Povídka: Obraťte list, dámy
Katedra obecné antropologie na Hůrce už se stala dějištěm všeho možného. Dnes se tu měl odehrát jistý sexuologický experiment a nebylo jasné, jestli jsou víc zvědavé výzkumnice, nebo dobrovolnice, které přislíbily účast.
Těch bylo dvacet a byl to velmi pestrý vzorek. Věděly dopředu, co je čeká, ale nevěděly přesně, co je čeká.
Sešly se v několika místnostech tohoto externího stanoviště FHS a dostaly na patřičná místa měřící elektrody. Přístroje zaznamenávaly jejich vzrušení a několik kolegů a kolegyň procházelo kolem a v ruce mělo fascikly erotických povídek všeho druhu.
Normálně by ve vzduchu visely trochu obavy a zdrženlivost. Ale na FHS se už děly různé věci a nic lidského tu nebylo nikomu cizí. Ať to byla středověká filosofie, ekonomie současnosti nebo právě lidská sexualita. Nakonec, kde jinde než tady by se měl vyučovat seminář typu Všechno, co jste chtěli kdy vědět o sexu.
„Když se vrátila, našla ho už připoutaného k posteli…“ pokračoval klidný hlas v předčítání textu na stránce a záznam ani nevnímal. To měl na starosti kolega u počítače. Snažil se přitom zachovat vážnou tvář a číst text jinak než jako pitevní zprávu.
Dívku znal od vidění a měl pocit, že spolu mají nějaký seminář,
který se konal jednou za čtrnáct dní v době, kdy už na fakultě skoro
nikdo nebyl.
„Sedí se ti pohodlně?“ zeptal se se zájmem.
„To je v té povídce?“
Zasmál se. „Ne, to se ptám já.“
„Dobrý, je to fajn. Pokračuj.“
Zaposlouchala se do jeho měkkého hlasu a její mysl a představivost se vydala na další toulky. Nevnímala ani chroupání dalšího doktoranda, který pozoroval monitory se záznamem snímání vzruchů a dlabal u toho nějaké těstoviny z mističky.
Její představivost vydatně pracovala, slyšela popisy o ženách v poutech a viděla je velice živě. Když zmínil dopady biče a cvakání pout, jakoby cítila dotek chladného kovu na vlastním zápěstí.
Zaslechla lehké hvízdnutí. Otevřela oči a otočila hlavu směrem ke
stolu s počítači. Nemohl jí uniknout zaujatý výraz technika, který
sledoval rafičky detektorů. Mrkl rychle jejím směrem a v klasickém
souhlasném gestu zvedl palec na ruce. V dané situaci to vyznělo hrozně
vtipně.
Tím opadly i poslední možné stopy podvědomého studu, pokud někdy
nějaký existoval.
Dál naslouchala čtení povídek, i když se u ní několik výzkumníků a
výzkumnic vystřídalo. Jiná témata, různě intenzivní vzruchy a
představy.
Když šla domů a v hlavě si přehrávala uplynulé chvíle, uvědomila si, že to bylo vlastně docela sexy a přistihla se při myšlence, že něco takového by si někdy ráda zopakovala. To, jak byla vystavena a elektrody zavedené do jejího těla snímaly každý její niterný projev. Nikdy si nemyslela, že by jí nějaké experimenty nebo klinické věci mohly lákat, ale vlastně to nikdy nevyzkoušela. V kombinaci s těmi povídkami, které si poslechla, to bylo něco zcela nového.
Musí najít toho chlapíka, který tak hezky čte. Nakonec nemusí skončit jen u toho…
Povídka je inspirována skutečným výzkumem, který byl prezentován v rámci konference Bohnické sexuologické dny 2015 (viz. Bohnické sexuologické dny 2015)