Povídka: Jak Řek měnil až vyměnil
Ekonomická situace Řecka rozhodně není růžová. Není taková už dlouhé roky a není proto divu, že se to projevuje i v oblasti zboží a služeb, po kterých je poptávka od úsvitu dějin rodu lidského…
V hlavní roli: Bind
Den první…
Nejmenovaný vládní úředník procházel v obleku ulicemi Atén. Potřeboval působit trochu důstojně, ale zároveň nechtěl, aby ho někdo poznal. Ne vzhledem k tomu, kam šel a co tam chtěl udělat.
Odbočil z hlavní třídy a zapadl do křivolakých uliček, které
skrývaly taverny, malá knihkupectví a také prostitutky. K jedné z nich
zrovna mířil.
Zaklepal na dřevěné dveře a vyčkával. Otevřela mu půvabná dáma kolem
třicítky. Decentně nalíčená a v přiléhavém oblečení.
Protože ho už znala, nezdržovala se příliš formalitami. Bičík, který držela v ruce, si zastrčila do kozačky a s lehkým kývnutím nastavila ruku. Vložil jí do prstů svazek eurových bankovek.
Podívala se na ně s mírnou skepsí.
„Dneska ti to ještě projde, ale příště si přines něco
tvrdšího.“
Koukal na ni s otevřenou pusou.
„Ty nechceš prachy?“
„Chci, ale chci taky něco, co má hodnotu a tomuhle věřím čím
dál míň.“
Pokynula mu, aby šel dovnitř. Ten večer sice proběhlo všechno, ale bez emocí, bez pohledů. Bylo to jako milovat se se strojem, napadlo úředníka při cestě domů…
Den druhý…
Stejná cesta, stejná doba, stejné dveře. Měla rozpuštěné vlasy a usmívala se. Sáhl do kapsy obleku a jeho ruka se sevřela na dalším balíčku bankovek. Naklonila lehce hlavu a dívala se na něj s očekáváním toho, co si dneska vymyslí.
Vyhrnul si rukáv obleku a sundal si hodinky. Když jí je vložil do dlaně,
usmála se, tentokrát opět s tou jiskrou, kterou důvěrně znal.
„No, s tím už se dá něco dělat.“
Dokonce mu nalila sklenku retsiny a připila si s ním. Tentokrát se
i chvilku mazlili a pak ho něžně výskala ve vlasech.
„Jestli dorazíš i zítra, tak přijď tak o hodinku dřív, něco pro tebe
mám.“ mrkla na něj při loučení.
Den třetí…
Zaklepal trochu zdráhavě, protože nevěděl, co ho čeká.
Jen otevřela a kývnutím hlavy ho pozvala dál. Na stole našel šálek čaje
a brašnu na zip.
„Co… co to je?“ zeptal se.
„Koukala jsem na internet a zjistila, že jsi byl původně
elektrikář.“
Nalila si retsinu sama a změřila si ho pohledem.
„Blbnou mi pojistky, trochu konvice a satelit na střeše je mizerně
ukotvený. Když si s tím poradíš, tak si můžeme zase zablbnout.“
Pozvedla sklenku o dva centimetry v symbolickém přípitku provázeném
očekáváním toho, jak se zachová.
Tady bylo v sázce víc než jeho čest. Ale chopil se toho, drapnul brašnu a sundal si košili. „Tak mi ukaž, kde ti zmetci jsou…“