Povídka: Na mramoru nahá kůže, v klínu stíny vstoupit může
Ten rituál se mohl povést jen jednou za deset let, při správném nastavení planet a fázích měsíce. Čekala dlouho, ale vidina toho, co ji čeká, když se invokace povede, ji byla dostatečným motivem pro neomezený čas odříkání. Naštěstí to v tomto případě neznamenalo odříkání sexuální.
mít stejný typ sexu dva dny za sebou. Musela si užít každý den, ale každý den právě jen jednou. Potřebovala se stát přebornicí ve všech pohlavích, všech sexuálních polohách a všech bizarnostech, které jen lidská fantazie kdy našla. Jen tak mohla nakonec uspokojit Azrodiela, temného anděla vášně, ztělesněnou entitu všech sexuálních vášní lidského rodu.
Večer na sebe vzala jednoduchou červenou róbu a vydala se vstříc oltáři. Stál na palouku uprostřed lesů, chráněn stromy a skalami ze všech stran, ale s dokonale čistým výhledem na nebe. Je otázkou, jestli se Azrodiel bral právě z nebe, ovšem jeho příchod provázelo rudé zabarvení měsíce. Svlékla se, zapálila louče a lehla si do prohlubně uprostřed mramorového oltáře ve tvaru nahého ženského těla. Hlavu měla mezi svými ňadry.
Pustila se do odříkávání těžko rozeznatelných slabik zaklínadel, která si opakovala hodiny a hodiny každý den. Čím dál tím více se jejího těla zmocňovalo lehké mravenčení. S každým vysloveným slovem se trochu stupňovalo. Pak se do slabik kouzel začalo míchat její vlastní sténání. Teprve tehdy pochopila, že to tak má být, protože některé slabiky by jinak vyslovit nešlo.
Nad jejím tělem se zhmotňovala postava. Muž autoritativní tváře, pevných rysů, oblečený jako rytíř. Tipovala, že tohle asi není jeho pravá podoba, ale nijak jí to nevadilo.
Vyřkla poslední slabiky a jeho postava nabyla na hmotné podobě. Napřáhl ruku a kněžce Golema se kolem krku zhmotnil kožený obojek. Azrodiel pokynul rukou a bezbolestně ji zvedl do kleku. Nepotřeboval vodítko ani důtky, obojek byl pevně poslušen jeho vlastních gest.
Opět pokynul rukou a veškeré jeho oblečení ihned zmizelo. Proti ní se vzpínalo pevné přirození, o kterém nebyla schopna říct, jestli patří živému tvoru nebo soše ze stejného materiálu, jako oltář, na kterém oba stáli. Azrodiel měl podobu ideálního muže. S pevně rýsovaným hrudníkem, antickým zadkem a penisem, který nikdy neztratil na pevnosti. Beze slova k němu přistoupila a vzala jej do úst.
Ačkoli čekala chlad, uvítala ji naprosto horká živá tkáň. Opět nepátrala po tom, jestli jde o iluzi nebo ne. Zvedla ruce a hladila ho po břiše, nebo zase klesla a masírovala mu varlata. Nevynechala ani jedno místo. Jen ji trochu mrzelo, že neslyšela žádné sténání, ale bylo ji jasné, že po takové chvilce nemůže moc čekat od bytosti, která není z tohoto světa.
Zato když se role obrátily, nevěděla, jestli sténá rozkoší, nebo se modlí ke všem dalším démonům, které znala a uctívala. Jeho jazyk v její pochvě měnil plynule délku, tvar i povrch. Jednou připomínal prak jako hadí jazyk a měl hladký povrch hlazeného skla, jindy se stal nalitým totemem s hrbolky po celém povrchu.
Do toho jí hnětl prsa a občas zajel i do análu, ale v této oblasti se příliš nezdržoval. Když už ho vyvolala, ať si pořádně užije.
Pak do ní naprosto přirozeně vstoupil a živá bytost splynula s bytostí astrální. Bylo to skutečně nadpozemské. Azrodiel nedisponoval jenom penisem, propojil také jejich mysli i nervy, takže oba cítili své pocity vzájemně.
Kněžka si tak mohla vychutnávat nárazy penisu na stěny svojí trénované vaginy a stejně tak cítila, jak její prsty laskají prsa těla, na kterém leží a do něhož s každou vteřinou znova vstupuje.
V tomhle byla hlavní Azrodielova síla. Dokonalé tělo už nemohlo nikoho překvapit, ale dokonalé propojení pocitů, smyslových vjemů a střídání pohledů bylo vzrušující a smyslnější než jakkoli trénované tělo nebo jakkoli rozsáhlá praxe v sexu samotném.
Azrodiel připoutával duše, ne jenom těla.
Když s kněžkou skončil, nechal ji chvíli vydechnout. Napůl usnula, napůl omdlela, hlavu i tělo plnou těch nejpříjemnějších vjemů.
Sestoupil z oltáře na zem. Vzal na sebe na chvíli svou pravou podobu se zahnutými rohy a netopýřími křídly doplněnou holí ve tvaru hada, který měl místo obou konců žalud penisu. Pak popoběhl několik kroků a vzlétl.
Kněžka se z chvíli probrala a kupodivu jí nebyla zima. Měsíc zářil bílé. Trochu zklamaně se sesunula z oltáře, v duši mlhavou vzpomínku na nejlepší možný sex na zemi.
Něco zacinkalo na zemi. Sehnula se a zvedla kamenný medailon. Prohlédla si ho ve světle měsíce, byl to náramek psaným runovým jazykem. Tehdy se ji v hlavě vyloupla myšlenka, jakoby ji sám Azrodiel opět oslovil.
,,Příště už mě nemusíš vyvolávat. Stačí přijít sem a zavolat svým chtíčem. Budu připraven tě opět uspokojit tak, jak to nedovede žádný smrtelník. Zůstaň mi věrná.“
V hlavní roli BlackRed
TIP: Polohy vás inspirují k vyzkoušení něčeho nového
