Povídka: Z vězení jsi utíkal, ve sklepě pak naříkal | Kovová pouta
Z vězení se snažilo utéct hodně lidí. Někteří uspěli. Ale pár jich skončilo možná na místě ještě horším…
Řetízky, kam se podíváš
Kovová erotická pouta na rukou byla v listopadu jako dva kusy
ledu a vězeňský stejnokroj taky dvakrát nehřál. Každý Dušanův pohyb
způsoboval cinkání kovu a dozorci se vždycky otočili, jestli se o něco
nepokouší. Posledně se ale jen snažil podrbat na nose, který ho od rána
nesnesitelně svědil.
Pak už se eskorta zvedla a bouchnutí dveří oznámilo, že se vydávají na
cestu. Znal je všechny a věděl, co se bude během transportu dít, jen bokem
uslyšel ženský hlas, který pak skončil u řidiče.
Nová dozorkyně? To ho zaskočilo. Transport se dal do pohybu a po kolébání
na nerovném a namrzlém dvorku káznice vjel konečně na normální silnici a
nabral na rychlosti.
Dušan se posté podrbal na nose, rozhlédl se po dozorcích a začal počítat
do tří set…
Chyba v plánu
Když počet v jeho hlavě dosáhl daného čísla, otevřel oči a zase se
bleskově rozhlédl. Oba dozorci téměř neznatelné přikývli. Vězeň se
vymrštil jak útočící kobra a nabral jednoho loktem do zátylku. Druhý to
schytal nohou do žeber a pak hlavou o vnitřek vozu. Ještě než stihl
řidič kvůli hluku zastavit, Dušan odepnul kroužek s klíči a odemkl si
pouta.
„Co je to tam vzadu za bordel?“ zaslechl. Byl nejvyšší čas vypadnout.
Jeho komplic by měl být asi padesát metrů za vozem. Rozkopl dveře a
vyskočil na silnici vedoucí kolem lesa. V dálce viděl černou Mazdu, která
na něj dvakrát zablikala. Jakmile vykročil, ucítil tupou ránu a výhled mu
zaplnila tma. Než ztratil úplně vědomí, zahlédl koutkem oka blond
vlasy.
Dozorkyně ho přetáhla pendrekem po hlavě a mávla na nedaleké auto, aby
přijelo blíž. Fakt se s tím chlapem nehodlala tahat sama. Vůz dorazil,
společně vězně naložili a odjeli, auto pro převoz nechali
svému osudu.
Žalář nejtemnější
Dušana probudilo chrstnutí studené vody do obličeje. Oklepal se a
rozhlédl, dneska už potřetí. Měl na sobě jen trenky a na rukou pouta
ukotvená někde za hlavou.
„Ty sis myslel, že zdrhneš, ty parchante?“
Stála před ním. Kožený komplet jí obepínal celé tělo a bičík při
každém zasvištění vzduchem vydal ten známý zvuk.
„Co chcete? Co se děje? Kde to do háje jsem?“ Bylo v tom překvapení,
zatím ne strach. Ale i na ten může dojít.
Místo odpovědi ho přetáhla bičem a zima se mu zakousla do těla. Bylo tu
stejně jako ve vězení, jen tehdy měl aspoň něco na sobě.
„Zatím nechci nic moc, jen si trochu pohrát. Touží po tobě někdo
další, ale vymohla jsem si, že chvíli počkají, takže máme pár hodin jen
pro sebe,“ shrnula a zvedla mu koncem biče bradu.
Byla pěkná, to musel uznat. Za jiných podmínek by si dal říct, ale teďka
se necítil na žádné laškování. To bylo jeho únoskyni ale jedno a
Dušanovo tělo poslouchalo víc ji než jeho.
Stačilo šikovné rejdění bičíkem v rozkroku a jeho penis začal stoupat.
Když se ho dotkla rukama v rukavicích, zavzdychal a uvědomil si, jak dlouho
se ve vězení musel spolehnout jen na onanii. Moc dlouho. Za chvilku jí
vybuchne v rukách. Ona to ale věděla a schválně to oddalovala, kdykoli
cítila, že se blíží ke konci. Sedla si k němu a jen ho olizovala
špičkou jazyka. S utrápeným kňučením jí chtěl přirazit do pusy, ale
pouta ho držela na místě a ona mu pokaždé uhnula.
Měl ho jak skálu, když ho obešla zezadu a rukojetí pohladila po zadku.
Zajela mu mezi půlky a kroutila se mu na análku. Tohle cítil poprvé, a
i když se původně odtahoval, po chvilce mu to přestalo vadit. Stejně
nemohl nikam uhnout.
Vrátila se zase před něj a s pohledem na jeho erekci si povzdychla. „No
dobře, dneska už tě nebudu mučit. Stejně tu ještě pár hodin zůstaneš,
tak si pak dáme druhý kolo.“ Bez dalšího otálení ho vzala do ruky a pár
tahy ho donutila vystříknout jí na ruce i stehna. Zvedla ruku k obličeji a
zabodla do toho jazyk. Pak se natáhla a cvaknutí pout oznámilo, že je Dušan
volný. „Udělej si pohodlí a trochu se najez. Budeme ještě pokračovat.
A nesnaž se pláchnout, tyhle dveře jsou ze středověku a odolají
i oddílu pěchoty.“
Nechala ho jeho osudu, a když se pouštěl do jídla, zaslechl jen
zachřestění klíče v zámku.
Poselství:
Nekalé úmysly se mohou někdy vymstít tím, že skončíte na mnohem horším místě, než z kterého jste se chtěli dostat.
