Povídka: Na chladivých dlaždičkách končí prsty v pochvičkách

Ruská ambasáda bylo semeniště nejrůznějších živlů z celého světa. Při jednom rozhovoru jste tu mohli získat humanitární pomoc pro Afganistán, stejně jako zorganizovat genocidu v jižní Indii. Krom toho se tu vyskytoval i Boris Grišenko, geniální programátor, po kterém ten večer šlo několik lidí. Každý ovšem za jiným účelem.

Generál Mathausen mu chtěl nabídnout velice lukrativní podnik, na kterém se mohl podílet svými schopnostmi. Krom toho mu ale přirozeně šla i spousta lidí po krku. I když tady to patřilo tak nějak k trendu, že vás tu někdo chce zabít.

Po Borisovi šly konkrétně dvě profesionální vražedkyně, které si na něj dnes chystaly skutečně něco mimořádného. Tušil, jak vypadají, ale ať se snažil sebevíc, nikoho podezřelého tu nezahlédl. Sice věděl, že jsou placené za to splynout dokonale s davem, ale stále měl nutkání se poohlížet, jestli si ho náhodou z dálky neprohlíží příliš důsledně. Jak říká staré přísloví, v příliš pronikavém pohledu se skrývá nebezpečí a Boris už léta věděl, že taková ostražitost zachraňuje i tělesné končetiny obecně.

Sarah a Julia, jedna Angličanka, druhá rodilá Ruska, na něj skutečně čekaly, ale ne na ambasádě. Měly jednoduchý plán, jak se na ni dostat, aniž by je někdo podezíral. Jen čekaly, až jejich komplic spustí alarm, aby sám velvyslanec poslal pro místní zástupce milice. A na tomto místě ojely, uplatily a uchlastaly skoro k smrti několik osob, aby na ambasádu musely zavolat právě je dvě.

Krom toho sázely na to, že pokud se na ambasádě mezi tou spoustou nadržených agentů ještě ke všemu zjeví dvě kozaté policajtky s pendreky a vysokými holínkami, tak si bude každý všímat jejich křivek a nebude zkoumat tolik to, co na ambasádě samotné vyvádějí. Tohle funguje už staletí a nikdo tuhle strategii nevylepšil, protože nebylo co vylepšovat.

Jejich signál přišel v půlce první lahve vodky, což bylo i pro ně překvapivě brzo. Ale nic naplat, práce čeká. Sbalily několik propriet do příručního zavazadla, chvilku se před autem ještě líbaly a ohmatávaly, protože obě byly schopné ojet všechno, co se hnulo, když na to přišlo, a vypravily se vstříc dnešnímu poslání.

Na ambasádě mezitím vypukla panika, protože v patře se šířil kouř, ale nikdo nebyl schopen vypátrat jeho původ. Plameny se zatím sice neobjevily (ani tam nikde žádné nebyly, protože se jednalo o dobře ukrytou dýmovnici), ale přece jen bylo potřeba většinu hostů preventivně evakuovat.

Když holky dorazily na místo, už tu pobíhaly všechny možné složky záchranného systému. Nutno poznamenat, že pokud jde o ruské složky, nijak zvlášť svoji aktivitu nepřehánějí, hlavně když je možné se zdarma připít nebo dobře najíst a občas s někým zaharašit. Proto se obě vražedkyně dostaly dovnitř naprosto bez zbytečné pozornosti a okamžitě začaly hledat Borise.

To nebylo těžké, protože tento hacker se „skryl“ u stolu s kaviárem a místo toho, aby dbal pokynů bezpečnostních složek, se stále futroval vším možným, co mu přišlo pod ruku.

Pak mu přistály na ramenou dvě krásně upravené ruce silné jako kovové svěráky a kamsi ho táhly. Boris zbledl, když viděl obě tváře. Přesně jak mu je jeho poslední šéf popsal. Říkal mu, že po něm asi půjdou a že je to jen otázka času.
„Co… co chcete?“
„Chceme si jen popovídat.“ řekly unisono s vražedným úsměvem a obě se chladně rozesmály. Málem se pomočil. Nikdy neměl rád fyzické mučení a přesně tahle věta mu skoro vždycky předcházela. Viděl sice už dost metod, ale lidská kreativita v tomhle ohledu nezná příliš mnoho mezí.

