Adam Durčák
Potřebujete poradit? Zavolejte Adamovi
596 810 697 (Po–Pá 8–20, So–Ne 8–12)
100% diskrétně

Zapojte se do našeho věrnostního programu a získejte slevy a výhody!

0
Košík
Váš košík zatím neobsahuje žádné vzrušení.

Není to škoda? Pokud potřebujete poradit, využijte naši poradnu nebo nám rovnou zavolejte na 596 810 697.

Cena dopravy
IN TIME - kurýr
79 Kč
Česká pošta - Balík do ruky
89 Kč
PPL - kurýr
89 Kč
Zásilkovna - osobní odběr
49 Kč
Osobní odběr Prodejna Havířov
Zdarma

Doprava zdarma při nákupu nad 1 400 Kč.

Menu
Play! zóna Magazín Erotické povídky Povídka: Španělský koktejl

Magazín - Erotické povídky

Povídka: Španělský koktejl

Erotické povídky Erotické povídky

Rozhlédnu se po pokoji. Je fajn být zase doma, pomyslím si. Zrovna jsem se vrátil z dovolené. Dojdu k posteli, položím na ni kufr a otevřu ho. Začnu vybalovat. Rád rovnám věci. Vždy si u toho skvěle pročistím myšlenky. Je to potřeba vzhledem k psychicky náročné práci, kterou se živím. Rozepnu tajnou kapsu zavazadla a usměju se při pohledu na erotické pomůcky, které v ní mám ukryté. Vrací se mi vzpomínky na ty skvělé dva týdny, které jsem prožil.

