Povídka: Jsem jen tvá
Beze slova sáhl dovnitř černé tašky s logem Růžového slona a první, co vytáhl, byla sametová tygrovaná maska na oči. Obešel postel a jemně, ale nekompromisně jí nasadil masku na oči. Zhluboka se nadechla. Měla pocit, že jeho ruce jsou jako železa obalená plyšem. Měkká, ale nestrpící jakýkoli odpor.
Pak ji otočil na břicho a postupně vzal za obě ruce. Slyšela jeho kroky a opět hrabání se v tašce. Nato ucítila kolem svých zápěstí chladný dotek kovu. Pouta Chained Love, blesklo jí hlavou.
Co přijde jako další? Nebyla to otázka strachu, ale tiché touhy a zvědavosti. Nic neslyšela. Ale o její zadeček se otřelo něco měkkého. Cestovalo to po jejích zádech tam a zpátky.
Nejdřív si myslela, že je to bičík nebo důtky. Ale protože švihání nepřicházelo, muselo to být něco jiného. Šimrátko Červený Tetřev… žeby? Vycházela mu naproti. Vyloženě se tiskla na tu věcičku, kterou měl v ruce.
„Holčička chce víc, co?“
„Ano, ano…“ žadonila s obličejem zabořeným do polštáře.
„Dobře, jak je ctěná libost.“
Opět štrachání se v tašce. Slyšela nějaké cvaknutí a pak podivné zvuky. Tohle vypadalo na něco mechanického.
„Bude se ti to líbit. Vypadá to jako vibrátor, ale není to
vibrátor.“
„A co to teda je, drahoušku?“
„Je to Fun Factory Stronic Drei revoluční pulzátor, růžový. A myslím, že to jsme doma
ještě neměli.“
„Tak se do mě pusť.“ řekla a rozkošnicky se protáhla, jak jí to jen
pozice dovolovala.
Sedl si k ní zezadu, roztáhl jí nohy a po navlhčení jí začal
pulsátorem lehce vrtat do rozkroku.
Jen se propnula a úspěšně se sama napichovala na ten mechanický
zázrak.
Nemusel příliš tlačit, stačilo, když ho jen trochu přidržel. Ona se ho pak chopila sama. Přetočila si ruce a jak jen dosáhla s pouty na rukou a v posteli na břiše, kroutila se jako had a samozřejmě stále vzdychala.
Když se překulila na záda, sundala si sama masku z očí a podívala se konečně na ten zázrak, který sám rajtoval v jejím klíně a nepotřeboval tomu žádnou asistenci.
Usmál se opřen o stěnu a nechal ji samotnou. Jen ať se vyřádí.
