Adam Durčák
Potřebujete poradit? Zavolejte Adamovi
596 810 697 (Po–Pá 8–20, So–Ne 8–12)
100% diskrétně

Zapojte se do našeho věrnostního programu a získejte slevy a výhody!

0
Košík
Váš košík zatím neobsahuje žádné vzrušení.

Není to škoda? Pokud potřebujete poradit, využijte naši poradnu nebo nám rovnou zavolejte na 596 810 697.

Cena dopravy
IN TIME - kurýr
79 Kč
Česká pošta - Balík do ruky
89 Kč
PPL - kurýr
89 Kč
Zásilkovna - osobní odběr
49 Kč
Osobní odběr Prodejna Havířov
Zdarma

Doprava zdarma při nákupu nad 1 400 Kč.

Menu
Play! zóna Magazín Erotické povídky Povídka: Odchytne tě černá maska a pak už tě jenom laská

Magazín - Erotické povídky

Povídka: Odchytne tě černá maska a pak už tě jenom laská

Erotické povídky Erotické povídky

Nepamatoval si sice svoje narození, protože byl ve skutečnosti naklonován, ale jedno věděl jistě. Byl, je a vždy bude zabijákem. Profesionálním zabijákem za peníze stejně jako zabijákem povahou a přesvědčením, jeho vnímání bylo celkem černobílé, ale zatím fungovalo a zaručilo mu hlavně přežití.

V hlavní roli Maska LateX Creature

Slušnou část jeho odměn od agentury spolkly zbraně, obleky a uplácení na vhodných místech, díky čemuž se jeho tvář bez výrazu neobjevila tam, kde neměla. Tedy ani na kamerách, ani v novinách. Byl holohlavý, se stále stejným skelným pohledem i tváří jako z kamene, na jeho zátylku byl vytetován čárový kód.

Ale přes veškeré faktory, které z něj dělaly čistý stroj na zabíjení, měl jednu drobnou úchylku. Právě tu chtěl ukojit dnešní noci. Proto měl dneska v kapse saka vedle typických devíti milimetrů s tlumičem ještě černou latexovou masku. Možná by to někomu připadalo trochu divné, ale Tobias Rieper, jak vystupoval občas pro vnější svět, občas tak napůl unášel mladé vnadné slečny a pak je ještě víc napůl znásilňoval. Aspoň takhle to na první pohled vypadalo. Jenže on si systematicky vybíral ty, které si o to koledovaly a které chtěla zažít něco… trochu víc divokého.

Klidným krokem si to šinul k Silverstar, nočnímu tanečnímu klubu proslulému svou nevázaností a tím, že se tam vyskytovaly dcery zbohatlíků v průměrném věku dvacet až třicet. Takové ty povrchní čubky, které chtěly akorát sbalit na jednu nebo pár nocí někoho s pořádným klackem v kalhotách a šesti místy na kontě. Zbytek jim byl celkem fuk, hlavně když jim to dobře udělá a ony se s ním můžou blejsknout.

Obešel klub zadními uličkami a splynul se stíny na jedné z drobných křižovatek. Holky si sem většinou chodily něčeho šňupnout, nebo si aspoň potáhnout travky tak, aby je pokud možno nikdo neviděl. Bylo to tady veřejným tajemstvím, ale všichni se museli tvářit, že jde čistě o taneční zábavu s trochou toho alkoholu.

Když se z hlavní ulice ozval rozesmátý hlásek, náš agent s číslem 47 sáhl beze spěchu do kapsy saka, vytáhl masku a nasadil si ji. Bylo zbytečné, kdyby svoje sexuální terče zabíjel, takže dával přednost maskování.

Přesně dle jeho očekávání dorazila chichotající se mladá dáma do stínů uličky, pozorně se rozhlédla na všechny strany a pak provedla několik nacvičených pohybů kolem svého náramku na levém zápěstí.
Výsledkem pohybů bylo odkrytí několika škvírek a komůrek, ve kterých byl, podle očekávání, kokain. Zkušeně nasála a jen si slastně vydechla…

V ten moment se jí před ústy objevila ruka v černé kožené rukavici. Slečna ztuhla a marně se snažila vysmeknout. Ale ruce Tobiase byly jako ocelové svěráky a přitom měkké a ohleduplné.
„Spolupracuj a můžeš si ještě užít dnešní večer stejně, jako já.“ ozval se jí mrazivý šepot vedle ucha.