Chtělo by to nějaké dobré zakončení těch čtrnácti dnů, probleskne mi hlavou. Nechám všeho, vezmu klíče a jdu do baru.
Baví mě balit ženy a flirtovat s nimi. Jsem už podruhé rozvedený, a tak si užívám. Nemám potřebu se znovu vázat. Aspoň ne teď.
Otevřu dveře a pozdravím se s barmanem. Jsem tu častým hostem a už se docela dobře známe.
„Tak jaká byla dovolená?“ zeptá se mě, když si sednu na vysokou stoličku.
„Výborná, Moravanky jsou moc hezké ženy,“ pokývám hlavou.
„Jak ty to děláš? Co ty ženský na to tobě viděj, můžeš mi říct?“
„To jsou léta praxe. Nemusíš být bohatý, ani nějaký extra krasavec, ale přiměj ženu, aby se v tvé přítomnosti cítila výjimečná a věř, že ti bude ležet u nohou a najde způsob, jak ti to oplatit,“ poradím mu.
„Říká někdo, kdo jezdí v Porsche,“ poznamená.
Oba se tomu zasmějeme. Možná zrovna sám k těm nejchudším nepatřím, ale peníze rozhodně nejsou něco, na co bych ženy vábil.
„Tak někoho vyber, Davide, předvedu ti to,“ sundám si rolexky a podám mu je, aby neřekl, že si pomáhám drahými doplňky.
„Fajn, na devíti hodinách sedí jedna třicítka. Tak se ukaž,“ řekne mi, když mi podá mé obvyklé pití, „ta ti jen tak na něco neskočí, jako ty mladé slečinky, co ještě neznají takové jako ty.“
Přikývnu a usměju se. Je to výzva.
Vezmu dvacku a hodím ji do jukeboxu. Vyberu několik skladeb, které mám rád.
Zazní první tóny Nothing else matters. Odeberu se ke stolu, kde ta žena sedí.
„Promiňte, že ruším, ale nepoctila byste mě jedním tancem?“ zeptám se jí.
„Já nejsem zrovna nejlepší tanečnice,“ odpoví a trochu se začervená.
„Žena nikdy není špatná tanečnice. Nejspíš jste jen neměla tu možnost tančit s dobrými tanečníky,“ natáhnu k ní směle ruku, abych si ji mohl odvést na parket.
Zalichotí jí to a přiměje jí to mou nabídku přijmout.
Zrovna začíná refrén.
Nataženou rukou si jí k sobě s protočením přitáhnu. Je v tom cítit jisté příjemné vzrušení, žádostivost. Chytnu si ji do klasického tanečního držení. Nemám rád ploužáky, které běžně tančí téměř každý. Ne. Musí to mít nějakou úroveň. To teprve dělá z tance požitek.
Je to jako předehra k milostnému aktu. Upřené pohledy do očí, lehké výměny úsměvů. Otočky, moment napětí, kdy se od sebe vzdálíme, abychom se pak znovu shledali v těsném objetí. Přechycení rukou za zády a pak hluboký záklon na konec písně.
„Páni,“ povzdechne, „lepší tanec jsem ještě asi nezažila,“ polechtá mé ego.
„Můžeme pokračovat,“ navrhnu, když začne hrát další skladba.
„Možná až za chvíli, ráda bych se teď spíš něčeho napila.“
Nabídnu jí rámě a kývnu na barmana, aby přinesl něco k pití. Míchá dobré speciality, tak ať se taky může trochu předvést.
„Ještě jste mi neprozradila své jméno,“ řeknu, když si sedáme.
„Sandra.“
„Těší mě Sandro. Já jsem Sebastian,“ rovněž se představím.
„Poslala Vás Veronika, že?“
Vyvede mě z míry.
„Jaká Veronika?“
„Měla jsem se tu sejít s kamarádkou. Pořád se mi snaží někoho dohodit. Prý, abych si taky trochu užila a pořád jen nepracovala. Nepřišla, a tak jsem měla za to…“ přestane uprostřed věty.
„Vaše kamarádka v tom prsty nemá. Bydlím kousek odsud a chodím sem často,“ vysvětlím.
„Omlouvám se.“
„Vůbec není třeba. Byla to milá náhoda.“
Kouknu na Davida. Drží v ruce mně dobře známou lahvičku. Jsou to Španělské mušky Cobeco Extra STRONGAfrodisiakum, které jsem nedávno sehnal a které, jelikož je bez barvy a chuti, jsem s jeho pomocí už dal nenápadně několika ženám do pití.
Neblázni, říkám mu pohledem, chci to dotáhnout do konce i bez pomoci.
„Zasloužíš si to,“ odezírám z jeho rtů.
„Omluvíte mě na chvíli,“ vstanu od stolu a jdu za ním.
„Proč to děláš?“
„To bychom už ani nebyli my,“ odvětí, „to, co jsi měl dokázat, tak jsi dokázal. Hltá každé tvé slovo. Zasloužíš si sladkou odměnu.“
„Nedávej to tam,“ řeknu mu. Vlastně ani nevím proč. Šel jsem sem se záměrem, že neodejdu sám. Ale takhle jsem to v plánu neměl. Ne, že by se mi Sandra nelíbila, ale…
„Pozdě. Jdi se posadit, donesu vám to tam.“
Vrátím se.
„Opravdu se moc omlouvám,“ povím jí, když si znovu přisednu. David mi jde hned v patách a donese nám pití.
„Dobrou chuť,“ popřeje nám.
„Tak na zdraví,“ přiťukneme si.
„Na nezapomenutelný tanec. A mohli bychom si tykat, ne?“
Její návrh rád přijmu.
„A proč vůbec muž jako ty chodí do baru? Nemáš přítelkyni?“
„Mám náročnou práci. Skoro jako kdyby se to s nějakým vážným vztahem vylučovalo. Už jsem se přestal snažit. Ale každý máme své jisté potřeby.“
Ušklíbne se.
„Tak to jsme na tom podobně, Sebastiane. Jen já jsem už vzdala i tohle chození do barů a hledání. Své potřeby jsem se naučila uspokojovat jinak.“
Nepamatuju si, kdy jsem s nějakou ženou takhle otevřeně bavil. Je to parádní moct i tak intimní téma takhle otevřeně probrat.
„Mohl bych tě pozvat k sobě?“ zeptám se, když dopije koktejl.
„Už jsem se začínala bát, že se nezeptáš,“ stiskne si zuby dolní ret.
Zajdu za Davidem vyrovnat účet.
„Nezaměnil jsi náhodou ty koktejly?“ zeptám se ho ještě, protože cítím, jak začínám být v náladě.
„Možná jsem to dal do obou, abys měl lepší motivaci,“ škodolibě se zasměje a podá mi nazpátek hodinky.
Jen kroutím hlavou a nandám si je znovu na ruku.
„Tak pojďme,“ nabídnu jí znovu své rámě, když se vrátím ke stolu. I když to pozvání bylo spíše pragmatické, než romantické, stále zůstávám gentlemanem, který ví, jak se k ženě chovat.
V hlavě si začínám připravovat, čím vším ji potěším. Sex je především hra. A tak ho taky beru…