Hypersexualita je extrémně častá či velmi náhle zvýšená sexuální aktivita nebo chtivost. Ačkoli může být v některých případech způsobena vnějšími vlivy (léky, drogy, jiné onemocnění), většinou je příčina neznámá. Může provázet psychické poruchy jako například bipolaritu (maniodepresivní psychóza). Stejně tak může sexuální chování některých lidí ovlivňovat alkohol a jiné návykové látky (spolu se sklony k agresivitě, což už je spíše oblast deviace).

Přijde mladá žena ke gynekologovi a stěžuje si:
„Pane doktore, na ohanbí mi nerostou žádné chloupky.“
Doktor se zamyslí a ptá se: „Kolik vám je roků?“
„25.“
„No, to by už růst měly… A jak často míváte pohlavní styk?“
„Asi tak 24 až 27 krát týdně.“
Doktor jí odpoví: „Milá slečno, nedivte se, ani na dálnici tráva neroste…“

Hypersexualita nemusí být nic jiného než touha po intimitě s dalším člověkem, která je špatně vyjádřenou touhou. Postupem času se osoba přestává ovládat a ztrácí i schopnosti vnímání reality, respektive společenského kontextu a vhodnosti.

Na hypersexualitu bylo vytvořeno mnoho modelů, které se snaží dopátrat jejich příčin a stejně tak způsobů léčby. Asi nejčastěji používaným je závislost na sexu, ale ani tady se sexuologové nejsou schopni shodnout.

Klasifikace zahrnuje obecně tři podtypy:

nymfomanie pro ženy
satyriáza pro muže
nadměrná masturbace

Snad už podvacáté si dneska klikala na myšku, ale stejně to nebylo ono. Potřebovala to. Potřebovala cítit klacek mezi nohama. Potřebovala to tak, že by pro chlapa snad i zabila… Zatím její ruka stále rejdila mezi stydkými pysky a ona se kroutila na posteli ve směsi rozkoše a touhy po silnějším uspokojení.

Existují i kritiky tohoto rozdělení, které tomu prostě chtějí říkat hypersexuální porucha. Stejně tak někteří odborníci kladou otázku, jestli má vůbec smysl rozebírat extrémy v sexuální oblasti, protože extrém pro někoho může být zcela normální pro jiného.

Přirážel občas, ale o to silněji. Mačkal jí tvrdě prsa a pleskal ji po zadku. Ocenila, že se nesoustředil jen na to, aby jí ho tam vrazil. Měla ráda doplňky. Normální styk už ji neuspokojoval, chtěla plný servis. On to věděl a choval se podle toho. Taky proto svá stehna otevřela téměř vždy.

Není znám přesný počet lidí s touto poruchou a ačkoli některé odhady byly publikovány, není zcela jasné, podle jakých měřítek byly vytvořeny. V USA do nich spadá 3 – 6 % populace. Opět zde platí, že extrémy se odvíjí ze společenského kontextu.

Jak je to ve světě?

Nejpromiskuitnější jsou Novozélanďanky. Za život průměrně vystřídají cca 20 partnerů. Krom toho spolu s Australankami jsou velmi nakloněné sexu mimo manželské lože, takže jim nedělá problém užít si v autě, na pláži nebo kdekoli jinde, kde je slušná šance na rozšíření intimních aktivit s někým dalším.
Brazilky vydrží souložit nejdéle na světě a průměrný sex tu trvá asi třicet minut. Jde tedy skutečně o sportovní výkon.
Francouzky holdují skupinovému sexu: 41% žen tu vyzkoušelo swingers a 27% nemá problémy s jednorázovou výměnou partnerů.
Ve Švédsku je nejvyšší koncentrace bisexuálních žen na planetě.
Řekyně souloží nejčastěji – 164 krát za rok. Kromě toho vládnou asi nejsprostším slovním doprovodem, jaký si lze v rámci Evropy při sexu poslechnout.
Holanďanky si zakládají na tom, že svoje sexuální potřeby i preference dávají spontánně a jasně najevo.
Němky byly už vícekrát označeny za nejhorší milenky široko daleko.

Možné příčiny hypersexuality

Demence: Některé výzkumy mají za to, že pochází z biochemických a psychologických procesů, které provází demenci. Biologické problémy mohou zasáhnout oblasti mozku, které kontrolují libido (sexuální pud). Osoba, která je v této části nějak postižena, má větší riziko sklonů k agresivnímu chování a další symptomy, jako je změna osobnosti a tím pádem i nevhodné sexuální chování jako je třeba právě hypersexualita. Stejně se mohou projevit i úmyslné nebo neúmyslné zásahy do mozku (lobotomie, operace s jiným cílem).
Maniodepresivita: nese s sebou nejrůznější změny nálad i sexuálního tempa a chtění. Hypersexualita tak může být symptomem mánie nebo i schizofrenie.
Neurologické diagnózy: Alzheimerova choroba (vyskytuje se u cca 8 % pacientů), Parkinsonova choroba.
Drogy: kokain, extáze, pervitin, tedy tzv. „speedy“ drogy které uvolňují a odstraňují zábrany.
Psychologické degenerativní poruchy: potřeba intimity spojená se zapomnětlivostí na nedávnou minulost (osoba si prožila stav blízkosti, ale neví o tom). Podobně se mohou projevovat autisté.
Jiné biologické faktory: Premenstruační změny, zvýšení hormonů v dětství a uterotonika (léky ovlivňující činnost děložního svalstva).

Léčba hypersexuality

Jako nepanuje plná shoda v diagnóze a příčinách hypersexuality, nepanuje ani shoda ve způsobu léčby. Zahrnuje tak širokou škálu terapie skupinové i individuální, léků, možností, jak snižovat libido pacienta či antidepresiv.

Tipy a triky slonice Kiky:

Dámy, zapřáhněte občas svého partnera a dejte mu skutečně zabrat – třeba sexem během celého víkendu.
Nechte si dát jako dárek k narozeninám nebo výročí víkend (nebo celý týden), kdy se budete milovat co nejvíc podle vašich představ.
Zahrajte si na léčbu hypersexuality, která se zoufale nedaří a ačkoli je doktor již zcela vyčerpán, stále se snaží…