Kníkla strachem, ale rychle pochopila, že klást odpor nemá smysl a její relativně volné ruce hledaly sponky a ramínka oblečení, aby její uchvatitel neměl tolik práce a všechno proběhlo pokud možno hladce.

Tobias tuto iniciativu uvítal a vycházel naproti jejím vlastním pohybům. Setřásl jí ramínka a pomazlil se s pevnými trojkami, které se téměř leskly ve světle z pouličních lamp, které sem přece jen trochu pronikalo.

Opřel ji o jeden z kontejnerů a po krátkém zápolení s klopou kapsy se mu podařilo vyjmout kousek klasické šedé lepící pásky, kterou své oběti přelepil ústa. Trochu vykvikla, ale spíš překvapením, že je to vůbec potřeba. Ale Tobias v tomhle neuznával kompromisy.

Volnou rukou si rozepnul vlastní kalhoty a vyňal svůj penis. Prohmatal jí půlky zadečku a jeho prst stále v kožené rukavici si proklestil cestu až do její jeskyňky. Nejdříve kladla trochu odpor, ačkoli to možná neměla v úmyslu, ale věděl, jak se dostat ženě do lůna.
Chvilku ji jen prstil a když se pořádně uvolnila, pronikl do ní. Obezřetně, bez úmyslu ji jakkoli poškodit. Chtěl, aby si to i ona užila a nebyla jen obětí jeho choutek.

Objal ji jednou rukou přes břicho a druhou si hrál stále s jejím více než půvabným poprsím. Celkem se sladili a i přes pásku poznal sténání rozkoše. Vysmekla jednu ruku z jeho sevření a bleskově ho objala zezadu kolem krku a přitáhla ještě více k sobě. Podle všeho se jí to líbilo, takže na nic nečekal a začal se oběma rukama plně mazlit s jejím tělem.

Vycházela mu vstříc jak jen mohla a sama se mu nabodávala na kládu. Vytáhl ho z ní, otočil jí, zvedl jí jednu nohu a zavěsil si ji na rameno. Lekla se, když mu pohlédla do tváře skryté pod latexovou maskou, ale pak si všimla saka a usoudila, že se nesnaží ji vyděsit, ale jen chrání sám sebe. Uvolnila se a nechala se opět oblažit jeho stále tak tvrdým kopím.

Prcal ji opřenou o kontejner a jen si užíval tenhle okamžik. Kupodivu sem nikdo další z klubu nešel, takže měli celou uličku jen pro sebe. Ačkoli byl cvičen ve všech možných bojových disciplínách a měl i extrémně silnou a odolnou vůli, nikdo s lidským tělem nevydrží souložit věčně. Proto i našemu zabijákovi se pozvolna, ale o to jistěji blížil okamžik vyvrcholení.

Zrychlil své přirážení a pod maskou supěl. Tohle dostávalo i jeho, který se normálně nezapotil ani u přenášení mrtvých těl. Pochopila jeho stav a vyšla mu naproti opět, jak nejlépe mohla.
Stiskl ji jako svěrák, několika posledními přírazy se dostal na vrchol a bleskově z ní vytrhl svůj ocas. Její bílé šaty zbortil proud, doslova proud bílé tekutiny, která se začala pozvolna vpíjet do látky, zatímco na kůži pozvolna stékala poslušna gravitačních zákonů.

Ještě několik takových výstřiků zasáhlo její tělo a pak kouzlo okamžiku pozvolna pominulo. Co rychle mohl, to otřel vlastní rukavicí, pak se na ni podíval, jako by si nebyl jist, co má vlastně teď udělat.

Rychle ale získal zpátky kontrolu nad situací, beze slova se otočil a několika kroky zmizel ve stínech. Vyčerpalo ho to, aniž věděl proč a nebyl ochoten si tento stav ani připustit. Měl by být vlastně unavený mnohem méně, když ji nemusel pořád držet a dokonce mu vycházela vstříc, ale nestalo se tak. Byl naprosto vyčerpán. Stáhl si masku a vrátil ji do kapsy saka. Chvíli tam jen tak stál v tichu, které rušilo jen pár zlomků odraženého zvuku z ulice.

Pak se vydal na cestu domů, jestli se tomu anonymnímu motelu dalo říkat domov. Bylo to anonymní místo, ostatně jako všechno, co používal ve svém životě. Jestli se tomu dalo říkat život.