Povídka: Černá labuť
Probudím se. Včera to byla skutečně krásná noc, spokojeně vydechnu a otočím se na druhý bok. Sandra vedle mě už ale neleží. Musela odejít, když jsem spal. Vstanu a rozhlédnu se po bytě. Na kuchyňském baru od ní najdu vzkaz s přiloženou vizitkou: „Moc jsem si to užila. Až to budeš chtít zase zopakovat, tak zavolej.“
Usměju se. Jsem zastánce toho, že známosti na jednu noc by měly zůstat
pouze na jednu noc. Přesto mě Sandra něčím zaujala a nějak vlastně ani
sám nechci, aby to skončilo jen u té včerejšího večera.
Zasunu její vizitku do peněženky, nasnídám se a vypravím se do práce.
Cestou přemýšlím, jak bych si nejlépe otestoval. Jestli nemám o něco
zájem, tak aby se ukázalo, že žena, kterou jsem si po dlouhé době
připustil k tělu, je jedna z těch žárlivých, co si vše berou až moc
osobně. Sandra se tak nejevila, ale člověk nikdy neví. Koneckonců vůbec se
neznáme.
Nakonec mě přeci jen něco napadne a ještě téhož dne jí volám.
„Ahoj, tady Sebastian.“
„Ahoj, co potřebuješ?“
„Chci zjistit, jestli bys měla v pátek večer čas,“ nadnesu zprvu
poměrně běžně a nenápadně.
„Chápu dobře, že bys rád zopakoval ten včerejšek?“ neodpoví mi.
„Něco na ten způsob. Dostal jsem pozvání na jednu elitní swingers party.
V minulosti jsem tam viděl chodit lidi i takhle v páru. Původně jsem tam
sice chtěl jít tradičně sólo, ale po tom včerejšku mě napadlo, že by
možná nebylo od věci jít jednou také s někým.“
„Wau, něco takového bych nečekala. Mám tu teď lidi, myslíš, že bych ti
mohla zavolat večer?“
Souhlasím a rozloučíme se. Musím uznat, že jsem zvědavý, jestli opravdu
ještě vůbec zavolá. Je to docela drsná forma toho, jak si ji otestovat.
Nicméně vzhledem k povaze akce dost účinná.
Celá párty má přízvisko Black. Společně s White jsou to dvě
nejprestižnější akce, které se vůbec pořádají. Vše od oblečení až
přes sebemenší detail je ve velkém stylu. Každý pak má na sobě
škrabošku, jež mu zakrývá tvář, což celému večeru dává úžasný
nádech tajemna. Zkrátka luxus, vzrušení a napětí smíchané dohromady.
Dostat na tenhle koktejl smyslů pozvánku je pro normálního člověka takřka
nemožné. Chce to známosti a dobré konexe.
Je pátek. Jedu autem ulicemi Prahy a na sedadle vedle mě sedí Sandra.
Skutečně se ozvala a k mému překvapení i souhlasila.
Jsme na místě. Zastavím a dojdu jí otevřít dveře. Klíče hodím
pikolíkovi, aby mohl pak vůz zaparkovat.
Podám jí ruku a nechám ji vystoupit. Vypadá ještě o mnoho lépe, než
jsem vůbec čekal. Dlouhá, černá, upjatá večerní róba s vysokým
rozparkem a hlubokým výstřihem jí až neuvěřitelně sluší. Vskutku
úchvatný pohled.
Ještě než vejdeme dovnitř, vyndám z náprsní škrabošky svého obleku
dvě masky. Otočím si ji k sobě zády. Jednu si nasadím sám a tu druhou
opatrně nasadím jí. Maska Festival na ní vypadá
úžasně. Věděl jsem, že to bude to pravé, když jsem ji vybíral. Temné
dlouhé peří… tají se mi dech. Vypadá jako vzácná černá labuť, která
vyniká nad všemi normálními bílými.
„Můžeme?“ nabídnu jí rámě. Jen lehce přikývne a vyjdeme po schodech
do budovy.
„Sebastiane,“ vítá mě vstřícně pořadatel.
