Povídka: Trocha vody na tvých stehnech – osvěžením v těchto vedrech | We-Vibe Chorus
Přírodní kulisa poskytuje sama o sobě sexu nové možnosti a atmosféru. No, a když se přidá takový šikovný pomocník…
V hlavní roli: We-Vibe Chorus
Lék na vlekoucí se pracovní dobu
Už dávno se smířil s kapkami potu, které mu dopadaly na klávesnici i do dokumentu vedle monitoru. Potřeboval je přepsat ještě čtyři a měl pocit, že hodiny na stěně jdou snad pozpátku nebo co. Kombinace tepla a dnešní pracovní rutiny způsobovala, že měl problém najít i Enter na klávesnici.
Koukl se z okna na stromy v parku na protější straně ulice. Pozoroval je skoro minutu, jestli se nějaký lísteček aspoň pohne. Nic. Tam venku panovalo totální bezvětří a těch pár lidí, které zahlédl na chodníku, se ploužilo jako zombie v seriálu.
Jeho myšlenky se zatoulaly k Veronice, se kterou chtěl hned po práci vyrazit někam k vodě. Neodolal, opřel se v křesle s rukama za hlavou a jeho mysl naplnily obrazy toho, co všechno by se dalo vyvádět v rybníce ve stínu stromů. Z myšlenek ho vytrhlo poklepání na rameno.
„Jdeš, nebo ne?“ zeptal se Patrik, sedící původně u protějšího stolu.
Saša překvapeně zamrkal, musel na chvíli usnout. Papíry neřešil, vypnul počítač a následoval kolegu ven z kanceláře.
Lék na nekončící výheň
Jen co dorazil Saša domů, vzali s Veronikou věci a vyrazili někam k vodě. Parno bylo neodbytné a blízký rybník sliboval aspoň vycachtání se, nemluvě o studenějším povětří. Po prvním svlažení si nějakou dobu jen lebedili ve stínu pár stromů nedaleko břehu a nic jim nechybělo. Teda bodnul by možná lahváč, ale než by ho sem Saša dovezl, stejně by zteplal a byl k ničemu.
Veronika se k němu trochu přitulila. Přitiskl ji k sobě víc a její mokrá kůže byla dalším vítaným ochlazením. Ovšem jak k nim putovaly stíny stromů, bude jim za chvilku možná i trochu zima. No, hladina zalitá sluncem to jistila. Vysmekl se z jejího držení, vzal ji za ruku a vyběhl ke břehu. Chechtala se a poskakovala, jak sklepávala plážové žabky, jejichž gumičky se jí zachytily mezi prsty. Stihla to a zapadla se svým přítelem opět pod hladinu. Nějakou dobu se pošťuchovali jak školáci na výletě, když paní učitelka zrovna není na dohled.
Jeho ruce si ale jistě nacházely cestičky po holé kůži a dostávaly se hlavně tam, kde v přístupu bránila pružná a vodou nasáklá tkanina.
Lék na nekončící touhy
„Nech si něco na deku, mám pro tebe překvápko,“ zašeptala mu do obličeje při jeho dalším útoku rukou deroucí se pod plavky.
Změnil směr doteků a ovinul ji dlaní kolem pasu. S trochou škobrtání po dně vylezli oba z vody a zase se svalili na deku. Tady už mu ve zkoumání těla nijak nebránila. Jakmile ji zbavil podprsenky i kalhotek, přitiskla se na něj celým tělem. Zavřel oči a poddal se té hebké kůži sunoucí se po jeho prsou sem a tam s bradavkami škrtajícími stále o ty jeho. Pak ucítil dole vibrace a cukl sebou leknutím.
„Klid,“ zacpala mu ústa polibkem a nasměrovala si ho do svého lůna. Tehdy spatřil vibrátor zasunutý v její vagině, jehož druhé klepeto se na ni tisklo zvenku. Když do ní pronikl, zachvátily vibrace toho růžového malého zázraku i jeho a dodaly sexu v přírodě nový rozměr.
Houpala se na něm a její poprsí kmitající se v rytmu přírazů sem a tam se mu dostalo do obou dlaní. Vzdechla a zaklonila hlavu, jak její bradavky procházely mezi jeho prsty. Na vibrátor prakticky zapomněli – jeho přítomnost se stala jejich součástí a pulsy, které vysílal do obou těl, se vpletly jako podtext do jejich vlastního vyrážení jeden proti druhému v tanci dvou perfektně spojených těl. Už jen několik prudších pohybů a orgasmus byl tu.
Leželi na dece lehce zavinuti do sebe, stejně jako předtím. Veronika se mu vysmekla z držení, chytla ho za ruku a zase ho vedla k hladině, vibrátor stále v sobě. Když je vodotěsný, tak proč nespojit slast a svlažení se?
