Povídka: Od soboty do pátku nevynech jedinou obrátku
Michaela zklamaně zaklapla skříňku v šatně a snažila se chvilku soustředit na přítomný okamžik. Závody byly už za týden a ona si v bazénu připadala jako v rosolu. Nedokázala se soustředit, protože její tělo ji stále zrazovalo.
Používala sice celkem úspěšně tampon, ale nebylo to ono, protože se musela pořád trochu soustředit na to, jestli je tam dole všechno v pořádku. Proto udělala v samotném plavání občas chybu. Paradoxně to u tréninku tolik nevadilo, protože Olda se věnoval ostatním holkám a ona se tak nemusela navíc ještě dívat po trenérovi. Ale nebyla spokojená sama se sebou. Na závodech ani tak nezáleželo, ale ona si chtěla plavání užívat, a to, že to zrovna dostala, jí na náladě nepřidávalo.
„Co je s tebou?“ ozval se jí vedle ucha starostlivý hlas.
Byla to Žaneta. Chodily spolu do ročníku a občas spolu i chodily, protože
ani jedna se té druhé nebránily od toho večera, kdy ovíněny nadávaly na
mužské plemeno, až spolu skončily v posteli jen v kalhotkách. A ty pak
zůstaly na podlaze taky.
Michaela potřásla hlavou a zapudila myšlenky, které ji rušily.
„Ale nic, jen mě sere, že si nemůžu pořádně užít plavání a ani
trénovat na ten závod.“
„To sis něco narazila nebo co?“
Zavrtěla hlavou. „Dostala jsem to, a i když si vezmu tampon, tak to není
úplně ono.“ Zabalila si přitom věci a za chvilku obě holky opouštěly
šatnu směrem k recepci.
„Jsem prostě zvyklá plavat hlavně tehdy, když to nemám a zatím se mi dařilo to směrovat do tohohle času. Jenže dneska mě to otravovalo víc než kdy předtím a nemůžu se úplně soustředit na techniku, takže kiksuju.“
Žaneta se zamyslela: „Ale Olda si ničeho nevšiml, pokud vím.“
Její kamarádka mávla rukou. „Já vím, že ne, jinak by mi vynadal. Ale mě
to štve samotnou. Chci si to plavání taky užívat, nejen vyhrávat trofeje a
prostě to nejde úplně podle mých představ.“
Podívala se na svou kamarádku, ale ta vypadala, že nad něčím dumá. Pak
zvedla hlavu.
„Možná bych pro tebe něco měla. Dělám teď občas v jednom sex shopu
a – "
"Žani sorry, ale na co by mi byl sex shop?“
„Nech mě domluvit, než něco plácneš!“ Žaneta zakroutila hlavou.
„Někdy jsi v tomhle děsná, Míšo.“
Michaela se zastyděla a trpělivě naslouchala své kamarádce, spolužačce
a milence.
„Máme tam jednu věc, která by ti mohla pomoct, protože je určená právě
pro plavání a nenatahuje vodu.“
Žaneta pokračovala a Michaelu to začínalo zajímat. A zajímalo ji to čím
dál víc, takže nakonec požádala Žanetu, ať jí ten zázrak přinese.
Původně se na křižovatce chtěly jen rozloučit polibkem na tvář, ale jedna z nich neodolala a přejela druhé krásce přes prsa. Reakcí na tento pohyb bylo zašeptání do ucha: „U nás doma teď nikdo není.“
To rozhodlo o věcech příštích. Na okolní svět by málem zapomněly už u vstupních dveří do domu, kdyby na ně někdo posměšně nehvízdl z ulice. Upřímně, byly by schopné si to tam na fleku rozdat, ale přece jen postel je postel. V ní také po chvilce snahy o spojení líbání, mazlení a chůze skončily.
Žaneta se přisála na Míšiny bradavky a donutila je ztuhnout jako voják
při přehlídce. Vzápětí se ozval ten zvuk, který obě tak mocně rajcoval
a sice rychlé dýchání. Ani jedna nesténala příliš nahlas, ale o to víc
procítěně.
