Povídka: Tmavé tričko, světlá kůže, ze zadku mu kouká růže
Miami je obrovské město. Město, ve kterém najdete skutečně všechno, co chcete, po čem toužíte a samozřejmě ještě mnohem více věcí. Každý tu má svého kostlivce ve skříni, svou černou minulost.
Nebezpečná přitažlivost
Frankie byl gay. A jeho problém byl v tom, že občas neudržel ptáka v kalhotách a bohužel ho to potkávalo tam, kde by skutečně nemělo. Možná si řeknete, že tohle přece potkává gangstery, který se spustěj se znuděnou paničkou svého pána a že tohle mu hrozit nemohlo. Máte pravdu, jenže on kolikrát začal svádět i svoje šéfy nebo parťáky. Jo, někdy se trefil, ale ve spoustě případů to nevyšlo a tenhle člověk dostal mnoha způsoby ošklivě na prdel. Bohužel ho to nepustilo a jednou se mu to dokonce stalo osudným. Vracel se po letech do Chicaga, aby pozdravil starý známý a udělal tu jeden kšeft. Problém byl, že kdysi to tu na pár lidí zkusil, jim se to nelíbilo a on bohužel doufal, že už na to zapomněli, nebo si neuvědomil, že tam ty lidi pořád jsou. Co se mu tehdy honilo hlavou, je už jedno. Podstatný je to, že přijel do svého oblíbenýho bistra a zahlídlo ho tam pár nebezpečných týpků. A věci se začaly dít.
Nepromyšlený návrat
Frankie si večer skočil na pár piv, aby pozdravil kámoše a trochu se pobavil. Do týhle chvíle bylo opravdu všechno v cajku. Když odcházel, zabočil do postranní uličky a chtěl si zapálit cigáro. Tehdy mu kdosi přimáčkl na krk vytaženej teleskopickej obušek a zkroutil mu ruku za zády. Frankiemu vypadla cigareta z pusy a jenom těžce zasípal. ,,Tak ty si myslíš, ty hajzle, že se jen tak objevíš v Chicagu a nic se ti nestane? Jestli ta tvoje prdel a čurák mezi nohama už zapomněli, tam my si tě hodně dobře pamatujeme, to buď klidnej.“ Frankie si nebyl nejdřív jistej, která sakra bije. Ale pak se mu uvnitř rozsvítilo světýlko poznání. Jak mohl bejt takovej kretén. Dyť Mickey a jeho parta jsou tu stále, to si měl ověřit. Už tehdy mu dali pěkně za vyučenou a on jim teď vlitnul přímo do rány. Dyť právě v tomhle klubu vždycky domlouvali kšefty. Chtěl něco říct ale neznámý (ačkoli ten hlas byl Frankiemu povědomej) ho přimáčkl ke zdi a začal se mu hrabat v džínách. Frankie byl zmatenej. Nejdříve mu nadávaj za to, že je občas sváděl a teďka mu někdo strká ruce do zadku? Co je v tom za logiku?
Staré hříchy se neodpouštějí
Ale za chvilku to pochopil. Ruce ho otočily a on se díval do tváře zjizvenýho maníka v koženým saku. Chybělo mu několik zubů ale jeho svaly to vynahrazovaly. Ale nebyl tu sám. Kolem byla většina starý party včetně starýho Danielse. Tak ten starej kořen ještě žije? Za jinejch okolností by si s ním Frankie rád dal skleničku a pokecal o životě, ale teďka na něj byl nasranej a tenhle chlap byl docela sadista. Hlavně sadista s fantazií a to se teďka evidentně chystala k tomu provýst Frankiemu něco strašnýho. Měl pravdu. ,,Tak panáček se nám vrátil, co?“ prohlásil starý Daniels vyrovnaným hlasem a zapálil si doutník. ,,No ale klid, my s tím už něco vyvedeme. Chlapci ujměte se našeho starého společníka.“ Frankieho opět opřeli hlavou o zeď, několik rukou ho sevřelo jako svěráky a kdosi mu zasyčel do ucha: ,,Tys nás chtěl vždycky opíchat zezadu co? Tak dneska ti to vrátím i s úrokama. Frankie to sice neviděl, ale někdo vytáhl z příruční brašny nafukovací vibrační kolík. Brzy ztratil džíny i spodky a cítil, že mu něco leze do zadku. Něco kluzkého a měkkého. To mu nevadilo, ale jeho oči se rozšířily překvapením, když se ta věc v jeho análu začala zvětšovat. Sice pomalu, ale velice vytrvale. Navíc na ní bylo něco, co na cokoli análního a nafukovacího prostě nepatřilo. Byla vyztužená dráty.
Místo činu
Kterýho magora tohle mohlo napadnout, blesklo Frankiemu hlavou, ale tehdy už ho ochromila první a rozhodně ne poslední vlna bolesti. Ta nafukovací věc mu začala pronikat do střev a on se přistihl, že je to v některých momentech i příjemný. Nechával se samozřejmě opíchat x krát, ale tohle byl trochu těžký kalibr. No co, jestli mě chtěj kluci narvat jen něco velkýho do zadku, tak tu trochu bolesti snesu. Jenže měl tušení, že to jen tímhle neskoční. Potvrdilo se to, když skrze tenhle nafukovací kolík začali pouštět elektřinu. Jen po troškách, ale zato nepravidelně. To neměly bejt elektrošoky, který bolej. To mělo bejt hlavně hrozně nekomfortní a otravný. Taková ta série drobnejch šoků, po kterých ztrácíte kontrolu na údy a nevíte jestli stojíte, klečíte, nebo jestli jste se náhodou nepochcali. Starej Daniels totiž věděl, co dělá. Když už nad sebou Frankie skutečně ztrácel kontrolu, pánové z bandy ho ještě trochu zpracovali, ale udělali maximum pro to, aby nikdo nenašel na těle žádné stopy. Neměli v úmyslu nechat ho žít. Ne s tím, co prováděl před lety ani s tím, že se podle všeho vůbec nezměnil. Byla to jenom krysa, jakých bude ještě spousta a ty budou za prvý spolehlivý, za druhý to nebudou takový strašný hovada. O nějakou chvíli později ztratil pomalu vědomí. Jeho mysl naplňovala pozvolna nicota, už neměl absolutně tušení, co se s ním děje. Kluci ale neodolali a nechali mu na těle ještě znamení a pozdrav gangu. Když pak nad ránem policejní tým dokumentoval místo činu a fotograf z forensního dělal snímky těla, jednak věc ho stále zarážela. Vyfotil ji zvlášť. V tom se mu za zády ozval hlas kapitána. ,,Sakra Danny, může mi někdo vysvětlit, proč má ten chudák v zadku zaraženou purpurovou růži?“ ,,To zatím nevíme, ale jestli je to vizitka pachatele, tak bude podle mě pěkně ujetej.“ Komisař si odfrkl. Pak mávl na policistu opodál. ,,Murray, hoďte mu pak přes tu prdel aspoň kus hadru, ať to má trochu důstojnosti.“
