ROZHOVOR – Jan Beer: Každá dívka má dveře otevřené
Mluvčí a manažer dřívější pornoherečky Dolly Buster, bývalý šéfredaktor erotického čtrnáctideníku NEI Report, kdysi i vězeň, pak přísedící u soudu. Nyní vede školu pro vězně. Jaká byla jeho životní cesta? Jak probíhá sex ve vězení a je těžké sehnat dívky do magazínu?
Co se Vám líbí na Dolly Buster?
Obdivuji na ní její pracovitost a spolehlivost. Je to dáma, která má tah na branku. V poslední době mě také překvapuje šíře jejího záběru. Po Evropě metodicky vede více jak tři desítky prodejen s erotickým zbožím, které nesou název Dolly Buster Center. V Německu jsou již dvě restaurace Buster Pasta, které patří svojí nabídkou do oblasti rychlého občerstvení. K tomu píše knížky a maluje obrazy. Jsem rád v kontaktu s lidmi, kteří mají potenciál!
Jak vznikl název NEI Report a nyní NEJ Magazín? Proč se změnil název časopisu?
NEI Report vznikl někdy v roce 1990 jako tiskový orgán politické strany, Nezávislé erotické iniciativy. Poté, co tato strana snižovala své preference, redakce se demokraticky rozhodla otevřít se více dalším čtenářům a přejmenovala se na NEJ Magazín s tím, že se zavázala respektovat čtenářský zájem.
Jakou roli hraje NEJ Magazín ve Vašem životě?
Byla to má osudová redakce. Strávil jsem v ní bezmála osm let, ale pak mě osud zavál jinam. Občas si jej nyní koupím a s trochou nostalgie prolistuji. Byl to kus života, kdy jsem seděl v redakci a každých 14 dní pracoval na obsahu čísla.
Proč byl NEI Report a proč nyní stále je NEJ Magazín tištěný na novinovém papíře?
Tradice je zavazující a co se člověk naučí, ve stáří jako když najde. Časopis si nehraje na elitu, proto zůstává takový, jaký byl. Jen barevný stránek přibylo, dnes je každá!
Bylo a je těžké sehnat dívky do časopisu?
Dříve to šlo lépe. Skoro každá holka se chtěla ukazovat a stát se modelkou. Dnes se loví především ze čtenářských dopisů a bohatých archívů, které redakce buduje od roku 1990.
Loví se dívky i jiným způsobem než čtenářskými dopisy a archívy?
Dříve se sem tam organizoval konkurs a dnes se redakce soustřeďuje na jejich samotnou aktivitu. Každá dívka má dveře otevřené!
Zakázal jste někdy něco zveřejnit?
Redakce nikdy neporušila morální kodex, který zakazoval tisknout cokoliv, co by bylo v rozporu se zákonem. Proto se nikdy z NEI Reportu ani NEJ Magazínu nestal pornografický časopis, ale jde jen o tiskovinu, šířící sexuální výchovu a osvětu.
Co podle Vás čtenářům nejvíc chybí v erotických časopisech a v magazínech na internetu?
Autenticita. Svět na sítích je tak trochu umělý. Je hezký a přitažlivý, je fajn, ale málokdo tam najde holku z Horní/Dolní, které je 57 a o internetu slyšela jenom v televizi.
Naopak, co podle Vás lidé nejvíce čtou z erotiky?
Myslím si, že čtenáře lákají novinky. To co zná každý z domova, to zná, ale rád se přiučí. Na podobném principu je založený i erotický průmysl. Dokonalost vede!
Jak jste spokojený s kvalitou a úrovni NEJ Magazínu?
Jako občasný čtenář jsem rád, že ho vždycky najdu v trafice na místě, kde má být. To svědčí o tom, že má stabilní čtenářskou základnu, která jej bere jako součást svého života. A i o kvalitě a úrovni. Kdyby ji neměl, čtenáři by jej nekupovali.
Kupujete si sám nějaké erotické časopisy?
Už ne. Internet tištěné tituly válcuje. Občas se nechám inspirovat dobrým filmem a k němu časopis nepotřebuji.
Recepty, které píšete v knížce „Kuchařka pro singl domácnost“ máte vyzkoušené?
Recepty z knížky mám 100% vyzkoušené. Žádný experiment v Kuchařce pro singl domácnost, který bych nepřipravil a nesnědl, není.
