Povídka: Oslavení konce roku pozná se i na tvém kroku | Sex v kostýmech
Konec roku má někdo spojen s bujarým veselím, někdo s novými zážitky, někdo jen tak dumá, co stihl a nestihl a k čemu měl nebo neměl odvahu. A někdy se to může spojit.
Úklid vnější i vnitřní
Procházela po domě a dělala trochu pořádek. Hlavně se zbavovala toho, co neměla dlouho v ruce a podle všeho nepotřebovala. Za prvé proto, aby se večer při oslavě nic nepletlo pod nohy, za druhé, aby po půlnoci nemusela myslet na zbytečnosti. Chtěla klidný start s čistou hlavou. A k tomu jí ještě chybělo několik drobností. Pak už nic nestálo v cestě dobré noční párty. Nikde se neválely žádné krámy, víno a vše ostatní bylo vychlazeno a pomůcky na ohňostroj ležely v klidu v garáži. Mohl přijít kdokoli. Ale ona doufala, že se tu dneska zjeví i jeden konkrétní člověk. Ten, který jí dlouho unikal přes veškerou její snahu dostat se do jeho blízkosti. Byl jiný než ostatní, a proto ji zajímal.
Večerní rej vlasů i vousů
Pak už to propuklo naplno a všichni se sešli v hojném počtu. Kolegové
z práce, z kroužků, i přátelé, které pozvala jen tak bokem. A stálo
to za to. Většina dokonce dodržela upozornění na kloboučky, masky a
kostýmy, takže se to v obýváku i kuchyni hemžilo jak policisty a
sestřičkami, tak filmovými postavami a byla si jistá, že narazila i na
vetřelce.
Jak se čas posouval, měnil se večírek v jedny velké orgie. Dámy si podle
všeho přinesly nějaké robertky s sebou i jako součást kostýmu a
v ložnici zjistila, že někdo nedovřel její vlastní zásuvku
s pomůckami. Normálně by byla naštvaná, ale dneska ji to spíš pobavilo.
Aspoň se neupejpají. V koupelně narazila na účetní a někoho od
kreativců, jak souloží ve sprše a ani její přítomnost je nevyhodila
z tempa. Nijak to nekomentovala a seběhla zase do přízemí.
Tam už to vypadalo opravdu jak v nočním klubu, i když na to tam bylo moc
světla. Přátelé i kolegové si podle všeho velmi porozuměli a rozlezli se
ve dvojicích i skupinkách, kam jen mohli. Dům byl naštěstí členitý a
poskytoval dost zákoutí, kde se dalo dovádět. Hudba se mísila se
sténáním a vzdycháním a sem tam se ozvalo dokonce něco, co mohlo být
i křikem hrůzy a nikoli rozkoše. Jediné, co ji naštvalo, byla tuba
masážního gelu, která ležela na podlaze a na kterou málem šlápla.
O půlnoci potkáš cizince
Pak ho zahlédla. Proplétal se mezi páry, ale nikde se nepřidal, jen
občas někde pohladil vlasy nebo prsa. Okouzlil ji svou nedbalou elegancí a
ležérním chováním. Nezabral na její běžné svůdné triky, ale
utěšovala se tím, že je jen potřeba sofistikovanější strategie a musí
se na něj jít od lesa, aby nic nečekal.
Chýlilo se k půlnoci a osazenstvo oslavy se po první vlně sexování lehce
malátně vytrácelo ven, kde měl vypuknout ohnivý rej raket, petard a všeho
možného dalšího barevného a bouchacího.
Procházela ztichlou kuchyní a pak leknutím nadskočila, že by se v ní
nedořezal ničeho, ani krve. Její cíl si v klidu seděl u linky a
labužnicky otáčel v rukách sklenku whisky.
„Co… co ty tady? Všichni jsou venku.“ nadhodila opatrně.
„To je sice pravda, ale ten randál uslyším až sem, a do té zimy se mi
nijak zvlášť nechce.“
Opět zakroužil sklenkou, dal si doušek a požitkářský vzdychl.
„No…“ navázala konverzaci, „jestli ti vadí zima, tak jsou i další
cesty, jak to spravit…“
Naklonila hlavu a namotala si na prst pramínek světlých vlasů
s melírem.
Prohlédl si ji rychle, ale pozorně, od hlavy k patě. Pak odložil sklenku na
linku, došel až k ní, bez váhání ji políbil a nabídl jí rámě
s otázkou: „Tak jdeme?“
Byla tak zaskočena jeho přímostí, se kterou obrátil celou situaci, že
se nezmohla ani na slovo, jen lehce přikývla a zavěšena do jeho rukou
s ním odešla směrem ke schodům do patra jako v nevěstinci. Když se na
něj lehce přitiskla, cítila pevnost a živočišné teplo.
Nahoře na chodbě ho cestou políbila a uniklo jí zašeptání: „Hrozně tě
chci.“
„Já vím.“ prohlásil se shovívavým úsměvem.
Vzal si ji pomalu, svršek po svršku, jako když rozbaluje dárek a chce si
jeho přebal užít stejně jako obsah samotný. Když do toho přimíchala svou
živočišnost, začali se nádherně doplňovat. Ona byla zlobivou šelmou,
která chce kořist, on zkušeným trenérem, který ví, kdy pustit a kdy
zastavit.
Ležela v jeho náručí a zírala do stropu, na kterém venkovní světlo
petard a rachejtlí kreslilo každou vteřinu nový vzor v další barvě. Byla
spokojená sama se sebou, jen si nebyla úplně jistá, kdo je nakonec lovec a
kdo kořist. Ale být svedena někým jako je on, to je svého druhu čest.
Poselství:
Konec roku je časem odvahy a příležitostí. Neutíkejte před tím, na co se chystáte už roky.