Povídka: Casanovův postup, teď miláčku odstup
Byl v Národní knihovně už skoro týden a sloupec knih k prostudování se mu stále nějak nezmenšoval. Ale možná to bylo jeho stálým sklonem si za dvě pročtené knihy přinést čtyři další, takže se na konec vlastně nikdy nemohl dostat. Byla to trochu jeho osobní úchylka a nebylo to poprvé, co mu řádně zkomplikovala život.
Hledal něco z běžného života Evropy v době osvícenství. Ale nějak nemohl narazit na nic opravdu barvitého. Napůl naštvaně, napůl frustrovaně procházel kolem regálů, když ho praštilo do očí jedno jméno. Natočil hlavu a podíval se na vazbu celkem nenápadně vypadajícího svazku. Pak ho vytáhl na světlo boží.
Giacomo Girolamo Casanova. Dějiny mého života. O Casanovovi samozřejmě věděl, ale nijak podrobně. Opřel se o regál knihovny a otevřel knihu někde uprostřed.
O deset minut později vrátil polovinu původně půjčených svazků a jeho ruka datlovala do počítače řádek za řádkem, jak občas obrátil stránku právě v životopise italského milovníka. Tohle hledal. Tohle bylo to, co potřeboval.
Dokonce narazil na zajímavou analýzu tehdejších sexuálních potřeb. Podle všeho Casanova používal prezervativ ze střívka prasete, který si uvazoval stužkou a občas dokonce nafukoval vznešeným dámám pro pobavení.
To by se dalo vyzkoušet, blesklo hlavou mladému badateli. A byl by to pro diplomku docela kousek.
Chňapl po mobilním telefonu a napsal své drahé polovičce docela dlouhou a docela podivnou zprávu.
Odpověď přišla asi za pět minut. Lehce vyjukaná, ale zvědavá. Když chodíte s vědkyní, obvykle není nouze o podivné situace. Sice byla bioložka a on historik, ale vždycky se setkali někde uprostřed vědeckého světa.
Ještě chvilku takhle komunikovali, až se dohodli na otestování Casanovova prezervativu v praxi.
Náš historik si vypsal, co potřeboval, a vrátil knihu do regálu. Hmm… teď ještě sehnat to střevo, napadlo ho. Ale napadlo ho několik lidí, kteří by k něčemu podobnému mohli mít přístup.
Trochu podivnou situaci vyřešily sociální sítě. Trvalo to jen den a mladý badatel Pavel měl k dispozici potřebné střívko. Poznámky k dalšímu procesu už měl a nástroje měl doma, protože byl celkem zručný. Věnoval se modelům a dalším šílenostem, takže nějaké to lepidlo, provázek a ostré nůžky se u něj našly vždycky. Ale kondom bude lepit poprvé.
Bylo u toho hodně nadávání, hodně smíchu a hodně komentářů jak jeho, tak Vlaďky, se kterou chodil a která byla natěšená, až ozkouší milování jako v Evropě 18. století.
Po poměrně dlouhém snažení museli oba uznat, že výsledek rozhodně nevypadá špatně. Umělecké dílo to sice nebylo, ale s největší pravděpodobností svou funkci zastane.
Přitáhl ji k sobě a začal bez varování líbat. Částečně jako oslavu společného podniku, částečně jako předehru. U té už zůstal, když se mu ovinula kolem těla a postupovala k dvojlůžku, které vévodilo pokoji. Už na něm studovali, spali, spali spolu i se masírovali. Ta postel už toho zažila docela dost. Ale nikdy není pozdě na nové zážitky a nové zkušenosti.
Svlékal ji pomalu. Byla na ní znát lehká netrpělivost, ale mučil ji právě tím, že si užíval každý kousek oblečení, který z ní dostal a který skončil na zemi. Nakonec už mezi nimi nebylo nic a chtělo to jen něco přidat.
Chvilku s tím živočišným kouskem sice zápasil, ale nakonec se podařilo utáhnout stužku tak akorát, aby nic nepadalo, ani neškrtilo.
Zajel do ní jako po másle. Chviličku trvalo, než se srovnali a sladili své pohyby.
Pak už to bylo jen krásné. Krásné a vášnivé. Vlaďka nevěděla, čím to je, ale měla pocit jako při milování v začátcích jejich vztahu.
Když si šli dát na balkon večerní cigárko, přitulila se k němu.
„Tohle vůbec nebylo špatné, zlato.“
Pavel přikývl a potáhl. „Jo, bylo to fajn, ale stejně bych příště radši použil ty normální. Navíc mám obavu, že tenhle se za chvilku rozpadne.“
Podívala se na cancour, který ležel na papíře na psacím stole. „Asi měli tehdy lepší střívka.“
Pokrčil rameny. „Nebo to prostě uměli vyrobit.“ dodal se smíchem.
Poselství: Historie je plná momentů a podnětů, které mohou obohatit i sex ve 21. století.
TIP: Další povídka s kondomy v hlavní roli vás pobaví – Povídka: Sběratel