Octli se v koupelně a holky zajistily dveře dokonale jak proti otevření, tak také proti hluku.
„Co se mnou chcete provést, nic jsem neudělal?“
„Ber to jako částečnou prevenci.“ usmála se Julie.
„Chceme si s tebou jen trochu pohrát a připomenout ti věci, které ti možná už vypadly z hlavy. Ale někteří lidé nás požádali, abychom ti některé tvoje skutky připomněli.“
„A které?“
„Ty, u kterých nešlo o život, ale o lidskou důstojnost. Víme sice, že jsi občas narazil i na terče, které si tvoje sexuální hrátky vychutnaly, ale těch nebylo zase tolik.“

Sarah beze slova položila na zem pohotovostní kufřík a ozvalo se cvaknutí dvou zámků. Pak s úsměvem na tváři vytáhla balonek na anální sprchu. V Borisovi hrklo, protože tohle nečekal.
„Co s tím budeš dělat, holka zlatá?“
„Svlíkni ho.“ řekla Julii místo odpovědi.

Za chvilku byl Boris nahý. Klystýru se nebránil. Ani nemohl, protože holky měly i pouta a spoutaly ho. Když se na něj tak koukaly, jak tam sedí, docela je to vzrušilo. Nakonec mu možná ani jeho přešlapy nepřipomenou. Když Sarah Julii zmáčkla obě prsa, bylo rozhodnuto. Obě se do sebe pustily jazyky i rukama a Borise nechaly jeho osudu. Když našel vhodnou pozici, s radostí se na ně podíval. Jednak ho to vždycky rajcovalo vidět dvě holky spolu, za druhé byl rád, že mu snad už teď nic neprovedou. Jedinou stinnou stránkou byly jeho zablokované ruce, takže si to nemohl sám udělat.

A holky nevypadaly, že by se mu chtěly nějak extra věnovat. Vystřídaly všechny možné pozice i způsoby vzájemného ukájení, ale stejně vždycky nakonec skončily na bílých, vnitřně vytápěných dlaždičkách, vzájemně se masturbovaly a jazýčkem hledaly ta nejnadrženější místa na těle té druhé.

Zabarikádovanou koupelnu naplnilo sténání a rychle oddechování. Boris si myslel, že pukne, ale zároveň na sebe nechtěl upozorňovat. Jen čekal, co mu provedou, až se ukojí vzájemně. Už si říkal, že jim to ještě chvilku vydrží, když se o sebe začaly třít vzájemně vyholenými kundičkami a na obou bylo vidět, že jim to dělá opravdu hodně dobře. Na druhou stranu to znamenalo redukci jejich ukájecího času.

A v tom měl pravdu, protože holky se za chvilku svalily na podlahu a jen ve vzájemném obětí prudce oddechovaly. Pak se vrátila jejich disciplína, která už vyděsila spoustu válečných zločinců i dalších individuí a opět se na Borise podívaly těma mrazivýma očima.

Oblékly se zpátky do uniforem ruské policie a sbalily všechno to málo náčiní, které si s sebou přitáhly. Pak mu odemkly želízka a řekly mu, ať se oblékne. I ve smokingu působil trochu jak zmoklá slepice.
„Necháme tě jít, a jestli se někde prokecneš, že jsme se nechaly unést samy sebou, tak si tě najdem a ten balonek ti někam vrazíme natrvalo, rozuměno?“

Nic neřekl, jen rychle přikývl, že rozumí. S těmahle dvěma se opravdu nedalo příliš žertovat. Když opouštěli všichni tři v rychlosti a klidu budovu, hosté se pomalu vraceli na svá místa. Boris se vymluvil několika lidem na nevolnost a pak ho spolkla noc.

Po dvou prsatých policistkách vůbec nikdo nepátral.


Vytištěno z Růžového slona: https://www.ruzovyslon.cz/povidka-na-chladivych-dlazdickach-konci-prsty-v-pochvickach/