Román Gigoliáda jste napsal ve vězení. V knížce popisujete život v erotických klubech. Odkud jste získával informace?
V devadesátých letech byla společnost otevřená, stačilo čerpat z veřejných zdrojů, trochu přimhouřit oči a nechat se unášet fantazií. Román Gigoliáda je normální řemeslnou prací. Překvapilo mě, že jsem se s ním umístil v celostátní literární soutěži Hlavnice A. C. Nora na bronzovém místě.
Mají vězni vůbec právo na sex?
Pokud se člověk chová vzorně, může mu být jako kázeňská odměna povolena tzv. Intimní návštěva. Tedy setkání s partnerkou bez přítomnosti třetích osob v místnosti, vybavené jako laciný pokojík v laciném penziónu v rozsahu třeba dvě hodiny.
V čem je zásadní rozdíl mezi životem ve věznici a nynějším životem v roli ředitele školy?
Rozdíl je zásadní v tom, že tehdy jsem věděl, že mě mohou pustit po 9 letech a dnes že odcházím každý den.
Je to snadný skok v etapě Vašeho života stát se z vězně přísedícím u soudu a ředitelem školy?
Snadný skok to opravdu není a neřekl bych ani, že jde o skok. Když jsem byl ve vězení, byl jsem vyučeným prodavačem. Za mřížemi jsem si ještě rozšířil obzor o učební obor obráběč kovů. Maturoval jsem až po propuštění. Aby člověk mohl učit, musí mít vysokou školu a pedagogickou způsobilost. Takže těch ne skoků, ale spíše kroků a krůčků bylo více.
Jak vás napadlo založit školu pro vězně?
To nic těžkého nebylo. Sám jsem si prožil návrat po propuštění do života normální společnosti. Kdysi dávno jsem začínal jako pomocná síla v pekárně. Jen tím, že jsem se chtěl posunout dál, jsem se krůček po krůčku posouval. Myslím si, že šanci na posun vpřed by měl mít úplně každý.
Jaké obory nabízíte a jak velký je zájem?
Odsouzení žáci mohou u nás získat výuční list v učebním oboru malíř-lakýrník. V každém ročníku máme jednu plnou třídu. Zájem tedy je. Pro některé jde o úplně první profesní kvalifikaci v životě, kterou po propuštění mohou uplatnit na trhu práce.
Už si nějaký vězeň našel díky Vaší škole práci v oboru?
Přímo v oboru nevím o žádném, ale většina z našich absolventů se už za mříže nevrací, což se nedá říct o každém propuštěném odsouzeném. V Česku jde o poměrný unikát z hlediska statistik.
Nejde o suchá data, ale o příběhy konkrétních lidí, kteří si během kontaktu s pedagogy naší školy v Jiřicích uvědomí, že život mohou prožít skromněji a lépe, beze strachu ze zatčení. Naši absolventi chodí zpravidla do práce, splácí dluhy a žijí si své pohodové životy.
Jaké máte plány a vize do budoucna?
Zkouším nyní mluvit cizími jazyky. Začal jsem se intenzívněji věnovat němčině. Doufám, že se mně podaří naučit se plynně. Jsem na začátku. Kurz úrovně A1, který jsem absolvoval ve Vídni, mě naučil představit se, popsat svůj byt a říct, že pracuji jako učitel. Do roka bych chtěl mít hotovo.
Jinak se v zásadě nevyhýbám vůbec ničemu. Pokud mě něco zajímavého napadne, pokouším se to realizovat. Pokud dostanu zajímavou nabídku, také se snažím chytnout jí za pačesy.
Ten, kdo sedí doma a čeká, že shůry něco spadne, většinou v životě neuspěje.
Bývalý šéfredaktor erotického magazínu NEI Report, nyní je ředitelem SOU Jiřice, psychoterapeutem a předsedou Asociace pedagogů.
Ve svém životě stál na obou stranách zákona. Nejdřív 9 let jako vězeň, pak jako přísedící u soudu. Založil školu pro vězně. Stal se mluvčím a manažerem bývalé pornoherečky Dolly Buster.
Je autorem několika knížek:
- Gigoliáda: o životě v erotických klubech
- Kuchařka pro singl domácnost
