Povídka: Svátek dle tvých představ, no tak si ho postav
Koukal střídavě na hodinky, palubní desku a dopravu před sebou. Sice zase tolik nespěchal, ale uvíznutí v dopravní zácpě naštve každého, navíc v momentě, kdy chtěl překvapit manželku v práci.
Natáhl ještě jednou ruku na zadní sedadlo a zkontroloval, že na nic
nezapomněl a všechno je na svém místě. Zatím bylo.
Auta se pohnula, on zařadil rychlost a za chvíli zabočil do jedné
z vedlejších ulic. Doufám, že tam zaparkuji, řekl si v duchu a
několikrát proklel místní dopravní značení a téměř absolutní
nedostatek prostoru.
K jeho štěstí se zrovna při jeho příjezdu odlepovala od obrubníku
zelená Felicie a zmizela někde v dáli.
Zapíchl to na jejím místě a vešel do známého vchodu s logem personální
agentury.
„Majdi, můžeš mi zavolat Oliee?“ zeptal se recepční, kterou už
znal.
Přikývla se sluchátkem na uchu. „Fajn, tak se ozvěte třeba koncem týdne,
to už budou údaje k dispozici. Na shledanou.“ Ťukla tupým koncem tužky
do dalších dvou tlačítek.
A také byla. Usměvavá jako sluníčko a s kabelkou v ruce. Věděla, že
její přítel jí něco přichystal, ale byl tajemný jako hrad v Karpatech.
Nabídl jí rámě a vyvedl ven, kde jí jen pokynul do auta.
Usadila se na místě spolujezdce, a když nastartoval, zeptala se: „Kam
vlastně jedeme, lásko?“
Jen se usmál a podíval se dozadu: „Nech se taky jednou překvapit.“ To
bylo všechno, takže si usadila kabelku na klíně a odevzdala se jeho plánu,
ať už to bylo cokoli.
Když opustili město a zrovna se blížili k lesíku, chtěla si dát kabelku na zadní sedadlo. Přitom strčila do tašky, která tam byla a částečně vypadla BlackRed. Zaskočeně ji čapla dvěma prsty a zeptala se svého drahého: „Co… co to je?“
Usmál se, neodpověděl a stočil auto nejdříve ke krajnici a pak na lesní cestu, která se mu přímo nabízela. Asi po padesáti metrech, když nebyli na dohled ze silnice, zastavil a vzal jí masku z rukou.
„Mám pro tebe zvláštní dárek, ale musíš si nasadit tu masku. Pak
nech všechno ostatní na mě. Ok?“
Nebyla z těch, které by se upejpaly nebo utíkaly před novinkami, tak
přikývla a nechala ho, aby jí obtočil masku kolem hlavy a vzadu upevnil na
suchý zip.
Pak jí položil něco na klín. „Máš dvě volby. Ani jedna z nich není špatná. Jedna je mírnější, druhá je drsnější. Jedna je klasická, druhá je odvážná. Ale s trochou kliky ani na jednu nezapomeneš.“
Položila ruce do klína a po hmatu poznala dvě květiny. Jedna kopretina, ta druhá… byla růže.
Jakou květinu si vyberete Vy???
- Kopretina: Povídka: Vše je ve tmě
- Růže: Povídka: S maskou
