Povídka: Tvé mohutné kníry ucpou její škvíry | Movember
Co všechno se může stát, když se náhodný majitel kvalitního kníru připlete na akci pořádanou v rámci Movemberu?
Dámy a pánové…
Konferenční sál se plnil pomalu, ale jistě. Osazenstvo tvořili muži s vousy všech možných tvarů, délek i barvy a mezi nimi občas proběhla hosteska. Na pódiu někdo šteloval mikrofon a kontroloval funkčnost promítačky.
Po půlhodině ruch utichl a vousaté osazenstvo přivítalo několik členů lékařského týmu.
„Dámy a pánové, je mi ctí uvítat vás zde v sále a jsem z duše ráda, že jste tu v tak hojném počtu. Znamená to nejen, že nám všem není naše zdraví i zdraví jiných lhostejné, ale, a to je mnohem podstatnější, že jsme ochotni pro něj i něco udělat. I když je to jen symbolické upozornění. Některé z vás poznávám i z minulých let tohoto sezení, ale vidím tu mnoho nových tváří a to je dobře, protože je vidět, že myšlenky Movemberu oslovují více a více lidí.“
Dáma v zelených koktejlkách se otočila ke stolku vedle ní a vzala do ruky dálkové ovládání. „Teď bude následovat krátká prezentace společné problematiky a pak už slíbená soutěž o nejlepší knír. Vítěz obdrží ceny od našich sponzorů, bude mít možnost poskytnout krátký rozhovor pro lékařský časopis a třeba dostane i něco navíc.“
Poslední věta způsobila mezi přítomnými lehkou šeptandu, protože si dost pánů představilo dotyčnou bez oblečení. Pak už jejich pozornost upoutaly snímky na plátně rozebírající mužskou prostatu, problematiku její rakoviny a vývoj jejího léčení za poslední rok.
Nečekaný host…
Když se v místnosti začaly tvořit skupinky a zástupy vousáčů čekajících na zhodnocení svého porostu, nikdo si nevšiml klapnutí dveří a vstupu dobře stavěného muže s knírem vpravdě masivním. Na rozdíl od ostatních ho bral jako samozřejmost už roky a věnoval mu péči, za kterou by se nemusel stydět ani Hercule Poirot.
„Co jste tu tak na okraji, pojďte dovnitř.“ vzala ho za ruku krásná brýlatá zrzka a zatáhla ho do chumlu ostatních. Paruka Miranda jí dodala pocit odvahy a sebejistoty. Balíček, který sem měl původně jen doručit, mu přes jeho neurčité protesty vzala z ruky a odložila na stůl, přičemž prohlásila něco o tom, že teď ho určitě nebude potřebovat.
Když chtěl něco namítnout, položila mu s důrazným „Pssst…“ prst na ústa.
Normálně by se ten ukazovák rychle zase vzdálil, ale dotyčný zrzku zaujal. Prohlédla si ho od hlavy k patě a všimla si všech těch drobností, které ji na majitelích knírů tak přitahovaly.
„Ty tu nejsi kvůli soutěži, co?“ zeptala se zkoumavě a prohlížela si balíček, který mu předtím vytrhla z ruky.
Když zavrtěl hlavou, vzala ho beze slova za ruku a vedla někam skrze moře stojících postav.
Stejně nečekané sblížení…
Bludištěm závěsů a dvířek se dostali někam do prostorů pro personál. Byli teď v menší místnosti plné stolů, židlí a skříněk. Zrzka se na něj bez dalšího vrhla a táhla ho za sebou, až se zarazili o bytelný kancelářský stůl v rohu.
Vysadil ji na něj a mezi líbáním ji začal svižně svlékat. Pod látkou blůzky něco nahmatal.
Bylo to průsvitné, plastové a zahřáté tělesným teplem. Pokračoval v odhalování a běžné oblečení mu za moment odhalilo šaty, které měla slečna pod normálním oblečením. Bare na něj vykoukly a dostaly ho do dobu varu.
Hladil ji po celém těle a přes ten plast to mělo zvláštní kouzlo. Bohužel v dosahu nebyla žádná voda, se kterou by to bylo ještě lepší.
Vyhrnula si spodní lem, takže se dostal snadno až ke kalhotkám. Když se na nich uvelebil svými ústy, šimral ji knírem a zároveň důkladně lízal, což vytvořilo zvláštní kombinaci vjemů. Reagovala střídavě smíchem a vzdycháním, protože prožívala silnou slast a zároveň ji vousy lechtaly na kůži.
To přestalo, když do ní vstoupil a během pár minut živočišného sexu ji dovedl k vrcholu, na který asi čekala většinu večera.
Poselství:
Že se někam připletete omylem, neznamená, že musíte hned vypadnout. Někdy není od věci naopak zůstat a využít situace.
