ „No, líp bych to neřekla,“ konstatovala, avšak její pohled zabloudil ke svíčkárně: „Máme už něco pro babi Jaru? Aspoň malý fajn dáreček, co by ji potěšil?“ Štěpán zběžně nahlédl do nákupních tašek a zavrtěl hlavou. Na to vešel s Evou do obchodu mezi spoustu hezky naaranžovaných svíček a dřevěných sobíků, ale nemohl se na ně soustředit. Všechno, co zaneprazdňovalo jeho myšlenky, se točilo kolem Evina klínu, který skrýval před očima všech okolo Venušiny kuličky Feel Silicone. Stejně zadumaný byl i u pokladny a z představ jej vytrhla až Evina otázka: „nechtěl bys mi to příjemné chrastítko za něco vyměnit?“
Štěpán nadšeně vzhlédl, ale to už jeho láska mluvila něco o hezké polokošili a táhla ho ke krámu s oblečením. Akorát nasucho polknul, když mu plné tašky, které svěřila prodavačce, vyměnila za ramínko s kusem oblečení a zatlačila jej do kabinky. Když za oběma zatahovala závěs, nešťastně se na ni podíval: „je to opravdu nutné?“ „Je,“ vyhrkla s čertíkovským úsměvem, „copak jsem neříkala, že si letošní advent užijeme? Sedej,“ pokynula mu k židli v kabince a začala si rozepínat kalhoty. Když i on uvolnil své ztopořené napětí zpod poklopce, mohl si konečně prohlédnout onu skutečně dámskou záležitost – překvapivě silně vibrující kuličky velikosti pingpongových míčků s pevnou, ale měkkou spojnicí. Držel hračku v ruce, když mu Eva nasedala na klín a nadrženě jej brala do své pevně obepínající pochvičky…
Nemohlo trvat dlouho, než Eva odhrnula závěs, zaplatila polokošili, přidala ji do jedné z tašek, které podala Štěpánovi a odvětila s úsměvem: „to už máš takový předčasný malý dáreček.“ Takový fajn dáreček si Štěpán nechal líbit.
V hlavní roli Feel Silicone II.
