Povídka: Sklenky vína, maso křehké, pod ubrusem nohy lehké
Pan architekt Pokorný si upravoval před zrcadlem motýlka a v odraze vyhlížel svou ženu, která trvala na tom, že donese kabáty. Po dlouhodobě se vypravili na koncert do Rudolfina a večer se zatím vydařil. Jen by to chtělo ještě nějakou tečku na závěr.
Když se v davu objevila Pavlína, navrhl jí lehkou pozdní večeři. „Docela mi z té hudby vyhládlo, co se někde stavit, zlato?“ Jeho choť se usmála a přikývla. Cestou ven ale dodala: „Ale ještě se otočíme doma, něco mě napadlo.“ Byla to sice půlhodina navrch, ale nic nenamítal, protože některé věci také může nechat doma.
Podíval se na ni, jestli to myslí vážně, ale když viděl její odhodlaný výraz, pokrčil jen rameny a dal si ovladač do kapsy. Večeře rozhodně nudná nebude.
Tahle řecká restaurace měla vždycky styl a úroveň. Pokud si Karel vzpomínal, už tu kdysi byli, ale měl pocit, že od té doby se pár věcí přece jen změnilo. Možná jiné stoly, ale zachovalo si to své kouzlo. Pak se zarazil. U nedalekého stolu seděl s nějakou ženou jeho kamarád, kolega z bývalého architektonického studia Miloš. Zamával na ně a vydal se s Pavlínou k jejich stolu.
Miloš ho nejdříve asi nepoznal, ale pak se zasmál a pokynul oběma, ať
se klidně přidají, jestli mají zájem. Představil jim svou snoubenku
Karolínu.
„Co, že sedíte u stolu pro čtyři?“
„Dorazili jsme na blind, takže měli tohle nebo stolek pro dva, kolem
kterého furt někdo chodí.“
„Tak to je klika, že se přidal aspoň někdo, koho znáš.“ zazubil se
Karel a Miloš přikývl.
Jídlo ubíhalo celkem v klidu, když si Karel vzpomněl, že má vlastně něco v kapse. Když ovladač zapnul, jeho manželka na moment ztuhla. Když v ní začalo vajíčko skutečně vibrovat, ještě to zvládala a nedávala na sobě nic najevo, ani když ji Karel pozoroval. Druhý pár si také ničeho nevšiml. Pak se ale musela zakousnout do vidličky, aby jí neuniklo vzdychnutí.
Karel byl potvora a používal ovladač v těch momentech, kdy to nečekala. Třeba se ho několik minut ani nedotkl a pak poslal do jejího těla úplnou vlnu impulsů.
„Pavli, není ti něco?“ ptal se starostlivě Miloš.
„Ne ne, to je v pořádku. Včera jsem byla večer na cvičení a asi jsem si
trochu hla s páteří nebo něco. To je okey, to zase vyběhám.“
Při dalším náporu k sobě pevně přitiskla nohy ve snaze vajíčko trochu
utlumit, ale jediným výsledkem bylo, že ho cítila mnohem více.
Teď už se na ni se směsí zájmu, zvědavosti a obav otočila i Milošova
snoubenka.
„Opravdu jste v pořádku?“
Pavlína se snažila popadnout dech, ale cítila, že orgasmus je za dveřmi a
už mu není schopná příliš dlouho vzdorovat, ať se bude snažit
jakkoli.
Vteřinu se rozhodovala, jestli si hnedka odskočit nebo si ještě loknout
vína před cestou. Nakonec se natáhla pro sklenku, ale to neměla dělat.
Stačil jediný impuls a její tělo se uvnitř svinulo. Sevřela vidličku a
celým vědomím se soustředila na to, že nesmí dát najevo nic, co by mohlo
vypadat podivně.
Ta doba netrvala dlouho, ale jí připadala jako hodiny. Pak se důkladně
napila studené vody s kostkou ledu a omluvila se, že musí na toaletu.
Cestou mezi stoly ostatních hostů zřetelně oddechovala a snažila se opět získat kontrolu nad svým tělem. Pak jen rozrazila dveře toalety.
O několik mnut později dorazila zpět ke stolu již v perfektní
decentní formě.
„Asi se budu, opakovat, ale jsi v pořádku?“ zeptal se opět Miloš.
„Děkuji, už ano. Měla jsem trochu nával horka, možná na mě něco trochu
leze.“
„Tak se doma zachumláš a nevylezeš z pelechu.“ usmál se Karel a pozvedl
číši se zbytkem červeného. Jeho žena si s ním přiťukla.
„Tak jaké jsou dojmy?“ zeptal se Pavlíny, když se doma ukládali ke
spánku.
„Myslím, že to příště nebudu pokoušet na veřejnosti. Ale stálo to za
to a klika byla, že jsme seděli u stolu s Milošem. Myslím, že cizí
člověk by hnedka volal záchranku a celé by to zkazil.“
„Těší mě, že moje žena bere všechno sportovně.“ Políbila ho na dobrou noc a vzpomněla si na pulsní vajíčko, které klidně odpočívalo v jejím nočním stolku.