Na chvilku se staly jedním klubkem kůže, prsou a rukou, které chtěly
nahmatat a osahat všechno ve svém dosahu. Nikdy by si nepřipustily, jak jim
tohle vzájemné řádění vlastně chybělo. Taky proto se poddaly čistému
chtíči a kašlaly na to, jestli si to užil protějšek. Chtěly se co
nejrychleji ukojit, vynalézavost může přijít kdykoli potom.
Ocenila to hlavně Žaneta, protože jí Míša začala směs vděku a nevyhaslé lásky náležitě projevovat. V týmu se o nich sice šuškalo, když se nedívaly, ale holky si s tím hlavu nedělaly, a to hlavní si přirozeně nechávaly na doma. A že toho bylo.
Žaneta přinesla z práce ještě pár dalších pomůcek a hladové
kundičky obou slečen se jen třásly na další sexuální zážitky.
Masturbovaly před sebou i vzájemně, třely se o sebe rozkrokem a jejich
pokoj tak plnilo v jednom kuse zrychlené sténání. Občas musela dokonce
jedna druhé zacpat pusu, buď rukou nebo vlastními ústy, aby sousedé
nezačali považovat jejich dům za Hampejs nebo něco podobného.
Míšiny dobré nálady si všiml i trenér a začal spřádat vlastní plány, jak dotyčnou plavkyni dostat. Je fakt, že počítal s tím, že Michaela se v závodě umístí velmi dobře a nepřekvapilo by ho její vítězství, protože plavala skutečně špičkově.
V sobotu, den závodu se všichni sešli ještě předtím na kafe
k válečné poradě, i když v podstatě nebylo moc co řešit. Každý do
toho prostě dá tolik, kolik má.
A pak v momentě, kdy její tělo vplulo do čisté vody a tento živel obalil
její kůži a křivky, byla Míša svobodná a nemyslela absolutně na nic. Jen
si zcela odevzdaně užívala pohyb a nakonec to, že dosáhla na příčky
vítězů, ani nevnímala. Uvědomila si to teprve tehdy, když na sobě měla
medaili z imitace stříbra a předsednictvo svazu včetně Oldy jí
gratulovalo k úspěchu.
Už se chtěla naprosto normálně vydat zpátky do šaten, když ji
u východu z areálu právě Olda odchytl.
„Můžeš na chviličku? Něco bych pro tebe měl.“
Protože nečekala nic zvláštního, klidně věnovala trenérovi svou plnou
pozornost.
„Dneska to bylo super a rozhodně nám to pomůže i po stránce
publicity.“
Michaela jen pokrčila rameny. Tuhle stránku věci opravdu nevnímala.
„Ale dá se tomu ještě více pomoci. Respektive ty sama z toho můžeš
mít mnohem víc.“ Řekl Olda tajemně.
„Co máš na mysli?“ zeptala se a někde v hloubi duše se jí Olda
začínal lehce znechucovat. Už kdysi o něm pár věcí slyšela, ale tehdy
jim nevěnovala pozornost.
„No můžeš se dostat do vyšší soutěže a klidně to nemít jen jako
koníček.“
„Co navrhuješ?“
„No nebudeme chodit kolem horké kaše a nejsme přece děti, ne?“ nuceně
se zasmál vlastnímu vtipu, který byl v té situaci spíš na zvracení.
„Strávíme nějakou dobu o samotě a já pak zatahám trochu za nitky.
A pokud nebudu jediný, kdo bude moci mít to potěšení z tvé společnosti,
nebudu jediný, kdo bude tahat za nitky.“ usmál se nad vlastní genialitou a
triumfálně se podíval své svěřenkyni do očí.
„Takže když se s tebou vyspím, tak mě někam protlačíš. Tohle
chceš říct.“
Zvedl ruce v obranném gestu.
„Proč taková silná slova. O tom nikdo nemluvil a výklad je čistě na
tobě.“
Beze slova k němu došla a kopla ho kolenem do rozkroku. Hekl bolestí
i překvapením a začal se pomalu skládat na dlaždičky jako hromádka
neštěstí.
„Udělej něco pro nás i pro sebe a příště si ho vždycky radši vyhoň ve sprše ty perverzní prase.“ V příštích dnech to nebyla jediná rána, kterou Olda schytal.
{flv}781{/flv}
