Scottovo domácí focení
> Na amatérském pornu je nejhorší jedna skutečnost: když to děláš srdcem, tak nechceš pouze, aby to vypadalo reálně, ty dokonce chceš fotit reálné věci. Převedeno do praxe, výstavní skříní komerčního porna jsou mohutné výstřiky, semeno na prsou, semeno na zadku, vytékající semeno a vlastně by se obecně dalo říci: semeno úplně všude.
Pro nějakou produkční firmu to není problém. Herec na herečku vyprázdní celý zásobník životadárné hmoty a někdo jiný dotáhne zbytek práce s kamerou anebo foťákem.
Jenomže doma jsi pouze ty, přítelkyně (nebo žena nebo kdokoliv jiný) a foťák.
Takže nejprve se věnuješ nějaké předehře, aby se celý styk nepodobal nějakému sexuálnímu násilí. Pak uděláš pár fotek a nakonec si také připravíš onu výkladní skříň porna.
Jenomže přesně v tomto momentu, tedy když postříkáš svůj model a celý obývák, ti dojde, že už to vlastně vůbec nechceš fotit.
Tvoje libido se smrštilo na neměřitelnou úroveň a ty si připadáš, jak když sis ho právě vyhonil u nechutného gonzo porna a plný znechucení nad celým světem hledáš způsob, jak co nejrychleji zavřít prohlížeč.
Nakonec párkrát stiskneš spoušť, ale někde v podvědomí ti tohle trauma stejně ulpí a fotky už nikdy nezveřejníš, ba co víc – ty je ani neupravíš.
A pak je tady další věc, která možná také patří do výkladní skříně: anál. Sice jsem ji dal na druhé místo, ale v zásadě jde o mnohem více frustrující záležitost, co se focení týče.
Takže zkratkovitě. Když se poštěstí a k nějakému tomu análu skutečně dojde, tak máš plné ruce práce a na blbnutí s foťákem vážně neexistuje žádný prostor. A když se situace otočí a někde se objeví trocha prostoru pro blbnutí s foťákem, tak zase neexistuje prostor pro anál, jelikož by se to dostalo někam na úroveň sexuálního násilí. A takové věci se doma moc nenosí, protože po focení si chceš otevřít pivo a s přítelkyní koukat na pořady o vaření. A to nejde, když jí předtím vytočíš.
On: „Co se děje?”
Ona: „Nic.”
On: „Ok, tak nic.”
Ona: „Jak, tak nic?”
Domů mně dorazila moje první a vlastně i stávající digitální zrcadlovka. Plný štěstí a euforie jsem ji zavěsil na krk, povalil přítelkyni na postel a začal s již popsaným procesem.
Po předehře jsem se pustil do „dogí stajlu“ a chtěl jsem k tomu udělat náležitou fotodokumentaci.
Vezmu do ruky foťák a najednou mi dojde: „Ó bože, to váží snad deset kilo.”
Jednou rukou se přidržuješ za zadek, ve druhé držíš foťák a snažíš se zaostřit.
Kvůli váze aparátu a klepání rukou to trvá vážně dlouho a když se to konečně povede, tak ti dojde, že erekce je ta tam. Prostě leží a vypadá, jako bych právě vylezl z ledovcového jezera.
Odborníci rozhodně nelžou, když tvrdí, že stres neprospívá erekci.
A takhle pokračuješ dál a dál, dokud neobjevíš všechna úskalí výroby domácího porna. Pokud se chcete vyhnout frustraci, tak v tomto bodě přestaňte číst a při vzpomínce na tento článek si vybavte, že jednou se vám to „domácí foceníčko” povede vychytat do posledního detailu a budete sekat alespoň trochu kvalitní porno jako Baťa cvičky.
V opačném případě vás musím upozornit, že tady celou dobu mluvím o náhodném generátoru absurdních situací. Osobně si nepamatuji na focení, kde by se nějaká taková situace nestala a docela se těším, až budu znovu fotit a stane se mi nějaký nový absurdní úraz.
I přes všechna úskalí je focení domácího porna krásným koníčkem. Sice se neřadí mezi koníčky, které byste mohli sdílet s přáteli nebo dokonce s rodinou, ale díky internetu si každý tvůrce „home made porna” najde svojí fanouškovskou základnu. A to mně tedy věřte, že kvůli každému novému fanouškovi budete skákat radostí!
Autor: Scott Boner
TIP: Za podívání stojí 13 tipů na natočení domácího videa.
