Adam Durčák
Potřebujete poradit? Zavolejte Adamovi
596 810 697 (Po–Pá 8–20, So–Ne 8–12)
100% diskrétně

Zapojte se do našeho věrnostního programu a získejte slevy a výhody!

0
Košík
Váš košík zatím neobsahuje žádné vzrušení.

Není to škoda? Pokud potřebujete poradit, využijte naši poradnu nebo nám rovnou zavolejte na 596 810 697.

Cena dopravy
IN TIME - kurýr
79 Kč
Česká pošta - Balík do ruky
89 Kč
PPL - kurýr
89 Kč
Zásilkovna - osobní odběr
49 Kč
Osobní odběr Prodejna Havířov
Zdarma

Doprava zdarma při nákupu nad 1 400 Kč.

Menu
Play! zóna Magazín Erotické povídky Povídka: Sako, vousy, hůl ze dřeva, diagnóza je potřeba

Magazín - Erotické povídky

Povídka: Sako, vousy, hůl ze dřeva, diagnóza je potřeba

Erotické povídky Erotické povídky

Původně se mělo jednat jen o klasický den na Princeton Plainsboro, nebýt toho, že Gregovi zazvonil mobil už v pět ráno. Jednalo se o havárii menšího letadla na kraji města a všichni svorně tvrdili, že to nepočká. Ovšem bude muset, protože našemu doktorovi zbývaly ještě tři kapitoly detektivky a samo se to nedočte.

Napsal jim, ať všechny zalejou do želatiny a dovezou mu je do kanclu, když tak moc chtěj, aby se na ně podíval. Pak se protáhl, vstal, nahmatal svou hůl a vydal se svou typickou kulhavou chůzí do kuchyně, aby si připravil kávu a něco drobného k snídani.

Vybaven sakem, strništěm, holí a nezbytnou dávkou denního cynismu se kolem osmé objevil ve dveřích nemocnice a po nudné jízdě výtahem zamířil rovnou na oddělení diagnostiky. Jeho poskoci, aspoň tak je vnímal, už čekali nastoupeni kolem podlouhlého kovového stolu. Odhodil ledabyle batoh do kouta a pustil se do nich.

Většinou se jednalo o zlomeniny, ale na jeho místě ležela složka někoho, kdo s nehodou vůbec nesouvisel. Ta žena měla spoustu symptomů a polovina z nich měla vylučovat tu druhou polovinu. Přes to všechno je určitě měla všechny, protože jeho tým zase taková banda blbců nebyl, za druhé podle všeho stále žila. Zajímala ho spíš ta druhá skutečnost, takže beze slova vstal a opustil zasedačku.

Našel ji na pokoji, jak se láduje nudlovou polévkou.
„Apetit vám nechybí.“ Konstatoval bezbarvým hlasem,
„Mám šílený bolesti všude po těle, ale zjistila jsem, že když něco dělám, tak to není tak hrozný.“ Podařilo se jí říct mezi sousty nudlí a knedlíčků.
„Takže to vy jste si dala po ránu těch pár koleček kolem nemocnice?“

Dojedla, přikývla a bez váhání se u okna začala věnovat dřepům. Sedl si do křesla a zamyšleně ji pozoroval. Krom toho, že to byla pacientka jeho oddělení, to byla taky pěkná kočka.
„Takže při jakékoli námaze nebo aktivitě vaše bolesti ustupují?“
Pokrčila rameny a na chvilku se zarazila.
„Už to tak vypadá, ale možná to je tím, že jak se soustředím na cokoli jiného, tak na ně prostě nemyslím. Podobně jako u některejch lidí funguje na bolest hlavy hlasitá hudba do sluchátek.“

„A jak dlouhá nečinnost je potřeba, aby ty bolesti zase začaly?“
„Asi deset minut. Nejdřív je mi mdlo a pak se to postupně začne šířit ze žaludku dál. Chvilku je mi na zvracení, pak mě bolí hlava a pak se fyzicky přidá celý zbytek těla.“
„A když začnete něco dělat, tak to zase zmizí?“
Přikývla.
„Přesně tak, jen musí člověk překonat ten první odpor, kdy ho to bolí ještě víc, než se pořádně rozpohybuje. Funguje na to i jídlo nebo rychločtení. Hlavně se musí pohybovat nějaká část těla.“

