Sex a víra aneb Tělo nenáviděné i milované

Víra a lidská přirozenost

Existuje ale ještě další oblast, které se tyto myšlenky zřetelněji dotýkají, a tou je lidská sexualita. A zde opět nepřekvapí, že sex a křesťanství si ne vždycky zcela rozumí. Dnešní otevřená doba plná nejrůznějších možností sexuálního vyžití někdy naráží i dosti kuriózními cestami na křesťanskou uzavřenost, konzervativnost a sklony k tabuizaci.

To se může projevit různými způsoby. Těmi lepšími jsou humorné perličky ze školních lavic, kdy je dítko z věřící rodiny silně zaskočeno přítomností knihy o sexuálním životě člověka, po případ, když je atraktivní a jinak sebevědomá slečna z vesnice ve 30 letech stále pannou.

Druhý případ je v pohodě, pokud je to čistě její rozhodnutí – do jejího panenství nemá nikdo co kecat. Problematičtější je situace, kterou má na svědomí výrazná rodinná tradice víry, díky které je člověku až zoškliveno vlastní tělo a sexualita je brána jako něco, o čem se nemluví (lepší varianta), nebo něco, co je „prostě fuj“ (horší případ). Právě tohle může pak člověka poznamenat na celý život.

Sex až po svatbě

Křesťanství si během svých barvitých dějin silného vlivu získalo zaslouženě nálepku víry, která tělo a jeho nejrůznější sklony mnohem častěji potírá a tlumí, než aby s nimi souhlasila. Tento pohled vychází z myšlenky, že tělo a duše jsou dva protipóly, které se navzájem vyrušují a nikdy nemohou být v plném souladu. To je znatelné už z konceptu, podle kterého je tento pozemský život nepodstatný a je pouze přípravou na pobyt v Nebi, což je jádro této víry.

Na rozdíl od křesťanství například známý symbol Jin a jang (neboli monáda) východních nauk staví oba principy, často mužský a ženský, do rovnováhy a vzájemného souladu. Nakonec z Indie vzešla i slavná Kámasútra (viz. článek Kámasútra).

Výsledkem křesťanských snah bylo po většinu doby jejich působnosti utlačování jakýchkoli tělesných projevů člověka do nejtemnějších koutů a komůrek. I po svatbě byl sex určen pouze k plození potomků, nikoli pro vlastní potěšení manželů. A sex před svatbou, o tom nemohla být ani řeč.

Ostatně cokoli, co by život člověka na Zemi nějak zpříjemnilo, bylo obvykle touto vírou bráno minimálně s rezervou, nedůvěrou a odstupem.
Stejně tak zkoumání vlastního těla během dospívání, kdy je to naprosto normální, bylo tabu a jakékoli volně získané zkušenosti, ač někdy tělesně příjemné, byly brány jako stigma a těžký hřích, který se s člověkem táhl celý život bez ohledu na vlastní snahy jej odčinit.

Existují i „lékařské“ spisy z počátku století, například krátká brožurka „O masturbaci“, která ji rozebírá jako hříšné pokušení, kterému jsou dítka v určitém věku vystavena, a uvádí podrobné návody, jak jejím svodům předejít a svého potomka nebo svěřence před tělesným bažením spolehlivě uchránit.

Mé tělo je mým chrámem

Naproti tomu východní směry před vlastní tělesností a sexualitou člověka rozhodně oči nezavírají. Kladou ale často důraz na to, aby se intimní soužití a spojení stalo pro lidi něčím víc než prostým ukojením tělesných pudů a momentálního roztoužení.

Tyto směry chtějí po člověku za prvé vědomí duchovnějšího přesahu tohoto aktu, za druhé propagují umění vychutnat si nejen sex samotný, ale i společnou masáž, jídlo nebo koupání. Prostě předehru i dohru, čili sex jako celek a vše, co s ním je nebo může být spojeno.
V tomto pohledu se sexualita stává něčím, co jde po kvalitě jednotlivých aktů – polibků, doteků, slov – a ne po kvantitě mnoha ukojení v co nejkratším čase.

Klid, jsme v Čechách

Budiž pozitivní zprávou, že křesťanský vliv na oblast sexuality se aspoň u nás drží stále v mezích občasných výstřelků a spíše kuriozit než něčeho, co by jednotlivce či skupiny trvale poznamenávalo.
Například v USA je situace mnohem horší. To je ale způsobeno tím, že tvrdá a konzervativní víra je v nich součástí denního života. I tam už ale vystrkuje růžky ateismus či jiné světonázory, ovšem stále to mají velmi těžké a společnost na ně hledí minimálně skrz prsty.