Povídka: Stačí ho jen rozbalit...
Karel tyhle nákupní soboty neměl moc rád. Ne kvůli tomu, že šel s Martou nakupovat. To mu nevadilo, protože to spojil s vlastními nákupy a vyřídili tak všechno jedním vrzem. Ale jeho manželka mívala sklony k neopodstatněnému stresu, strachu, že se něco pokazí a vůbec začala vždycky trojčit, i když příčina neexistovala.
Snažil se jí uklidňovat, ale jakmile s tím začal, uvědomil si, že jen přilévá olej do ohně. Když už asi potřetí procházel chodbou bytu a hledal přepravku na věci, zabloudil jeho zrak někam pod strop.
Tam totiž nechal dárek pro manželku. Koupil jí anální kolík. Už nějakou dobu chtěla tuhle pomůcku zkusit, ale buď se styděla v sexshopu, nebo se k tomu nedostala z časových důvodů. Nepátral po tom, ale jednou cestou z práce se mu něco přeplo v hlavě, vyhlédl si první obchod a prostě tu růžovou potvoru koupil. Marta měla za týden narozeniny a on dárek ukryl mezi bedny na vrcholu skříní, kam se lezlo skutečně jen jednou za čas.
O několik minut později ho ale duté údery přilákaly na chodbu opět.
Marta stála na chodbě a kolem ní hromada krabic.
„Miláčku, co se stalo?“
„No tenhle kabát je úplně nadranc, takže potřebuju jinej a všechny jsou
v těch krabicích. Tak jsem to chtěla stáhnout bez štafliček, jen tak
deštníkem. Ale strhla jsem to všechno.“
Vypadala trochu jako desetileté dítě, které stojí nad rozbitým kolem a má slzy a krajíčku. Objal ji, konejšivě pohladil po zádech a políbil na tvář. „Nikam nespěcháme, Marti, tak si udělej v kuchyni kafíčko a já to tady dokončím. Dobře?“
Přikývla a odcházela směrem do kuchyně, když zakopla o jednu z krabic. Zvedla ji a zamyšleně obracela v rukách. Pak se obrátila na svého muže. „Co…co to je?“ Hrklo v něm, protože držela v rukách svůj budoucí dárek. Chvilku přemýšlel nad tím, jak by situaci zachránil, ale pak si jen zhluboka povzdechl a šel na věc.
„To je Martičko Anální kolík malý, kterej jsem ti před časem koupil jako dárek k narozkám a blbec jsem ho nechal právě mezi těma krabicema nahoře. Vím, že tuhle pomůcku chceš už dlouho vyzkoušet, ale nějak ses k tomu nikdy nedostala. Tak jsem ho nedávno vzal cestou z práce.“
Pozvedla obočí, kousla se trochu do rtu a rozbalila krabici. Za chvilku držela ten pružný nástroj v ruce. Její prsty ho chvilku zkoumaly a pak se podívala opět na svého muže.
„Kašlu na kafíčko, jdem to vyzkoušet. Nakoupit můžeme kdykoli
jindy.“
Karel byl překvapen a potěšen a nenechal se samozřejmě dlouho přemlouvat.
V tomhle ho nikdo nemusel složitě pobízet, protože jeho manželka byla
stále velmi atraktivní a ani šest let manželství na tom nic nezměnilo.
Pokud si to, co má teď v ruce, oblíbí, pak se zase nějaký čas nemusí
bát, že jim v posteli dojdou nápady.
Odkládali si oblečení cestou do ložnice, takže to pak vypadalo, jako
když za sebou Jeníček a Mařenka trousili chlebové drobečky. Ale tyhle
drobečky byly trochu větší.
Přitulili se k sobě ve spodním prádle a pomalu zapomněli na okolní svět.
Nic je nehonilo a nikam nespěchali. Věci mohou počkat, tohle byla chvíle jen
pro ně.
Pak se Marta natáhla pro ten kolík. Byl krásně pružný, růžový a trošku průhledný. Vypadal v jejích rukách jako plamen pochodně nebo svíčky. Každopádně vypadal dobře.
„Tak mi ho tam dej, už se těším.“
Tomu se nedalo odmlouvat a tak Karel za chvilku seděl za svou ženou a
roztahoval její zadeček pomocí růžového tělesa.
Nejdřív byl pro ni ten pocit trošku zvláštní, ale když si zvykla na to,
co má očekávat, vychutnala si jej, jak nejlépe mohla. Vycházela mu naproti
a nechala se jím celá zaplnit.
Karel ho z ní pozvolna vytáhl a zeptal se: „Tak co první dojmy?“
„Nádhera…“ řekla zasněně a vrtícím se zadečkem naznačila, že chce
druhé kolo.