„Vy umíte rychločtení? Mně to nikdy moc nešlo.“
Mávla rukou. „Teďka dávám tak dvě tři knihy za týden, když mám dost času po večerech. Ale kdysi jsem i vedla kursy a tehdy pro mě byly akorát tak dvě knihy na den.“
Prudce se nadechla a bez varování omdlela.
Naprosto klidně se podíval na hodinky. Pak vstal, dokulhal k ní a nahmatal tep. Byl naprosto pravidelný.“
„Sestro?“ zavolal na celou nemocnici…

Seděl v tichém a liduprázdném parku kousek za nemocnicí. Ležela v pyžamu na vedlejší lavičce a on jen čekal, až se probere. Občas do ní sice lehce šťouchl vrškem svojí hole, ale zatím bez výsledku. Proto si taky vzal jedno číslo National Geographic, aby si ukrátil čekání.
„Co…co se děje, kde to jsem?“ ozvalo se vedle něj.
Složil časopis a hodil do sebe něco proti bolesti.
„Jsme kousek od nemocnice a testujeme jednu z mých domněnek. Respektive budeme za chvíli testovat, pokud budete souhlasit.“
„Co máte v plánu, doktore?“
„Sex.“ Odpověděl jednoduše.
„Prosím?!“

„Sex. V tomto případě jako léčebný nástroj. Pohybujete se přitom, což budu ostatně dělat i já a taky mi to neublíží a chci vyzkoušet, jestli to ty vaše bolesti nezlikviduje nebo neodsune aspoň na delší dobu. Pokud by to fungovalo, buď se toho zbavíte navždy, nebo získáme dost času, abychom vymysleli něco dalšího, pokud teda funguje váš běžný sexuální život.“

Stále váhala, ale nakonec se rozhodla, že ano. „Ale, co když půjde někdo kolem?“
Pokrčil rameny. „Tak mu řeknu, že jste šlapka a že si chci užít na čerstvým vzduchu, kromě toho teďka si všichni tam vevnitř hrajou na doktory a tady je klid.“

O pár minut později se prošli přes líbání a mazlení k orálnímu sexu. Greg se mohl příjemně opřít a vychutnat si laskání, kterého se mu dostávalo od pacientky. V ěnoval samozřejmě nějakou péči i jejímu rozkroku a klitorisu, ale v zájmu obou jen tolik, kolik bylo potřeba pro plynulost styku vlastního. Pak na něj nasedla a dala se do toho. Houpala se na jeho penisu nejdříve zvolna, ale pak stále zrychlovala, jak její bolesti odcházely a také jak se zvyšovala rozkoš z jejího počínání pramenící. Chytl jí za boky a pak jeho ruce sjely na její krásná pevná prsa, se kterými se dostatečně pomazlil jak prsty, tak jazykem. Nic nenamítala, přestože tohle už bylo nad rámec běžné péče.

Oddechovala strašně rychle a krátce, ale nekřičela, ani vyloženě hlasitě nevzdychala. Stále ve stejné poloze na něm dováděla a rozhodně nevypadala unaveně.
Pak se zarazila, podívala se mu do očí a pohladila jej rukou po strništi. Ještě několikrát se na něm zhoupla a přitiskla se mu na košili celým svým tělem.
Podívala se na něj znova, vstala z jeho penisu a kombinací rukou a jazyka přivodila orgasmus i jemu.
Ani po deseti minutách, když tam jen tak seděli na lavičce, to nevypadalo, že by jí něco bolelo. Stále se dívala na hodinky, ovšem pořád nic a ona vypadala čím dál šťastněji.

„Tak to vypadá, že to funguje.“
Greg House ji lehkým gestem zarazil. „Nechvalme dne před večeří, ale pokud se nám podaří vytáhnout z toho aspoň dvanáct hodin, bude to úspěch.“

Oba se vrátili do nemocničního pavilonu a kupodivu po nich nikdo nepátral. Teda asi ano, ale Greg nechal pager i mobil u sebe na stole. Svého pokusného králíka nechal na pokoji a sám se pustil do vyřizování zoufale otravných mailů.

Později odpoledne, když už se slunce blížilo ke svému druhému horizontu, aby z doby trvání světa opět odečetlo jeden den, zazvonil Gregovi mobil. S trhnutím se probral z lehkého klimbání a podíval se na displej. Nechceš se stavit, přítel tu není? G.
Možná bude mít později trochu výčitky svědomí, ale tohle všechno bylo v zájmu léčby. A co by on neudělal pro pacienta?