Adam Durčák
Potřebujete poradit? Zavolejte Adamovi
596 810 697 (Po–Pá 8–20, So–Ne 8–12)
100% diskrétně

Zapojte se do našeho věrnostního programu a získejte slevy a výhody!

0
Košík
Váš košík zatím neobsahuje žádné vzrušení.

Není to škoda? Pokud potřebujete poradit, využijte naši poradnu nebo nám rovnou zavolejte na 596 810 697.

Cena dopravy
IN TIME - kurýr
79 Kč
Česká pošta - Balík do ruky
89 Kč
PPL - kurýr
89 Kč
Zásilkovna - osobní odběr
49 Kč
Osobní odběr Prodejna Havířov
Zdarma

Doprava zdarma při nákupu nad 1 400 Kč.

Menu
Play! zóna Magazín Erotické povídky Povídka: Rytíř sundá brnění, pak se ozve vrnění

Magazín - Erotické povídky

Povídka: Rytíř sundá brnění, pak se ozve vrnění

Erotické povídky Erotické povídky

Co si budeme povídat, středověk nebyl žádná prdel. Každou chvíli vás mohl někdo nebo něco zabít, vyhlídky na penzi taky nic moc a co jste si neurvali sami, to jste prostě neměli. Naštěstí páni rytíři patřili do trochu vyšší sorty lidí, ale na druhou stranu na ně byly kladeny taky jiné nároky.

Nešáh z Nevrz si to jednou takhle štrádoval na koni ke svému hradu. Teda hradu svého bratra, kde byl ale vždy vítaným hostem.

Ovšem než dorazil na hrad, zatoužil ještě po korbelu pěnivého moku ve své oblíbené hospodě u řeky, která byla koneckonců v kraji vyhlášená.

Přijel k ní, sesedl z koně a poslušen svých aristokratických kořenů pomalu vešel dovnitř. Několik lidí ho pozdravilo kývnutím hlavy, dva starousedlíci dokonce vstali. To byli staří vesničtí mazáci, co věděli, o čem je válka, ze které se Nešáh právě vracel. Nebyla to ani tak válka, jako jeden velkej průser a na psychice mu to zrovna nepřidalo. Měl chuť něčím spláchnout pachuť padlých kamarádů, mizerné taktiky a brutality nepřátel, kteří jeho jízdu téměř rozmetali.

Mávl na hostinskou v nejlepších letech a sedl si v klidu do rohu, kde visely šavle z dob jeho vlastního otce. Netoužil příliš po společnosti, potřeboval si chvilku odpočinout. Když mu na stole přistál hliněný korbel, pozvedl jej na zdraví mrtvých přátel, kterým nestihl ani říct poslední sbohem a jeho ústní dutina zaplesala při náporu dobrého kvasnicového piva.

Pak si všiml, že si k němu hospodská přisedla.

„Copak tě trápí, pane rytíři?“ zeptala se po chvilce oboustranného ticha.

„Trápí mě válka, paní hostinská.“ Podíval se na ní a měl v očích závan melancholie. „Trápí mě její marnost a to, že jsem v ní ztratil spoustu přátel a několik příbuzných.“ Opět upil. "A trápí mě to, jak je vlastně strašně marná, ale nedá se proti ní nic moc dělat. Protože války tu budou, dokud budou lidé chodit po tomto světě Páně.“

Hospodská se přisunula blíž a konejšivě mu položila dlaň na ruku.

"Určitě si nedokážu představit, co jsi musel prožít, pane rytíři. Ale pamatuj jedno.“ Opsala rukou výčep hostince. "Zde jsi mezi svými. Jsi u řeky, ve které jsi se koupal jako jinoch a škádlil naše děvčata. Jsi v kraji, kde nad námi spolu se svým panem bratrem držíš ochrannou ruku a kde si tě všichni váží. A uděláme, co jen bude v našich silách, aby tvůj čas ve tvém rodném kraji byl klidný a šťastný.“

Podíval se na ni a v jeho očích bylo dojetí a ponurost zároveň.

"Viděl jsem rytíře v brnění, jak odhazuje meč a utíká z bitevní vřavy. A viděl jsem panoše, který si vytrhl kopí z těla a bránil umírajícího koně. A ve stejné chvíli ti děkuji za tvá laskavá slova. Ne ani tak za obsah, ale protože vím, že je myslíš vážně, stejně jako by je mysleli všichni zde kolem.“ Přisedla si až k němu a v záchvatu mateřského pudu jej objala a položila si jeho těžkou hlavu na svá prsa. Mohla být koneckonců jeho matkou.