„Mně už nic nepomůže. Jsem tu až moc známý. Tebe tu ale nikdo nezná,
takže ti to zaručí anonymitu.“
„Co vlastně děláš?“ zajímá se vcelku logicky, když vidí, jak mě tu
každý pochlebně zdraví.
„Držíš se?“ ujistím se. „Jsem režisér lechtivých filmů. Zajímavá
a výnosná branže. Hodně z těch lidí, co tu je, jsou herci, kteří si
takhle shání kontakty.“
Procházíme domem a potkáváme spoustu pro Sandru nových lidí. „Tamhle
jsou pak místnosti, kam se tohle nudné tlachání postupně přesouvá. Tam
začíná zábava,“ ukážu na sál s nepatrnými bodovými světly.
„Vypadá to tam, jako když bys byla pod noční zářící oblohou.“
„Kdy se tam přesuneme my?“ zeptá se, i když role mé společnice při
konverzaci jí také ohromně svědčí.
„Můžeš jít napřed,“ zastavím jednu zrzku v krátkých koktejlových
šatech a předám jí Sandřinu ruku do té její. Ta se jen ušklíbne a mrkne
na mě. Asi mě poznala. Vezme ji a odvede k ostatním.
Sandra se na mě ještě ohlídne a s nadšením na tváři s ní
odchází.
Ještě si povídám s pár lidmi, ale pozornost tomu, co říkají, už moc
nevěnuju. Po očku sleduju sál, kam obě ženy zamířily a snažím se je
zahlédnout.
Ten lesk v jejích očích, když s tou dívkou opouštěla hlavní
přijímací sál. Úplně jsem z něj četl, jak mě vyzývá: Nezdržuj se
moc dlouho.
„Nečekal jsem Vás tu s doprovodem, Sebastiane. Nějaký nový herecký
objev?“ zeptá se mě pořadatel, který za mnou znovu přišel. „Myslím,
že Vaši fanoušci budou mít radost. Je to opravdová perla.“
„Není z branže,“ usměju se. „Je to má přítelkyně,“ pronesu
hrdě. Nikdy bych nevěřil, že něco takového dobrovolně vypustím po těch
zkušenostech s ženami z úst, ale je to tak. Po dlouhých letech, co jsem si
s něžným pohlavím jen tak bezduše užíval, jsem znovu opravdu okouzlen.
„Omluvíte mě?“ řeknu pak. Nemohu se dočkat, až se zapojím do toho, co
tam beze mě dělají.
Vejdu pod umělé hvězdné nebe a rozhlédnu se. Zrzka leží svlečená na
jednom ze speciálních křesílek a Sandra klečí u jejích nohou a hraje si.
Je vidět, jak se jí líbí vzrušené vzdechy dívky.
Všimne si mne.
Na okamžik ji nechává a umocňuje tím napětí. Přistoupí ke mně a
natočí se ke mně zády.
Rozepínám její šaty, které z ní po její hladké kůži ladně samy
sklouznou. Otočí se ke mně, políbí mě a nenápadně mi u toho rozepíná
kalhoty.
Zrzka nás pozoruje a prsty si zajíždí do vlhké lasturky, kterou Sandra tak
výborně nažhavila.
„Koukám, že se ti to taky líbí,“ pošeptá mi, když mě dovysvlékne a
vidí, jaké účinky na mně její hrátky s dívkou mají. „Však jen
jdi,“ pobídne mě a nechá mě proniknout do její nové kamarádky.
Klečím a užívám si přírazy, zatímco ona stojí za mnou a hladí mě ve
vlasech. Obchází mě z různých úhlů, líbá na krku, na hrudi, na
bradavkách a na rtech. Zkrátka všude po těle.
Je to až úžasně nesobecké a obětavé. Jsem tu s ní, ale ona mě směle
podporuje, abych si v její přítomnosti užíval s jinou. Je to jak závan
čerstvého vzduchu po těch všech známostech, co jsem měl. Netušil jsem,
že jsou ženy vůbec něčeho takového schopné. Ale ona si to užívá
stejně jako já a s každou chvílí, kdy se přibližuji vyvrcholení jako by
její náklonnost a naše vzájemná blízkost nabírala na síle. Nikdy jsem
nic podobného nezažil. Je to něco nepopsatelného. Jedním slovem
úžasného…
