Povídka: Kamarádky – shledání po letech
Edita měla před sebou opět několik dní bez manžela. Pravidelně odjížděl na služební cesty a dny bez něj trávila většinou sama doma s knížkou nebo sledováním oblíbených pořadů v televizi. Užívala si tyto dny, které patřily pouze jí. Vše však časem omrzí a časté osamění na ni začalo doléhat. Domluvila se s Klárou, kamarádkou ze školy, že se po letech sejdou a zavzpomínají na staré časy. Místem setkání bylo město, ve kterém Klára bydlela. Edita se vydala na několikahodinovou cestu vlakem, během které přemýšlela, jak asi dnes Klára žije.
Už na škole byla Klára velmi cílevědomá a patřila k těm dominantnějším dívkám. Vysoká pevná postava, krátké vlasy, výrazné lícní kosti a velké oči. Štíhlé vysportované nohy obvykle odhalovala minisukně a upnutá tílka zvýrazňovala křivky prsou. Toužila po ní většina spolužáků a nejeden profesor, čehož Klára patřičně využívala. Žádný z těchto flirtů nebrala vážně, zkrátka ji to „jen“ bavilo. Bavilo ji užívat si převahu nad muži a většinou od mužů dostala, co chtěla.
Edita byla pravý opak. Tichá, nenápadná, přizpůsobivá. Drobná postava, hnědé vlasy po ramena, plachý pohled. Asi právě tato rozdílnost povah je sbližovala, vzájemně se doplňovaly. Edita se krátce po ukončení střední školy provdala a odstěhovala do vzdáleného města. Má hodného, i když příliš pracovně vytíženého manžela, ale je spokojená. Co asi Klára?
Vlak se skřípěním přibrzdil a Editu vytrhl ze zamyšlení. Cílová zastávka. Uchopila kufřík a vystoupila z vlaku. Po chvíli hledání spatřila Kláru. Téměř se za ta léta nezměnila, jen jiná barva vlasů, výraznější líčení.„Ahoj! Jsem ráda, že jsi přijela!“ Spontánně se objaly a vyrazily ke Klářinu autu. Cestou se Klára zeptala: „Máš hlad? Zajdeme napřed na večeři?“ Edita přikývla. Zastavily v historické části města, která v zapadajícím slunci působila romanticky. „Tady auto necháme, dobře tu vaří a ke mně to už také není daleko.“ Vystoupily z auta a vešly do restaurace malého hotýlku v podloubí.
„To je moje nová hračka, typuji, že tohle neznáš..?“ „To je vibrátor? Tak takový opravdu neznám.“ Napůl šeptem dodala Edita, která byla částečně v rozpacích a částečně zvědavá, co se dozví. „Je to super vibrátorek na klitoris, ukážu ti, jak se s ním zachází.“ Klára se mírně sesula na židli, čímž se částečně schovala pod stůl, roztáhla nohy a odhalila, že stále nenosí spodní prádlo, stejně jako tenkrát. Zapnula vibrátor, a začala jím pomalu dráždit svůj klitoris. Edita se vyděšeně rozhlédla, zda je někdo nepozoruje. Ale v restauraci téměř nikdo nebyl, číšníci je díky puštěnému rádiu nemohli slyšet a stůl v ústraní jim skýtal dostatek soukromí.
Při pohledu na Kláru, které se s přílivem příjemných pocitů měnil výraz v očích, Editu polilo vzrušení. Beze slova sledovala, jak se Klára nechá unášet rozkoší. Letmo si všimla mladého číšníka, který se blížil se zvědavým výrazem ve tváři k jejich stolu.Klára raději přestala, vibrátor trochu zklamaně otřela kapesníčkem a vložila zpět do kabelky. Seděla však stále mírně rozkročená a číšník sjel zálibným pohledem po její pěkné postavě, až směrem k jejímu klínu. Když si všiml, že Klára nemá kalhotky a schválně ho nechává nahlédnout tam, kde se jí před chvílí rozlévala vlna příjemných pocitů, nemohl pohled dotrhnout. Až když Klára s úsměvem hodila nohu přes nohu, odešel pro další objednanou láhev vína. Klára vstala, vzala si kabelku a povídá Editě „Pojď, vyzkoušíš si ho.“ A vedla Editu na toalety. Cestou se zastavila u číšníka, kterého požádala, zda by za deset minut mohl na dveře toalety zaklepat. Na nic se neptal a s pohledem, kterým Kláru svlékal i z toho mála, co na sobě měla, přikývl.
Stála se zavřenýma očima a užívala si doznívající pocity extáze, ze kterých ji vytrhlo zaklepání na dveře. Polekaně se podívala směrem ke Kláře, která však s úsměvem odešla ke dveřím toalety a požádala číšníka, který jí přišel oznámit, že deset minut uplynulo, zda by jim mohl s něčím pomoci. Zamknula za ním pohotově dveře, a aniž by mu dala možnost se na cokoliv zeptat, přitiskla se k němu a začala ho líbat na ústa, na krk, na prsa, jemně sát jeho bradavky a sjížděla stále níže a jazykem dráždila jeho mladé tělo. Rozepnula mu již napnuté kalhoty a dráždila jeho přirození. .
Edita přihlížela scéně, kterou znala jen z erotických filmů. Klára se otočila k číšníkovi zády, rukama se zapřela o mramorovou desku umyvadla a v zrcadle sledovala, jak on do ní bez jakýchkoliv rozpaků začal vnikat. Pevně ji držel za boky a přidával na síle, až vyjekávala bolestí. Slastné pocity však převládaly a tak pozorovala v zrcadle, jak se jí se zvířecím chtíčem stále urputněji zmocňuje. Dosáhl vyvrcholení. Chvíli se vydýchával, ale nezdálo se, že by ho chuť na sex opustila. Otočil se na Editu a zeptal se jí „Chceš?“ Po víně a předchozích, pro ni tak neobvyklých a vzrušujících okamžicích, jak ve snách přikývla. Vzal ji do náruče, opřel o zeď, roztáhl jí nohy a ona jimi co nejpevněji obemkla jeho boky. Se stejnou vášní, jako před chvílí do Kláry, do ní začal vnikat. Sténala rozkoší a nevnímala nic kolem. Jen pevné mladé tělo, které ji se stupňujícím se vzrušením, téměř drtilo. Oba dospěli k orgasmu a stále v sobě, chvíli odpočívali. „Musím se vrátit, ale můžeme si to někdy zopakovat.“ Řekl, pozapínal knoflíčky své košile a kalhot a zmizel zpátky v restauraci.
Klára s Editou se upravily a usedly zpět ke stolu. Dolily si víno, trochu upily a mávly na číšníka, že zaplatí. Tvářil se tak, jako by se nic nestalo, jen když jim podával účet, bylo na něm připsáno jeho telefonní číslo. Dostal slušné dýško a rozesmáté kamarádky odcházely ruku v ruce z restaurace. Edita se na něj ještě přes rameno ohlédla: „Možná brzy nashledanou…“ A zmizely v setmělé ulici.
