POVÍDKA: Soumrak na písku, jsem ti stále nablízku | Líbání

Západ slunce, šumící moře, co nám ještě chybí? Ano, trocha těch polibků…

Vlny a chladnoucí kůže

Pomalu ustupující světlo kreslilo mezi kameny na pláži podivné ornamenty a na kůži obou plážových povalečů se zvolna usazoval stín. To znamenalo také rostoucí lehký chlad. Nijak výrazný, ale přece jen nepříjemný.

Ten, který přináší žár

Otočila se k němu. „Začíná mi být zima.“ zapředla a několikrát si promnula rukama ramena.
Věděl, co dělat. Lehce se převalil a dostal se nad záda své partnerky. Sklonil se k její kůži a začal ji hladit jak konečky prstů, tak svými ústy. Několikrát je přitiskl na krk, na lopatky i na páteř a jel od krku až po její zadeček.
Tehdy se otočila a přitáhla si ho rukama zase nahoru. Postupoval opět jednotlivými polibky po kůži, tentokrát udělal zastávku na pupíku a na prsou skrytých pod bikinami.
Přiblížil se k jejímu obličeji, ale když zvedla hlavu z matrace, lehce ucukl. Chtěl ji trochu dráždit, přece ji nebude hnedka hluboce líbat. Sevřel jemně mezi vlastní rty ty její, a aniž by otevřel pusu, sunul se po jejích rtech až na kraj úst a dále na tváře. Pak se otočil a přejel její rty ještě na druhou stranu.
Teprve když byl v jejich středu, otevřel na centimetr ústa a dovolil jejímu jazyku proniknout do jeho úst. Ale i tak se tam dostala jen špička. Nechal ji, aby mu s ní ohladila plochu zubů a pak s mlasknutím zvedl ústa a podíval se jí do obličeje. Pohrával na něm odevzdaný a spokojený úsměv a její oči si říkaly o další hru.

Polibková přesilovka

Než mohl něco říct, shodila ho ze sebe a sedla si na jeho tělo. Sklonila se rychle k jeho hlavě a čelem ho přimáčkla k dece. Teď si s ním bude hrát zase ona…

Poselství:

Není třeba pokaždé uragán. I několik zásahů udělá své, když padnou na správná místa.

video: testerka Veronika vypráví o líbání