Povídka: Sníh a mráz - neodradí nás
Přes veškeré profesionální oblečení a rukavice se jim zima dostala pod kůži. Každý krok byl namáhavější než ten předchozí a že jdou správným směrem poznávali oba jen podle toho, že to bylo do kopce. Pokud máte chatu na vrcholu hory, neztratíte se ani během vánice. V tuto chvíli to byla ale jen slabá útěcha.
Poryv větru způsobil, že v předklonu chviličku téměř levitovali nad svahem. Dotýkali se sice nohama země, ale neklesali vlastní vahou. Vítr se do nich opíral takovou silou, že je nadnášel. Doufám, že tam ta chata ještě je, blesklo mu hlavou.
Ale když se pozorně podíval nahoru, viděl mezi proudy vloček a kousků ledu probleskovat černou barvu. Že bychom byli už tak vysoko? No, nakonec to vyloučeno nebylo, protože skutečně ztratil pojem o čase i prostoru. Zůstala jen jediná myšlenka – musí pokračovat.
Po nepočitatelném množství kroků se oba přitiskli ke srubu.
Bylo to jako narazit na skálu uprostřed rozbouřeného oceánu. Posouvali se
pomalu po stěně, krok po kroku a řídili se spíš tím, co viděli, protože
necítili ani nohy, ani ruce. A prsty v rukavicích už vůbec ne.
Když zatočili, poděkovali chytrému
rozložení částí chatky. Dostali se totiž do vzduchové kapsy, která byla
proti okolí téměř bezvětřím.
Jen pár kroků je dělilo od vstupu. Přišla chvilka zápasu s klíči, ale
nakonec se dostali dovnitř. Ještě štěstí, že v krbu bylo vše
připraveno, jen podpálit. Prokřehlými prsty škrtl zápalkou, která se ve
studené místnosti stala zábleskem naděje.
Oheň se začal zaplněným krbem spolehlivě šířit. Ne extra rychle, ale
zato jistě.
Netrvalo dlouho a od krbu začalo sálalo příjemné teplo. Okamžitě ze
sebe shodili mokré oblečení a nechali je jen tak ležet. Pověsí ho potom
nad krb, teď bylo potřeba zahřát si těla.
Jen ve spodním prádle se uvelebili před krbem a nechali oheň dělat jeho
práci – hřát.
Do končetin se jim vracel cit a jejich kůže získávala zdravou barvu.
Ona pak rozdělala oheň ještě v kamnech a dala do hrnce ingredience na
svařené víno. On mezitím také nelenil. Docupital ke krosně na lavici
v rohu a vyndal z vnitřku z ručníkového objetí skleněné dildo.
Koneckonců, i to může být zdrojem tepla.
Postavil ke krbu další misku a nalil do ní vodu. Nebude trvat dlouho a
taky se zahřeje.
Opravdu to bylo zanedlouho… Když si sedli se svařákem ke krbu, který už
krásně hořel, vyňal dildo z vody a otestoval jeho teplotu na své
tváři.
Stačil jí pohled na tu průhlednou nádheru, aby se zbavila kalhotek a dala
nohy od sebe.
„Jo, vnitřek jsem si ještě moc nezahřála.“ prohlásila a přijala
jeho ruku i s prodloužením.
Když do ní skleněná hůlka pronikla, nevěděla, jestli více vzdychá
teplem nebo rozkoší. Když zavřela oči, ucítila, že jí něco roztírá po
těle. Ihned je otevřela, ale byly to jen Hřejivé lubrikační gely a oleje,
kterými jí hladil prsa i břicho.
Když se v ní takhle nějakou chvíli vrtal, řekl: „Taky bych se mohl
zahřát trochu pohybem.“ a nahradil dildo svým vlastním masem.
Jen si trochu srovnali polohy, aby se nepraštili o kameny na krbu a začali se
přelévat, vlnit a zahřívat tak, jak to dovedou jen dva živé organismy.
Když si prohodili pozice a on se ocitl dole, sesedla z něj. Byl zvědav, co
přijde, ale opět na něj klesla, jen tam, co měla klín, byla teď její
pusinka. Moc šikovná pusinka…
A kde se vzaly, tu se vzaly nějaké další
Masážní oleje a svíčky, o kterých neměl tušení, že je s sebou
mají. Ucítil závan skořice a jeho penis se ocitl v ráji. Střídala jazyk,
rty, ruce a stále trochu oleje. Jako kdyby s jeho penisem vařila.
Její dovádění bylo sice hrozně příjemné, ale on neodolal a opět se jí
musel zmocnit. Tak ho to nabudilo.
Krb už nebyl nejžhavějším bodem v místnosti. Udělal si na minutku pauzu
a přiložil. Pak se opět vrhl na nažhavené tělo své přítelkyně.
Očekávala ho. Lákala ho. A přivítala ho.
Leželi vedle sebe, zavinuti jak dvě oddychující sochy a oheň v krbu byl jejich tichým svědkem. Vzal ještě to skleněné dildo a opět ho ponořil do teplé vody. Třeba si dají později další kolo. Vůbec by se tomu nedivil.