Povídka: V horké lázni s pěnou dva se k sobě vinou | Ozubené kolečko

Wartenbergovo kolečko Fantasy v hlavní roli…

Mydlinky, bublinky a dvě těla

Jen se špičkou palce dotkla hladiny, ucítila ten osvobozující žár horké vody, na který se tak těšila. Pomalu nořila nohu do lázně a vychutnávala si, jak jí hladina polyká hladkou kůži a postupuje pořád dál nahoru. Stehna, zadeček, pevné břicho, všechno zajelo mezi drobné vlnky a Monika si jen slastně vzdechla, když jí teplo proniklo na kůži celého těla.
Pak se ozvalo mohutné šplouchnutí s mnohem menší mírou pomalého vychutnávání. To se do lázně přidal Miloš a snažil se složit nohy i tělo do pohodlné polohy, která by neklouzala a dovolila mu nejlepší ráchání v záplavě mydlinek a všeho dalšího, co se ve vaně nacházelo.
Po několika minutách vydatného ráchání a blbnutí s pěnou se zeptal své milé: „Hele, ty sis chtěla něco zahrát, ne?“
Přikývla. „Jo, bude to jednoduché. Mám tu pár kousků z naší ložnicové sbírky, a protože mě s nimi většinou drbeš jen ty, tak si to dneska vyměníme. Ale aby to nebylo tak jednoduché, zavážu ti oči a budeš po hmatu a povrchu poznávat, co to je.“
„Hmm… to zní zajímavě, co mám dělat?“
„Opři se, zakloň hlavu a zavři oči.“

Copak je to? Copak je to?

Pár se mazlí ve vaně.
Na očích měl masku, která mu kompletně bránila ve výhledu. Občas zaslechl nějaké ťuknutí nebo šustění, ale nebyl schopen poznat, co se kolem něj děje. Říkal si pro sebe, že by to nemuselo být tak těžké, když část arzenálu pro společné hrátky opatřoval sám a často používal.
Pak sebou hrozně trhnul, protože se mu něco plazilo po noze. Natáhl se rukou a hned přes ni dostal.
„Ne, jenom to vnímej na kůži, neosahávej to,“ okřikla ho Monika.
„Ale tos neřekla,“ utrousil ztrápeně. Bylo ale jasné, že po hmatu by to poznal velmi jednoduše.
Dotek na lýtku se přesunul výš a přibylo k němu pár dalších. Hmm, je to vedle sebe a jsou mezi tím mezery, dumal Miloš.
„Anální kuličky, takový ty ohebný,“ zahalekal vítězoslavně.
„Chachá… přesně tak. A když ti to půjde, budeš je mít i zezadu. Další kolo.“
Minutku se nic nedělo, pak se mu na kůži přitisklo něco nádherně teplého, až to splývalo s vodou ve vaně. Ale bylo to tvrdé.“
„Nějakej silikonovej elektrickej pevnej vibrátor, takovej ten zahnutej,“ zkusil to.
„Vůbec ne, s těma se nesmí ani do sprchy.“
Sakra, je to něco z jednoho kusu, došlo mu. „Já sem blb. Ta velká skleněná mrška, kterou máš na poličce. Taková ta trochu zakroucená,“ popsal předmět téměř přesně díky tomu, jak se mu dole ovíjel kolem varlat.
„Jo jo, trefa.“

Po plastu a skle…

Zase bylo ticho, pak uslyšel skřípání, jak se něco kovového otřelo o dlaždice. Máme v ložnici něco kovovýho? zeptal se sám sebe. Nato ho Monika uchopila za nohu.
„To je tvoje ruka,“ pronesl důležitě.
„Jo, ale to se nepočítá, teď se ani nehni.“
Do kůže se mu lehce zarazilo něco špičatého, jako kdyby mu tam přiložila drápy hodně velká kočka. Nebolelo to, ale fakt se bál pohnout. A další a další špičky mu cestovaly po noze nahoru, jako by po něm jelo nějaké… kolečko, uvědomil si.
„Lásko, ty sis vzala do vany krájítko na těsto?“
Zachechtala se a škrábla ho lehce do nohy, protože se jí smíchem smekla ruka. Cukl sebou a strhl si masku. S výrazem školačky, přistižené jak kouří na záchodě, vytáhla zpod hladiny kolečko s ostny a palcem ho protočila.
„Ježiš, to je krásná blbinka! Puč mi to.“
Na nic nečekal a začal si kolečkem jezdit po ruce, prsou a ramenou. Pak s ním zajel pod hladinu, ale vzápětí vykvikl bolestí. „Ne, tam zatím ne.“
Monika pokrčila sklesle rameny. „Tak jsem měla kolečko,“ odtušila s vědomím, že si Miloš našel novou hračku, a chtěla se zvednout z vany. Přitiskl jí jemně jezdítko na prsa.
„Nikam mi neutíkej, teďka si to prohodíme.“

Poselství:

Spolehnutí se na jiné smysly než zrak může přinést mnohem víc vjemů, než by se na první pohled zdálo možné…