Povídka: Několikrát do roka najdeš doma otroka | BDSM
Když přijdete unavení z práce, kolikrát toužíte po tom mít tam osobního sluhu, který se o vás důkladně postará. No, někteří občas to štěstí mají…
Uctivé přivítání
Kozačky se jí líbily. Chodila v nich ráda a cítila se v nich hrozně pohodlně a sexy zároveň. Na druhou stranu po celém dni v práci se moc těšila, až si je doma na chvíli sundá. Respektive až jí budou sundány, protože dneska byl jeden z těch Dní.
S lehkým klapáním podpatků došla od výtahu ke dveřím do bytu a
zaklepala v předem dohodnuté sekvenci. Trvalo necelou minutu, než se dveře
otevřely a vstoupila do příšeří, které po celém dni v kanceláři tolik
uvítala.
V předsíni zvedla ruku a položila prsty na popruh kabelky. Ze stínu se
vynořila ruka a zachytila její zavazadlo. Když se dotkla klop saka, stejné
ruce se k ní přiblížily zezadu a zbavily ji oděvu. Beze slova si sedla na
židličku v rohu a jen natáhla obě nohy před sebe. Teprve teď spatřila
svého ochotného služebníka… v černé latexové masce s otvory pro ústa
i oči. Jinak na sobě měl černý župan, ale odhadovala, že pod ním už
nic moc nebude. To se uvidí později, řekla si pro sebe, jestli dodržel
všechny části obvyklého plánu.
Služebníček, madam…
Chopil se obou botek, opatrně je rozepnul a stáhl, aby je nijak
nepoškodil. Když je pečlivě uklidil na poličku, podíval se ostýchavě na
svou paní v očekávání dalších rozkazů, byť nevyslovených.
Vstala a vydala se do kuchyně. Při prvním kroku tím směrem jen jednoduše
konstatovala: „Mám pořádný hlad, doufám, že jsi něco připravil.“
Přikývl a procupital kolem ní, aby byl u stolu první a mohl svou paní
usadit na čestném místě, zatímco na plotně bublalo několik hrnců a
syčela pánvička. Na stole plála svíčka a její plamínek se odrážel ve
sklence červeného vína. Odsunul jí židli, počkal, až se posadí, a opět
ji pečlivě přisunul. Pak už před ni postavil talíř s těstovinami a
omáčkou, trochu ostřejší, jak to měla ráda. Okusila, přikývla, upila
vína a beze slova se pustila do jídla. Němý služebník se mezitím někam
vytratil, ale bezpochyby měl nastražené uši na další příkazy.
Bez šatů a bez županu
Dojedla, došla do ložnice a očima spočinula na sluhovi, který tiše a
s rukama sepjatýma v klíně seděl na kraji postele a upíral na ni pohled
plný očekávání.
Je jako štěňátko, řekla si v duchu.
„Svlékni mě a odlož si.“ přikázala a lehce rozpažila.
Zbavil ji košile, sukně, pásku i všeho dalšího. Když byla jen
v prádle, položil ji na postel. U něj svlékání znamenalo jen to, že
shodil župan a zůstal v latexové masce a spodkách ze stejného
materiálu.
Pokrčila nohy, dala stehna od sebe, ruce natáhla za hlavu. „Lízej
mě.“
Okamžitě byl hlavou v latexu mezi stehny a jeho jazyk brázdil jako hbitý
had jejím klínem. Pokračoval několik minut, až mu mezi vzdechy přitiskla
hlavu na hladkou lebku a držela tak jeho hlavu u svého klitorisu, který tak
krásně laskal.
Chtěla, aby ho mohla využívat trochu déle, ale jeho jazyk byl příliš
dobrý a moc šikovný. Tělo ji zradilo, sevřela mu nohy kolem hlavy a
zkroutila se na bok s tichým zašeptáním: „Ty parchante…“
Zachechtal se, nechal si masku, ale vyměnil svůj jazyk za naběhlý penis,
který už se zásunu nemohl dočkat. Dohoda zněla, že se podřízenost
střídá po jednotlivých orgasmech. Teď byla ona jeho hračkou a on
absolutním vládcem.
Poselství:
Nějaké to hýčkání potřebuje občas každý. Jen pak nezapomeňte toho druhého odměnit.