Pak mu pošeptala do ucha: "Pane rytíři, kdy tě naposledy potěšila náruč ženy?“

Nic neřekl, jen si tiše povzdechl.

Políbila jej na čelo. "Odchytni si mě za tři piva vzadu u stodoly.“ A mrkla na něj, jak nejlépe to uměla.

Pak vstala a opět se chopila obsluhy stolů, které již čekaly na další žejdlíky vyhlášeného říčního piva.

Nešáh se opět ponořil do myšlenek a téměř zapomněl na čas. Čeledína akorát požádal, ať mu neodnáší prázdné korbele. Pokrčil rameny a nic neřekl, ale protože korbele přibývaly, asi poslechl.

Pak se Nešáh zvedl a opustil lokál. K výčepu zahalekal něco v tom smyslu, že je za chvilku zpátky a nikdo nic nenamítal.

Hostinská ho čekala u stodoly a opírala se o sloup.

Když přišel až k ní, políbila jej vroucně na rty a pohladila ve vlasech. Chtěl se k ní také přitisknout, ale položila mu prst na ústa, chytla jej za ruku a táhla do stodoly.

Tam sebou plácla na seno a strhla Nešáha na sebe. Pustili se do toho se vší vervou a kupodivu je nikdo za celu dobu nenačapal, ačkoli hostinská funěla jak hejno ježků.

Byla to statná zkušená ženská a rozhodně měla každému co nabídnout. A teďka si její plody vychutnával pan rytíř.

Orální sex tehdy nebyl moc v módě, takže se zase naopak dlouho mazlili a hladili všude možně. Byla stále velice čiperná a muselo to být tím, že denně dělala na čerstvém vzduchu. Její energii jí mohly závidět kdejaké děvečky, o jejichž nadrženosti také kolovala mezi lidem prostým nejedna zvěst.

Vnikl do ní a jeho úd byl obklopen oním už tak dlouho nepoznaným teplem ženského klína a masa. Začal pozvolna přirážet a hostinská mu vycházela pružně vstříc. Nikdo o nich nevěděl, takže nikam nespěchali. Vychutnávali si jeden druhého a rytíř se ovládal, protože nechtěl svůj vrchol prožít, aniž by dopřál stejnou rozkoš té, která se ho tak láskyplně ujala po namáhavé cestě.

Obdivovala jeho sebekontrolu, ale dávala mu jasně najevo, že jí jde hlavně o jeho uvolnění, ona je až na druhé koleji. Jak si tak vzájemně oddalovali svou rozkoš, trvala o to déle a byla o to krásnější.

Přitiskl se na ni a vnímal jen její rozpálenou kůži a horké pružné tělo. Prožíval to celé jako ve snu, chvílemi nevěřil, že se to opravdu děje. Sladili se v jeden celek a bylo slyšet jen hostinské tiché vrnění. Předla jako kočka, nesténala, jen prudce a procítěně oddechovala.

Nešáhovo jméno bylo zavádějící, protože za svůj život se v jeho loži se dívek, děvčat i žen vystřídalo hodně. Ale takhle mu říkali v mládí a tu přezdívku si udržel.

Hostinská se blížila k vrcholu a stále více se tiskla na rytířovo zpocené tělo. Držel s ní krok, jak jen to šlo, ale stejně jí to přišlo rychleji. Zakousla se mu do ramene a jenom kňučela rozkoší, která s ní lomcovala jako vítr s rákosím u rybníka.

Dokonce i v takto osobní chvilce se projevila dvorská úcta.

"Díky ti pane, žes mi poskytl tyto krásné chvíle.“ Řekla mu hostinská do očí a pohladil jej po tváři stále žhavou rukou.

"Já děkuju tobě, paní hostinská, žes mě pustila mezi svá stehna a poskytla mi uvolnění.“ A složil jí hlavu na prsa.

Vrátili se do šenku a nedali na sobě naprosto nic znát. Ale protože tyhle věci tu nebyly tak neobvyklé, okolí se toho celkem rychle dopídilo. Ale ani jedné straně nebylo co vyčítat.

Spokojený pán a spokojená hospodská, to je základ místní stability a každému může být celkem jedno, jak k té spokojenosti došli. Hospodský sám už byl senilní stařík a ani to kolem sebe nevnímal.

Nešáh byl uvítán u svého bratra se všemi poctami a poté, co se odehrála smuteční mše za jeho padlé kamarády, vypravil se po nějaké době opět do šenku u řeky a opět si piv nedal příliš mnoho…