Povídka: Uprchlík na ptačím stromě
Jako každé ráno obula tretry, nastavila hudbu, zapíchla do uší sluchátka a vypravila se na ranní běh. Svěží ranní vánek ji hladil po tváři a za minutu pravidelného odrážení se nohama od povrchu zapomněla na civilizaci, shon, denní povinnosti a její mysl naplnil jen pohyb a housle, které slyšela z telefonu.
V hlavní roli: Venušiny kuličky
Všechno bylo v klidu, v harmonii, nic jí nechybělo. Slunce probleskovalo korunami stromů a jako by na ni spiklenecky mrkalo. Usmála se na něj a přivítala další paprsky na své tváři.
Vběhla do Stromovky. Připadala si tu vždycky trochu jako na vojenské přehlídce, jak po asfaltové cestě běžela mezi celkem rovnoměrně rozsazenými stromy a představovala si jejich šustění ve svěžím ranním povětří.
Pak utrpěla slušný šok.
Běžela kolem vysokého kaštanu, když vedle ní něco žuchlo a zařvalo.
Z toho stromu spadl člověk a teďka se pomalu, s klením a sténáním,
zvedal ze země několik metrů od ní. Podívala se do koruny, ze které to na
zem bylo dobrých pět metrů.
Kdo to sakra je a co tu dělá? Zeptala se sama sebe. Pak se jí oči rozšířily strachem. Úchyl. Vrah. Uprchlý vězeň. Hlavou jí začaly procházet všechny ty záběry z laciných hororů a kriminálních románků na pokračování.
Ale protože byla sama docela od rány, sundala si sluchátka a obezřetným krokem se přiblížila k tomu člověku. Byl holohlavý, měl trochu tmavší pleť a měl na sobě džíny a mikinu neznámé značky a kvality. Když vstal, byl k ní zády. Sáhl si do kapsy a vytáhl mobil. Tedy jeho pozůstatky, protože přístroj se při pádu v půlce zlomil.
Když se otočil, vykřikl leknutím. Ona taky. On se lekl jejího leknutí a takhle ještě asi vteřinu pokračovali. Přes podivnost situace, která naháněla strach a způsobovala nejistotu, se nakonec oba trochu zasmáli a usmáli jeden na druhého. On zvedl ruce ve znamení míru, lehce se uklonil a natáhl k ní pravici.
Ahab.“ řekl sice česky, ale se silným přízvukem. Že by uprchlík? Blesklo jí hlavou. Noviny toho byly teď plné a zaslechla něco o tom, že pár jich už je i v Praze. „Petra.“ Usmála se zdvořile a natáhla k němu ruku.
Vytáhl zase svůj mobil a zkoušel ho nějak dát dohromady a oživit.
Bohužel bez úspěchu. Povzdechl si.
Protože nevypadal nijak nebezpečně, nabídla mu zavolání a možnost se
u ní trochu upravit. Nepáchl jako bezdomovci, spíš to vypadalo, že musel
holt nějakou dobu strávit v nehostinných podmínkách. Třeba to bude
světlejší výjimka.
Ukázala mu koupelnu a nechala ho pracovat na sobě. Sama si mezitím
udělala džus a našla jablko.
Sice nezapomněla, že má doma cizí návštěvu, ale nějak se zabrala do
domácích povinností a v jeden moment vpadla do koupelny, aniž by se na to
soustředila.
Opět dvojí vyjeknutí. Pak, protože to je něco, co mají lidé asi v genech, jí pohled padl na jeho penis. Ne proto, že by byl extra velký. Ale prostě vypadal nádherně a hlavně – jeho majitel byl vzrušený.
Nepátrala po tom, proč tomu tak je. Ale jestli za to mohl běh, ráno nebo něco tajemného na celé situaci, pocítila známé zašimrání ve svém nitru. Když se na něj podívala a její rty se na několik milimetrů pootevřely, bylo všechno jasné.
Během půl minuty byli v sobě. Byl silný, ale neskutečně něžný a nespěchal. Hrál si s ní jako s panenkou, ale beze stopy nátlaku. Jako kuchař, který pružně a láskyplně zpracovává těsto na pizzu.
Nezdržovali se nějakou zvláštní předehrou, jen se trochu pomuchlali na kraji vany. Když se uvolnila a položila na kobereček před sprchovým koutem, držel penis v ruce a díval se na ni s otázkou v očích. Pokynula ke skříňce pod umyvadlem. Natáhl se k ní, pár okamžiků v ní pátral.
Přidal je až v momentě, kdy chytli ten správný rytmus. Nezasouval je ale do jejího klína. Tam drandil jeho penis, kuličkama ji hladil po celém těle a na klitoris s nimi zabrousil jen občas. Používal je jen jako doplnění vibrací pro vlastní ruce a určitě je nedržel v prstech poprvé.
Orgasmu dosáhla spíše díky souhře všech vlivů dohromady. Byla hlavně naprosto uvolněná. Přitáhla si ho na svá prsa, jako když na sebe nakláníte větve stromu.
Když se o hodinu později dívala z okna již prázdného bytu, stále cítila jeho vůni. Trochu té exotiky člověku občas neuškodí. Asi už na sebe nikdy nenarazí. Ale kaštan ve Stromovce bude možná kontrolovat častěji.
Domča a Venušiny kuličky
