Povídka: Nečekaný blow job, klapka a stop!
Tak nevím, co je divnější. Jít v neděli ráno do práce, nebo se tam ještě ke všemu těšit? Nicméně je tomu tak. Vstávám z postele pln energie a nemohu se dnešního natáčení dočkat. Včera, ještě než jsem z prostorů našeho erotického ateliéru odešel, jsem si to rozdal s jednou herečkou. Bylo to neskutečně fajn po tom celém dni, co jsem ji jen tak pozoroval z mého režisérského křesla. Vzhledem k povaze mé práce jsem při chuti téměř pořád. Člověk by řekl, že se něco takového musí po čase už zajídat, ale není tomu tak.
Neukojitelná chuť
Mám sex rád, baví mě a tím, že mám na očích to, co jiní horlivě stahují na internetu, tak mě to neustále stimuluje. Nedovedu si představit, že by se mi to jednoho dne přejedlo. Je to továrna splněných přání. Jenže včera jsem porušil svůj striktně daný řád a rozdal si to s herečkou. Proto jsem Sandře, mé přítelkyni, ještě včera večer zavolal a pozval ji na dnešní natáčení, aby mi dělala společnost.
„Tak co, zajdeme někam na večeři?“ zeptám se jí,
když všichni po skončení odejdou.
Zakroutí hlavou. „Myslím, že scéna číslo čtyři by stála za to sjet
ještě jednou.“
Usměju se. Nevím, jestli to tak moc chce sama, nebo mi nějakým způsobem
čte myšlenky, ale přesně tohle je důvod, proč jsem jí včera večer volal
a na co jsem dnes celý den tak hrozně moc čekal.
Nečekal, že mu ho začne kouřit
Chladný scénář přistižení
Projedu si scénář v hlavě. Znám ho už skoro
nazpaměť. Scéna 4, volně nazvaná „Přistižení při činu“. Skvělý
výběr.
„Omluvíš mě na chvíli?“ řeknu, abych jí dal prostor k tomu vše
nachystat, a odejdu.
Při pomyšlení, co tam asi právě teď dělá, bych tam nejraději vtrhl
zpátky okamžitě. To bych jí ale upřel část jejího sólového vystoupení
v ní.
Měl bych si zřídit nějakou díru ve zdi, abych příště mohl aspoň
potají špehovat. Nejlepší by bylo nějaké takové to polopropustné
zrcadlo, co mají v těch všech kriminálních seriálech. To by na sebe
u toho mohla hezky koukat a já bych měl možnost ji u toho pozorovat.
Kouknu se na hodinky. To by jí mohlo stačit, usoudím a vezmu jako by nic
netušíc za kliku a vejdu dovnitř. Vedle ní na gauči leží
Explorer. Je to parádní hračka, ale všechny její
přednosti se dají využít pouze tehdy, když má člověk víc času na
přípravu. Nejlepší je totiž ledově vychlazený. Stačí ho dát na chvíli
do mrazáku, a pak už jen sledovat vlnící se rozžhavené tělo partnerky pod
mrazivými doteky tohohle geniálního vynálezu.
Do zadečku, do pusy
Když mě Sandra uvidí, vezme sněhuláka do ruky a začne
si s ním přejíždět přes klitoris.
„Jak si to představuješ, začínat beze mě,“ zakroutím hlavou podle
scénáře.
„Nezačala jsem bez tebe… Vůbec jsem s tebou totiž nepočítala,“
řekne dráždivě a prohne se v zádech pod vlivem slastných pocitů, které
si způsobuje. Leží nahá velice svůdně na gauči, na němž si udělala pro
své hrátky pohodlí, a takřka si mě nevšímá.
„Tak to bychom nebyli kamarádi,“ vezmu jí anální kuličky a odhodím je
stranou. „To si říkáš dobrá žena?“
„Ta nejlepší,“ ušklíbne se. Od teď už nehraje podle scénáře.
Několika málo pohyby mi rozepíná kalhoty a vytahuje si místo zabavené
hračky náhradu.
Neotálí zbytečně a brzy ho už hladí svými polibky.
„Oh,“ slastně vzdechnu. Tohle jsem nečekal. Měl jsem za to, že když si
vybrala tu scénu, budeme se držet jí. S tímhle jsem nepočítal. Je to tak
příjemné, překvapivé. Vzrušující. „Ta nejlepší,“ opakuju si
u toho její vlastní slova.
„Uf…,“přidržím ji lehce hlavu ve snaze zpomalit její rytmizující
pohyby úst. „Takhle…“ nechci říkat nahlas, že bych byl moc rychle,
protože je opravdu špičková v tom, co dělá.
Odplata bude sladká
Sandra se na mě ale jen podívá a šibalsky se pousměje.
Pak plynule pokračuje dál. Těsně před vyvrcholením si ho vyndává z pusy
a dokončí své dílo rukou. Nechá si mé horké sémě stékat po ňadrech a
lehce si ho mým penisem po sobě roztírá. „Proč jsi to udělala?“
zeptám se, „víš přeci, že po tomhle, cos mi provedla, se ti nebudu moct
revanšovat.“
„Takhle já to neberu,“ usměje se a políbí mě. „Líbilo se mi to tak,
jak to bylo. Stejně jsi mě sem dnes zval jenom kvůli tomuhle, nemám
pravdu?“
Nemohu uvěřit, jak dobře mě má přečteného, i když se pořád téměř
neznáme.
Kroutím hlavou, ale i přesto toto gesto svým nechápavým úsměvem
říkám, že ji má.
„Sprcha je na chodbě, druhé dveře vpravo, že?“ ujistí se, že to během
dne zaregistrovala dobře. Bere si šaty, co měla předtím na sobě, a když
jí to odsouhlasím, tak odchází.
Sám se po chvíli taky už obléknu a čekám na ni.
„Takže teď ta večeře?“ zeptám se, když se vrátí a podávám jí
kalhotky, které na gauči nechala omylem ležet.
„Nemohu, v noci mi letí letadlo. Jedu na služebku do Francie. Musím si
ještě připravit věci. Bylo to tu na déle, než jsem původně
počítala,“ políbí mě a chce už odejít.
„Počkej,“ chytnu ji za ruku a přitáhnu si ji k sobě. „Odvezu tě
domů, počkám na tebe a pak tě na to letiště hodím. Takhle si tě utéct
nenechám.“
„Nemusíš to dělat,“ podívá se na mě těma svýma oddanýma očima.
„Vím, že nemusím. Ale já chci,“ vezmu ji do náručí a donesu ji takhle
až do auta. Teď, když vím, že pojede pryč, tak jsem o to radši, že
dnešní nabídku přijala. Bylo to vážně skvělé. Už nyní se těším,
až se mi zase vrátí a vynahradíme si tu dnešní večeři.