Povídka: Kouzlo tlaku
Jižní Čechy jsou úžasný region. Hlavně Šumava, když víte, kam se podívat, kudy projít a na co se nezapomenout podívat. A Šárka s Honzou tohle věděli. Ostatně se není co divit, jezdili sem i několikrát do roka a stále nacházeli nové kousky, které stály za návštěvu.
Zrovna když se vraceli z radnice v Kašperských horách, začalo se Šárce chtít na záchod. Sice jenom trochu, ale cítila to. V tom by ani tak problém nebyl. Ale od školních let v sobě měla jedno lehké trauma a velmi nerada konala přirozenou potřebu v přírodě. Pokud to jen trochu šlo, zkoušela to vydržet až někam do „civilizace“.
Honzovi zatím nic neříkala a pokračovala dál v cestě. Naštěstí šli
po rovince a tlak tak nebyl nikterak výrazný.
Ale byl tam a sílil. Téměř neznatelně, ale sílil.
Pak přišlo to, co přijít muselo a čeho se bála. Klesání. Drobné
poskakování po kamenech ze svahu a po cestičkách mezi kořeny stromů.
Terén se začínal průběžně svažovat a drobné poskakování bylo čím
dál častější než chůze.
A Šárka cítila svůj měchýř stále více.
Uklidňovala se vědomím, že se blíží k penzionu a že už to není daleko. Na vteřinu si představila, jak by mohla na Honzu hned vlétnout, až dorazí, a překvapit ho. V kombinaci s tlakem v útrobách, který byl jako nějaké osudové hodiny, pociťovala zvláštní směsici obav, bolesti a vzrušení. Jako když běžíte za úsvitu deštěm – je vám nepříjemně kvůli vodě, ale zároveň cítíte nepopsatelnou euforii, protože prožíváte něco hrozně osvobozujícího.
Tohle všechno se v Šárčině vědomí a těle kombinovalo a vzrušení začalo převládat. Stejně tak se do jejích představ vkrádalo stále více obrazů Honzova nahého těla, jak se jí zmocňuje a vzpomínky na jejich minulá vzplanutí.
„Jsi v pořádku, Šári?“ zeptal se najednou Honza.
Trhla sebou a podívala se na něj. „Jo, jo… jsem v pohodě, jen se
těším do hotelu.“ vypravila ze sebe automaticky.
Mezi stromy se jako smilování boží objevily zdi a střecha penzionu
Kašperk.
Když stoupala do patra, připadala si jako lehce přiopilá. Koupelna ji
přivítala a za několik vteřin jí přichystala úlevný pohled na toaletu.
„Kam mi to utíkáš tak rychle, ty potvůrko.“ přepadl ji Honza laškovně
a ovinul jí nenechavé ruce kolem pasu. Lehce se mu vysmekla, ale neodolala
pokušení se na něj taky trochu přilepit.
Potřebovala si ulevit, ale ten pocit tlaku, který byl ještě intenzivnější, když se přitiskla na Honzovo svalnaté tělo, ten pro ni byl nový a zvláštní. Ale jako zdravotnice dobře věděla, co může způsobit plný měchýř, takže se ke svému milému naklonila a sladce mu zašeptala do ucha. „Musím čurat.“
Usmál se a opustil místnost. Ale poznal, že je vzrušená a že ho bude chtít, takže si rovnou částečně odložil a natáhl se na postel. Šárku opustil pocit tlaku, ale vzrušení nikoli. Za moment přepadla svého miláčka v posteli a dopřála mu všechno to, co se jí (a možná i jemu) honilo hlavou asi už cestou od radnice.