Povídka: Povolené zahnutí
Když mi bratr napsal tu SMS, zarazil jsem se. Něco po mně chtěl, něco hrozně osobního, co nechtěl probírat po telefonu. Poprosil mě, jestli bych se u něho nemohl odpoledne zastavit. Protože jsem měl stejně cestu skrze čtvrť, kde bydlel, a nemusel jsem proto upravovat svůj diář, neviděl jsem v tom problém. Takže jsem někdy před čtvrtou zazvonil u něj doma.
Otevřel mi beze slova a společně jsme došli do kuchyně. Zeptal se, jestli chci něco k pití a protože zrovna vařila voda, požádal jsem o rozpustné kafe. Jiné nepiju.
„Kamaráde, mám osobní problém a ty jsi momentálně asi jediný
člověk natolik blízký a schopný, že mi můžeš pomoct.“
Pozvedl jsem tázavě obočí. Buď chce někoho zabít nebo potřebuje něco
ututlat. Ale nikdy by mě nenapadlo to, co přišlo za chvilku.
„Víš, poslední dobou se věnuji hlavně práci, protože chci tenhle
dům trochu upravit a běžný příjem na to nestačí.“
„Ano, všiml jsem si, že jsi rozjel nějaké webové věci. Celkem to
frčí, ne?“
„V tom problém není, ale vyžaduje to přece jen pořád ještě docela
dost času a jak to říct jednoduše, můj rodinný život trpí.“
„Dobře. Ale jak ti mohu já pomoct?“
„Upřímně, mám hrozně málo času na Markétu a už je to znát.“
„Takže chceš, abych ji občas někam vzal?“
Několik nekonečných vteřin se na mě díval. „Ne, brácho, chci, abys
s ní pravidelně souložil.“
Hrnek mi málem vypadl z ruky. Naštěstí mi profese informačního
konzultanta už připravila dost situací na to, abych ustál i tohle, i když
překvapení na mně určitě bylo vidět. Chvíli jsem nic neříkal.
„Ty chceš, abych s tvou ženou pravidelně souložil?“
„Hele, kdyby nebyla tak náruživá, tak je to v pohodě. Ale poslední dobou
chce sex strašně často. Tak často, že mě to skoro už nebaví a bolí mě
celý tělo. No, v posteli nejsem k zahození, ale tohle už mi přerůstá
přes hlavu. Z té holky začíná být
asi nymfomanka nebo co.“
Usoudil jsem, že tady nemá cenu celkem nic rozebírat. „Mluvil jsi s ní
o tom? Beru, že mám tvoje požehnání, jestli mám nebo nemám svádět
tvoji ženu…“
„Hele, tak nějak to z řeči vyplynulo. Ona se na to zeptala, napůl
žertem, a já jí řekl, že tedy ano.“
Takže nebylo o čem diskutovat a v klidu jsme dopili kávu.
Za týden jsem navečer přijel k tomu stejnému domu. Svítilo se jen
v ložnici a bratr byl v kanceláři v centru. Přišla jen v prádle a
s ohněm nadrženosti v očích.
„Doufám, že jsi v kondici, bude to jízda.“ Neodpověděl jsem. „Jestli
nemluvíš, ale konáš, tak to bude fajn.“
Na věc došlo rychle. Byla smyslná, byla nadržená jako zvíře a byla
chtivější než po litru španělských mušek. Mazlila se se mnou a hladila
mě po celém těle už v oblečení. Pak mi strčila ruku do kalhot a
nahmatala ho. Uznale kývla a zbavila mě kalhot. Její jazyk mě připravil na
všechno, takže v rukou držela ne penis, ale kus skály. Takhle mi snad
v životě nestál. Jenže ona byla prostě k sežrání.
Padli jsme na sebe a zapomněli na svět. Existovala jen naše těla ve
sladké agonii soulože. To nebylo něžné milování, to byla soulož par
excellence. Ani nevím, kolikrát se kdo udělal. Po pár orgasmech jsem ztratil
jak přehled o počtu, tak pojem o čase. Když mi řekla, že to byla jen
předehra, hrklo ve mně. Ale když už jsem se dostal semhle, nemůžu si
přece udělat ostudu. Vypnul jsem mozek a nechal veškeré dění na tom, co
mám mezi nohama.
Dával jsem ji z boku, zezadu, na misionáře a pokaždé taky někde
mezitím. To ale málokdy vydrželo dlouho, protože v těch mezipolohách se
strašně špatně drží rovnováha. A my chtěli souložit jistě a pevně.
Pak se ke mně přitiskla celým tělem a jen jsme se vlnili. Rád se na ženy
lepím a Markéta to podle všeho měla ráda také.
Pak jsme si dali sprchu, abychom se od sebe taky na chvilku odlepili.
V koupelně ještě na jedno číslo došlo a musím přiznat, že už jsem
dodělával.
Asi to zafungovalo. Kdoví, možná měla i na chvilku dost, ale po několika
dalších setkáních mi bratr řekl, že atmosféra u nich doma je mnohem
lepší. Třeba se Markéta naučí i trochu disciplíně, protože na tohle by
nestačilo za chvíli ani stádo koní.
TIP: Více informací o hypersexualitě vám prozradí článek Hypersexualita.
