Povídka: Kolem bouchaj bomby, vyšukám ti plomby
Psal se rok 1945. Velel jsem protináckovskýmu komandu, který za svou kariéru sejmulo spousty němčourů, vyhodilo do vzduchu pěknejch pár budov a díky našemu francouzskýmu kamarádovi špionovi jsme se dokázali dostat tam, kde selhaly tři nebo čtyři tankový divize v plný palbě. Zkrátka a dobře, odpusťte mi to vychloubání, ale nebejt nakonec nás, tak se světová válka mohla ubírat zcela jiným směrem.
Vojenská pauza
Ale našel se tu čas i na osobní povyražení, ovšem bez servítků i všem na očích. Takže když si to náš sapér začal v zákopu rozdávat z praporčicí, jen jsem nad tím pokrčil rameny a řekl jedinému známému sniperovi se šlechtickým titulem, ať dává hlavně bacha a nespustí oči ze svýho dalekohledu. Něco zavrčel, protože tohle dělal tak jako tak celý den. V hlavním stanu panovala nějak moc uvolněná atmosféra. Ne, že by mi to vadilo, ale nevěděl jsem o ničem, co by to mohlo způsobit. Pozdravil jsem pár ženskejch, který jsem kdysi přefik a který na mě furt dělaly laškovní ksichtíky. Tak jsem jim pomačkal kozy, dál pár hubanů a s jejich rukou na svejch koulích jim slíbil, že se u nich ještě stavím.
Velitelka volá
Dorazil jsem do hlavní místnosti, ohlásil se a zasalutoval. ,,Pohov, seržante. Jsem ráda, že jste tady.“ ,,Co se děje, madam?“ ,,Za prvé jsem velmi spokojena s vaším pokrokem za poslední dobu i s tím, jak držíte současnou pozici.“ ,,Díky, madam.“ řekl jsem bez výrazu, protože aspoň na naší bojové linii se zatím dělo úplný hovno. ,,Protože jste zatím prokázal spolehlivost ve všech směrech, chci vás pověřit jedním citlivým úkolem, který je jako stvořený pro to vaše zázračné komando.“ Nedokázal jsem odhadnout, jestli to nebyl sarkasmus, ale pochybuju o tom. ,,Ale ještě, než se pustíme do dalších akcí, potřebuju od vás jednu ryze osobní službičku." Nic jsem nenamítal a následoval její rázné kroky. Došli jsme několika chodbami až do zásobovací části, která byla odlehlá od ostatních a kde panoval naprostý klid. Sáhla si do náprsní kapsy a vyňala svazek klíčů. Odemkla dveře a přede mnou se objevila menší komůrka s jedním stolem. ,,Takže chceš, abych tě oprcal?“ Vykasala si trochu sukni vojenského stejnokroje a dřepla si ke mně.
Rychlovka ve skladu
Dostat se mi do poklopce pro ni byla věc chvilky a už mi ho krásně cumlala. Bylo fajn mít péro zase po dlouhé době obalené živým masem, který vědělo, co má s takovým orgánem dělat. Položil jsem jí ruce na hlavu a dirigoval tempo jejího kouření. Pak jsem ji ale musel zarazit, protože jsem se nechtěl hnedka udělat. Když se můj ocas dostal z tepla její pusinky zase na chladnější vzduch, moje vzrušení naštěstí trochu ustoupilo. Sedla si na stůl, stáhla si kalhotky a roztáhla nohy. Pár minut jsem ji jenom lízal, abych ji trochu navlhčil a jednodušeji se dostal dovnitř. ,,Seržante, mrdej mě.“ K tomu nebylo celkem co dodávat, takže jsem si ho opět nahonil a bez dalšího otálení jí ho vrazil mezi nohy. Pak jsem zrychlil tempo, protože jsem navázal na vzrušení z jejího předchozího mistrovského kouření a už se blížil rychle a jistě k vrcholu. Šoustal jsem ji o sto šest a viděl jsem, že ani ona to už moc dlouho v klidu nevydrží. V posledním momentu jsem ho z ní vytrhl a postříkal jí notnou dávkou mrdky břicho, kundičku i stehna. Samotnýho mě překvapilo, kolik toho ve mě bylo, ale holt už jsem si nějakou dobu nevrzl.
Když za námi zaklaply dveře skladu, opět jsme vpluli do rolí velitele a seržanta, ale nutno podotknout, že od té doby jsem byl na velitelství docela často, a to v nejrůznějších záležitostech. Ale vždycky se tu našlo uplatnění i pro mýho ptáka a šikovný ruce.
