Povídka: Když chceš popsat rozkoš, podívej se pod koš
Bylo by to ráno jako každé jiné, nebýt toho, že už u snídaně panoval naprostý chaos. Ono se řekne – první školní den – ale i přes sebepečlivější přípravu se hledají přezůvky, sešity, průkazka na veřejnou dopravu a spousta dalších blbostí, které byly ještě včera večer samozřejmě na svých místech, ale přes noc je nějaký šotek rozházel po celém domě.
Jako by nestačilo, že pravidelně ráno zmatkovali rodiče, teď se přidaly ještě děti. Navíc s frekvencí i deset otázek za minutu, které byly všechny nanejvýš důležité.
„Kde mám klíče?“ ptala se dcerka zmateně.
„Potřebuju jiný triko, tohle je uválený.“ nadával synátor a stále se
pletl pod nohy otci, který se snažil s pomocí nástěnného zrcadla
vytvořit na kravatě aspoň nějaký uzel.
Pak bouře pominula, manžel odjel do práce a Milada si mohla na nějakou dobu vydechnout. Sama pracovala z domu a měla ještě nějaký čas, než se začnou hrnout na stránkách dotazy a objednávky.
Zašla do koupelny, aby hodila něco do prádla a umyla si ruce.
U umyvadla málem šlápla na něco podlouhlého, co jí výhružně zapraskalo
pod trepkami.
Sklonila se a zvedla ze země dceřinu mnohobarevnou propisku, která tvarem
připomínala minimálně mrkev. Ale neměla nať ani hrbolky. Několikrát ji
protočila v prstech a položila vedle umyvadla. Dopřála si potřebnou
hygienu a, když už byla tady, napadlo ji, že by si mohla dát sprchu.
Potřebovala se uvolnit.
Vlezla do koutu a nechala na sebe zaútočit tisíce kapiček vody. Krátká,
ne ledová, příjemně studená na to, aby ji vytrhla z přemýšlení a
donutila soustředit se na potřebné věci.
Vylezla ze sprchového koutu, zabalila se do osušky a vydala se do dceřina
pokoje, aby jí propisku dala na stůl.
U Marcely v pokoji byl jako obvykle chaos.
Když postavila propisku na stůl, čněla jako monolit, jako pomník, jako…
penis, uvědomila si její matka. A popadla ji touha pohrát si
s minivibrátorkem. Jejím oblíbencem byl
Funny Orange Next Gen.
Zavřela se v ložnici a vytáhla ze šuplíku svého malého favorita. Osuška z ní vzápětí spadla a matka dvou dětí si lehla na záda na postel. Hladila se s ním po těle a užívala si jeho péči. Pak si našel cestu i na klitoris a mezi její závojíčky.
Ještě nějakou dobu tímhle tempem a téměř zapomněla na okolní svět. Z jejího snění a hlazení vlastního těla ji vyrušilo klapnutí dveří někde v přízemí. Sedla si a instinktivně se zakryla osuškou. Funnyho nechala ležet a vydala se na průzkum.
Na schodech do patra se srazila se svým manželem. Pak si všimla fleku na
košili a pochopila, že se po cestě polil kávou a přišel si pro čisté
oblečení.
To počká. Beze slova vysvětlení ho čapla za kravatu a zatáhla do
ložnice.
Přerušil ji totiž v nejlepším a teď bude na něm, aby pokračoval tam,
kde kousek plastu přestal.
Nebránil se, i když netušil, proč je jeho žena tak roztoužená
v první školní den. Ale nakonec, děti jsou pryč a nikdo je nemůže
vyrušit.
Zbavil se oblečení a svalil se vedle své milované. Přitiskla se k němu a
vnímala jen jeho teplo, stejně jako on její vláčnou kůži, která si jen
říkala o laskání.
Začal prsty a dlaněmi, ale když se jí dostal do klína, ucítil i on
její ruku na svých kalhotách.
Předehra už ani jednoho nezajímala, chtěli se jen spojit.
Bylo to rychlé, bylo to svižné, bylo to trochu bláznivé a bylo to hrozně super. A také to nejlepší na rozpuštění jakéhokoli stresu, který se mohl od rána nahromadit.
Když její muž odjel, zapnula ještě nahá počítač. Ve schránce měla už několik desítek zpráv, ale jen se usmála, vzala si župan a šla si udělat šálek čaje.
Poselství:
Využijte volné chvíle – nikdy není pozdě na oslavu prostého života.
Náš TIP:
Další povídka a článek ze školního prostředí:
