Povídka: Za sevření pěstiček sejdu ze tvých cestiček | Líbání
To, že se nedostanete dovnitř, ještě neznamená, že venku se nedá nic dělat.
Když se příliš soustředíte
Ani si nevšiml, kdy zmizela od stolu. Ne že by jí nevěnoval pozornost, ale při kombinaci masa a vína měl vždycky sklony labužnicky zavírat oči a soustředit se jen na chuť. Pak si uvědomil, že je v jídelně sám, ale doléhají k němu zvuky klavíru… Beethovenova Pro Elišku?
Dezert s příborem králů
Kdo by odolal čokoládovému dezertu?
Šel po zvuku a v ložnici se mu naskytl nádherný pohled. Jeho žena ležela
téměř nahá na jejich společném „letišti“. Zakrývala ji v podstatě
jenom tenká deka, ale on si všiml jakýchsi linek na kůži. Když došel
blíž, uvědomil si, že to jsou tenké proužky čokolády.
„To je…?“ zeptal se pomalu.
„To je moučník, na který potřebuješ jen ruce a rty.“ odvětila a
protáhla se, takže deka spadla a odhalila ji jako hraběnku
v romantickém filmu.
Přicucnul se na nejbližší část kresby čokoládou a postupoval
kombinací líbání a olizování dál. Jako by zkoumal podle mapy neznámé
území. Přisátý opakujícími se polibky vnímal jen dotek kůže na
tváři, ani si nebyl jistý, jestli je na jejích rukách, břichu nebo
jinde.
Pak trochu uhnul a vydal se i na holou kůži.
„Ne, držte se prosím, pane, vyznačených stezek.“ ozvalo se okamžitě
lehce káravě.
Bleskově se vrátil a pokračoval v konzumaci dezertu, na který opravdu
nepotřeboval ruce. Když očistil její břicho, sedl si na ni, jak byl,
v košili a kalhotách, přitiskl jí ruce k loži, až vzdorně zaťala
pěsti, a bez ohledu na příkazy se sklonil k jejím ústům, kolem kterých
bylo jen pár teček čokolády.
Vzepři se rozkazům
Zkusila ho ještě navést na původní cestu, ale umlčel ji a místo dalších kázání už mezi polibky občas proniklo jen její zahihňání a on věděl, že strážce parku už ho odnikud nevyžene.
Poselství:
Kdo sejde z vyznačené cesty, může se dostat tam, kde ještě nikdo nebyl…