Sexuolog Zvěřina: Jak sladit rozdílné sexuální potřeby aneb Ten chce to a ten zas tohle
Součástí vytváření sexuálního páru je více či méně úspěšné sladění zvyků, zájmů a představ obou partnerů. Základní otázkou, ve které je třeba nalézt shodu, je častost sexuálních styků. V tomto směru se zvyky a představy mužů a žen mohou významně lišit.
Většinou se nějaký ten fungující kompromis nakonec najde. Výjimky se též najdou, a nejsou nikterak vzácné. Nesoulad v představách o ideální častosti sexu dovede lidem jejich soužití výrazně zkomplikovat. Tím nejčastějším případem je dvojice, ve které muž naléhá na častější pohlavní styk a žena má představu právě opačnou.
Poněkud méně častým je případ dvojice, kde se naopak žena trápí nápadným nezájmem partnera. Jak mně nedávno pravila jedna klientka poradny:
Kdybych to nechala na něm, tak bychom styk neměli ani jednou za měsíc.
Už to není jako dříve…
Pasivnější z dvojice většinou vysvětluje svou nižší sexuální aktivitu „přepracováním“. Přichází ze zaměstnání „vystresovanej“, „strženej“ nebo „uštvanej“ a na sex „nemá ani pomyšlení“. Podobné situace se prakticky nevyskytují u dvojic aktivně romanticky zamilovaných. Zamilovaní mají na sex náladu za všech okolností, protože láska je mocné afrodiziakum pro obě pohlaví. Partnerský sexuální nesoulad je záležitost, která se vyskytuje zejména u delších vztahů, kde erotická fascinace oslábla a partnerský sex udržuje intimitu vztahu a uspokojuje základní sexuální potřeby. Takové „zevšednění sexu“ některé romantičtější povahy považují za nepřijatelné. Zejména u žen se v této souvislosti setkáváme s negativními postoji.
Pokles sexuálního zájmu partnera interpretují někdy ženy jako jednoznačný signál toho, že „on mne již nemá rád“. Jindy naopak žena odmítá častější sexuální styky, protože její zamilovanost ve vztahu k partnerovi je oslabená. Nebývá někdy snadné přimět vyznavače „láskové“ teorie sexu k nalezení motivace k intimnímu soužití z motivů jiných než z romantické zamilovanosti. Taková filozofie se v partnerském vztahu projevuje zpravidla destruktivně.
Jaká je normální častost pohlavních styků?
Na to se odborníků často ptají obě strany konfliktní dvojice. Snadná odpověď zde není. Můžeme uvést, že obvyklou častostí pohlavních styků je frekvence dvakrát až třikrát týdně. Obvyklé ovšem není totéž co normální. Pokud se jedná o definici takové častosti intimních pohlavních styků, která sama o sobě neškodí vzájemnému soužití a dokáže ještě udržovat při životě fungující tělesnou komunikaci páru, pak pro lidi do středního věku platí zřejmě minimum častosti pohlavního styku jednou za týden až deset dní. V analýze vývoje partnerského nesouladu většinou pátráme po době, kdy častost pohlavních styků dvojice klesla pod uvedené minimum.
Ten chce to a ten zas tohle
Další významnou složkou párového sexuálního nesouladu jsou rozdílné preference různých způsobů pohlavních styků. Zde je obtížné hledat soulad zejména tam, kde jeden z dvojice vynucuje na tom druhém způsoby chování a sexuální praktiky, které ten či ta právě „nemusí“. Takových neshod je pestrá paleta. Asi nejčastějšími jsou dohady kolem anální soulože a kolem sadomasochistických praktik.
Anální sex
Anální koitus (soulož) sám o sobě je v heterosexuálním styku nepříliš racionálním chováním. Tato praktika se přesto těší trvalé oblibě. A to navzdory lékařským varováním před zdravotními riziky, která představuje. Je známé, že análním stykům mezi muži, kteří mají sex s muži, vděčíme za rychlé šíření viru HIV v gay komunitách. Anální soulož totiž není možné z důvodů ryze anatomických uskutečnit bez drobných poranění sliznice konečníku, která prostě nebyla přírodou konstruována na tento způsob použití. Žena má tedy všechny rozumné argumenty k tomu, aby pravidelný anální koitus partnerovi odmítala.
SM praktiky
Sadomasochistické praktiky se v posledních letech těší větší pozornosti sociologů a psychologů. Jedná se zejména o takové „SM“ praktiky a rekvizity, které nepředstavují zásah do tělesné a psychické integrity partnerů. Jde o projevy specifické erotické přitažlivosti různých her s dominancí a submisivitou, někdy za použití pestré palety rekvizit, které zmíněné vlastnosti zdůrazňují. Opakovaně se setkáváme s dvojicemi, které si v intimním životě hrají se vzájemnými výprasky, „drezúrou“, oblékáním se do různých postrojů a podobně. Tyto „SM“ praktiky mohou být oběma členy páru dlouho akceptovány. Jde ze sexuologického hlediska o projev fetišistické erotické fixace na nějaký méně obvyklý předmět nebo na zvláštní způsob chování.
V rámci moderního boje za odmedicinalizování a legalizaci některých sexuálních menšin usilují někteří o přijetí této fetišistické varianty sadomasochismu jako svébytné sexuální menšiny. Pokud při zmíněných praktikách není ohroženo zdraví účastníků, ani není omezena jejich svobodná vůle, lze to do jisté míry akceptovat. Problémy vznikají, když se třeba po deseti letech vzájemných sadomasochistických erotických „her“ taková dvojice rozchází. Pozorovali jsme i případy, kdy podobné praktiky byly předmětem zájmu orgánů činných v trestním řízení. Manželé pak museli policii vysvětlovat, proč si vzájemně dávali dárky typu obojků, pout nebo různých rákosek. Zejména když jeden z dvojice prohlásil, že byl tím druhým k neobvyklým sexuálním praktikám nucen násilím nebo vydíráním. Opatrnosti v této souvislosti proto nikdy není dost.
psychiatr a sexuolog
Přednášel na konferencích a kongresech doma i v zahraničí. Publikoval více než 120 odborných a vědeckých sdělení doma i za hranicemi. Spoluautor několika odborných monografií. Vydal učební texty Sexuologie (1991 a 1994), knížku „100 otázek o sexualitě“ (1990), Lékařská sexuologie (1992), 200 rad o sexualitě (1992), O politice a sexualitě (1996) a Sexuologie (nejen) pro lékaře (2003).
