Povídka: Zuby ostré, taky dráp, tvou vůni má hodně rád
Slunce vycházelo nad horizontem a ona se s nožem v zubech prodírala křovím a liánami. Na zádech jen lehký batoh, protože jakmile začne slunce pálit, musí se vrátit do tábora. Potřebovala jen najít několik rostlin a zvířat a získat pár vzorků pro svou práci.
Přehoupla se přes úzkou říčku, která byla ale příliš široká na brodění. Kousek před ní začínal sráz, ke kterému se vydala. A jako na potvoru se pouhé rozhlédnutí na jeho kraji změnilo ve sklouznutí a nedobrovolné válení sudů, při kterém přišla o batoh i vědomí.
Probrala se v jakési houpací síti a všechno ji bolelo. Pak zpozorněla,
protože rozhodně nebyla u sebe v chatě. V místnosti plápolal oheň a
u něj stála… bytost.
Měla na sobě šupiny, udržovala rovnováhu mohutným ocasem podobným
krokodýlímu, ale mnohem tenčím. Stála na dvou nohách a se syčením něco
kutila.
Když se k ní podivný hostitel otočil, pohlédla do dvou jasně modrých
očí, díky kterým naprosto přehlédla misku s tekutinou, kterou držel
v ruce a kterou jí podával. Když zachytila i tento pohyb, vzala misku do
rukou a pomalu ji přiblížila ke rtům. Cítila něco kořeněného, byla
v tom trocha medu a ještě něco dalšího. Napila se. Chutnalo to jako silný
čaj a cítila, jak se jí tělem rozlévá příjemné teplo a ochromené
končetiny přicházejí k sobě.
Kývnutím poděkovala a vypadalo to, že její zachránce pochopil. Pak k ní
natáhl ruku se spáry a než stihla zareagovat, jemně ji drápem pohladil po
tváři. Možná to bylo nápojem, ale cítila se kupodivu bezpečně.
Jeho péče pokračovala v podobném duchu několik následujících hodin,
přičemž ji občas nechal v chatrči samotnou. Ale kromě něj se u její
sítě nikdo neobjevil.
I jejich fyzický kontakt byl častější a v jednu chvíli se přistihla,
že by ho ráda objala nebo se ho dotýkala více a déle. Při těch
občasných dotecích totiž cítila jeho pevnost a pružnost a jako každá
žena přemýšlela, jestli je takový všude.
Přitom ani necítila, že by takové myšlenky byly nějak špatné. Ale kousek
po kousku začala po tomhle podivném tvoru prahnout i sexuálně. Minimálně
ho chtěla ochutnat a zjistit, jestli je takových věcí schopen a pokud ano,
jak dobře.
Příležitost se naskytla, když mu posunky naznačila, že by se ráda umyla. Pochopil to docela rychle. Zavedl ji k nevelkému jezírku, do kterého se mohla pohodlně ponořit. Zabrala se do koupele natolik, že si až pak s leknutím všimla, že ji celou dobu pozoruje.
Ale když už byla ta situace nakousnutá, pokynula mu rukou, aby se k ní přidal. Ujistil se, že to myslí vážně, a pak lehce zavrčel a potopil se za ní. Jeho zadní ocas ji objal kolem pasu a on spočinul rukama na jejích prsou. Byla lehce zaskočená, že jde přímo tam, ale třeba to u nich bylo normální. Jeho drápky byly neobyčejně přesné a obratné a věděly, kam hrábnout. Jakoby na její kůži kreslil nějaké rituální obrazce.
Procházel jí prsty po ramenou, po prsou, zádech i mezi stehny a všude
objevoval slastné zóny, o kterých neměla sama dosud ponětí.
Neodolala a přitiskla se k němu celým tělem. Neměla odvahu líbat ho na
rty, ale zlíbala jeho šupinky na hlavě i na krku.
Pak ho ucítila v klíně. Něco pevného a podivně prohnutého se dostávalo
do její lasturky.
Postupoval svižně, ale stále natolik obratně, že kňučela blahem, aniž by se kdokoli z nich výrazněji pohyboval. Ale z jeho těla stále vycházely ty jemné vibrace, o které se mnoho lidí stále tak neobratně snaží. Bylo to jako velmi silné vrnění a jeho „penis“, jestli to opravdu byl on, byl tak vlastně jakýmsi přirozeným vibrátorem.
Chtěla s ním zkusit ještě něco, ale její tělo vypovědělo službu a ona opět na chvíli ztratila vědomí. Tentokrát nikoli úderem o kmen nebo jiným zraněním, ale čistou rozkoší, které bylo nějak moc najednou.
Vzal ji do náruče, odnesl zpátky na lůžko tak, jak byla a příští den ji odvedl na rozcestí, kde jí ukázal cestu zpátky domů. Když se snažila později osadu ještěrů najít, nenašla ani ohníček ani jezírko, ačkoli by přísahala, že postupovala naprosto přesně podle toho, jak se vracela.
Ale tam, kde bylo předtím rozcestí, byl jen chumáč bodlinatých křovin a několik kamenů, přes které by se nedostala ani s bagrem.
Poselství:
Nové, nezvyklé či neznámé nutně neznamená špatné a nekvalitní.